Verze z 8. 5. 2019, 16:56, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku GRUEBER Bernhard J. 27.3.1806-12.10.1882 na GRUEBER Bernhard 27.3.1806-12.10.1882 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GRUEBER Bernhard 27.3.1806-12.10.1882

Z Personal
Bernhard GRUEBER
Narození 27.3.1806
Místo narození Donauwörth (Německo)
Úmrtí 12.10.1882
Místo úmrtí Schwabing (dnes Mnichov, Německo)
Povolání

74- Architekt 61- Pedagog 63- Spisovatel

73- Uměnovědec nebo historik umění

GRUEBER, Bernhard (též GRÜBER), * 27. 3. 1806 Donauwörth (Německo), † 12. 10. 1882 Schwabing (dnes Mnichov, Německo), architekt, kreslíř, historik umění

Narodil se v rodině bavorského královského pokladníka a vládního rady Bernharda G. (1776–1842) a Judity, roz. Wiedemannové (1775–1850), z Bavorska. G. absolvoval mnichovskou Akademii výtvarných umění, kde zprvu studoval historickou malbu a od 1824 architekturu u F. Gärtnera. První zkušenosti si osvojoval u J. D. Ohlmüllera na stavbě mnichovského kostela P. Marie Pomocné, později u F. Gärtnera na regotizaci dómu v Řezně. 1833–44 učil na tamní polytechnice a 1834 a 1837 také studijně cestoval po Itálii. Po odchodu J. Gutensohna byl 1844 povolán na pražskou akademii, kde přednášel jako profesor architektury a perspektivy a poté i dějin umění, a to až do 1870, kdy byl propuštěn a na jeho místo postoupil jeho žák J. Niklas. G. se oženil s Johannou Berthou, roz. Seibertzovou, dcerou justičního rady ve vestfálském Arnsbergu, měli čtyři syny, z nichž se v Praze narodili Albrecht (1847), Roland (1849) a Bernhard Maxmilián Hermann (1852). Od 1866 byl G. členem Spolku architektů a inženýrů v Království českém. G. architektonická tvorba v počátcích odpovídala ještě závěru klasicismu, poté přecházela od romantického k vědeckému historismu; jeho obliba gotického slohu se odrážela i v zájmu o dějiny české středověké architektury. V Praze knižně vydal Die Kathedrale des heiligen Veit zu Prag und die Kunsttätigkeit Karls IV. (1869); napsal čtyřsvazkové dílo Die Kunst des Mittelalters in Böhmen (Wien 1870–79). Publikoval také v českých odborných periodikách. 1870 uveřejnil článek Mistr Beneš z Loun a jeho díla, 1871 Chrám sv. Mikuláše v Lounech. Zabýval se však také soudobou technologií – O omítce a nátěru budov (1870). G. se 1873, po svém propuštění z pražské akademie (oficiálně 1870), vrátil do Bavorska, nejdříve do Freisingu a posléze Schwabingu, kde nadále působil jako kreslíř a spisovatel.

Jako projektant se soustředil především na rekonstrukce a přestavby středověkých hradů a kostelů; po spíše romantických začátcích je rozeznatelný G. stále odbornější přístup k obnově památek.

Patrně jeho nejstarší prací byla úprava (dnešního Smetanova) nábřeží mezi Karlovým mostem a někdejším Řetězovým mostem císaře Františka (1841–45), kde jím provedené stavby mají ještě pozdně klasicistní fasády. Poprvé se gotizující prvky objevily 1844 na stavbě městského domu v Radniční ulici v Děčíně. Byl patrně autorem přestavby zámku Orlík (1850–62) do romantické novogotické podoby, jistě se tam podílel na zařizování interiérů. Ve stylu tzv. anglické gotiky upravoval (1850–51) vstupní brány do Thunovského paláce (čp. 180/III) v Praze na Malé Straně, kde podle jeho návrhu proběhly i další změny (mj. věž a štít). Romantický novogotický charakter měly i návrhy přestavby zámku Sychrov na Liberecku (1851), kde vytvořil zámeckou kapli a halový průjezd. Novogotická úprava (1858) někdejšího barokního kláštera servitů v Praze v ulici Na Slupi (čp. 450/II) již opustila romantické formy, stejně jako současně probíhající (1858–63) regotizace sousedního kostela P. Marie Na Trávníčku (Nové Město pražské), kde G. také navrhl předměty vnitřního zařízení od jednotlivých oltářů přes kazatelnu až k náčiní.

