Biografický slovník
GROH Ludvík 29.1.1866-6.1.1941: Porovnání verzí
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 6.1.1941 | | datum úmrtí = 6.1.1941 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista |
| − | 50- Náboženský publicista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 755 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 9. 12. 2019, 13:04
| Ludvík GROH | |
 | |
| Narození | 29.1.1866 |
|---|---|
| Místo narození | Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy) |
| Úmrtí | 6.1.1941 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 755 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58725 |
GROH, Ludvík, * 29. 1. 1866 Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy), † 6. 1. 1941 Praha, římskokatolický kněz, infulovaný zemský prelát, Bratr Františka 6. (1863–1940)
Bratr Františka G. (1863–1940). Po maturitě na osmiletém Akademickém gymnáziu v Praze nastoupil 1885 na Teologickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, po prvním ročníku byl poslán do institutu Collegium Bohemicum v Římě. 1886–90 studoval teologii na Papežské univerzitě Urbaniana, náležející tehdy pod Kongregaci pro evangelizaci národů, kde získal licenciát a bakalaureát. V Římě přijal 1890 kněžské svěcení. Po návratu do pražské arcidiecéze byl v srpnu téhož roku ustanoven kaplanem v Neudorfu (dnes Trstěnice /u Mariánských Lázní/), 1891 tam byl jmenován administrátorem, 1893 složil farní zkoušku a následně jmenován farářem. Na základě výzvy Kryštofa kardinála Schönborna zažádal o farní beneficium v německé jazykové oblasti, ačkoli měl podle vlastního vyjádření s kázáním v němčině potíže. Přesto si byl vědom materiálně výhodného beneficia; od 1899 žádal několikrát o přeložení do české jazykové oblasti. 1901 usiloval o farní beneficium u Sv. Víta v Praze, kde argumentoval mj. pěveckým talentem a zájmem o liturgii katedrálních chrámů. 1893 a 1898 obdržel od konzistoře pochvalná uznání za horlivost ve světské pastoraci, školní katechezi a za snahu o zvelebení kostela. Zároveň mu arcibiskup Schönborn dal ústní příslib o přeložení na významnější pozici. 1903 byl povolán jako spirituál do arcibiskupského kněžského semináře v Praze; 1912 zvolen sídelním kanovníkem vyšehradským, 1938 jmenován proboštem. Pečoval o farní knihovnu a šířil katolické knihy. Volný čas věnoval charitativní činnosti. Podporoval časté přijímání eucharistie, v níž viděl nástroj podpory unionistických snah. Napsal několik pojednání a věnoval se i překladům. G. byl pohřben do kanovnické hrobky na Vyšehradském hřbitově v Praze.
D: překlad: J. Walter, Katolický kněz ve svém životě a působení, 1911.
L: Zemřel Msgre. ThC. L. G., in: Časopis katolického duchovenstva 1940, č. 6, s. 452; J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5, 1923, s. 2079; V. Petera, Géniové církve a vlasti. (dostupné z: www.cdct.cz/petera, stav k 21. 2. 2017).
P: Archiv pražského arcibiskupství III., karton 1522, personální spisy kněží. SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Konojedy 08, s. 239.
Tomáš W. Pavlíček