D: Samostatný návrh domu čp. 331/I, na Smetanově nábřeží na Starém Městě pražském (1845, postavil 1847–48 A. Danda); podíl na architektonické podobě domu čp. 995/I, tamtéž (1846–47, postavil J. Kaura ml.); projekt školy v Děčíně, 1846; projekt úpravy dnes zaniklého Aehrenthalského paláce, který stával v místech čp. 795/II na Václavském náměstí na Novém Městě pražském, 1847–48; návrh novogotického hřbitovního kostelíka sv. Maxmiliána ve Sv. Janu pod Skalou na Berounsku (realizováno 1847–49); dostavba novogotického kostela P. Marie v Turnově, 1850; pokračující rekonstrukce Letohrádku královny Anny (Belveder, čp. 52/IV) v Praze na Hradčanech, 1851; stavba novogotického zámku v Hlušicích (u Nového Bydžova), 1852; projekt hrobky rytířské rodiny von Birner v Bílých Poličanech (u Dvora Králové nad Labem), po 1852; návrh na úpravu hlavního sálu zámku Kačina, 1853 (neuskutečněno); renovace zámku (hradu) v Blatné, 1853–55 (G. zbořil historické západní křídlo včetně románské kaple a nahradil je gotizujícími novostavbami); návrh romantické novogotické přestavby někdejšího kasina v Královské oboře Stromovka (Praha-Bubeneč), 1855; návrh na úpravu jižního křídla Staroměstské radnice v Praze, 1854–57; novogotická budova radnice v Klášterci nad Ohří (údajně podle G. návrhu stavěl mostecký stavitel Böhm, 1855–60); projekt na velkou gotizaci zámku Hrubá Skála, 1859; podíl na regotizaci chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře; regotizace kostela sv. Jiljí v Nymburku, 1859–66 (G. doplňky byly později odstraněny při restaurování kostela K. Hilbertem); podíl na stavebních úpravách kláštera ve Vyšším Brodě, 1860–62; úpravy kostela sv. Martina v Sedlčanech, 1862–64; návrh pamětního obelisku při silnici k Sadové v Číštěvsi (u Hradce Králové), 1869.

L: Wurzbach 5, s. 389; ADB 49, s. 577–581; Zprávy Spolku architektů a inženýrů 1, 1866, s. 3, 41/42; Mistr Beneš z Loun a jeho díla, in: tamtéž 5, 1870, s. 1–4, 23; Chrám sv. Mikuláše v Lounech, in: tamtéž 6, 1871, s. 3–9; A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 28, 1916, s. 97; 32, 1920–1921, s. 121; Z. Wirth – A. Matějček, Česká architektura 1800–1920, 1922, s. 18; J. Hofman, Pražské novogotické stavby profánní, in: PA 33, 1922–1923, s. 74, 83, 85; J. Matějček, Almanach akademie výtvarných umění v Praze, 1926, s. 26–27, 56; Toman 1, s. 273; Umělecké památky Čech 1, E. Poche (ed.), 1977, s. 85, 235, 249, 406, 473; 2, 1978, s. 61, 190, 296, 513, 515, 541–542; Praha národního probuzení, týž (ed.), 1980, s. 102, 112, 119, 120, 148–149; Umělecké památky Čech 3, týž (ed.),1980, s. 298, 302, 478, 494; 4, týž (ed.), 1982, s. 118, 286, 311, 314; M. Benešová, Česká architektura v proměnách dvou století, 1984, s. 69, 71, 127, 130; NEČVU 1, s. 231–232; Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 140, 258, 518, 520; P. Vlček – P. Sommer – D. Foltýn, Encyklopedie českých klášterů, 1997, s. 334, 397, 489, 572–573, 691; Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, s. 151–153, 333–334, 451; Umělecké památky Prahy, Malá Strana, P. Vlček (ed.) 1999, s. 283–284; týž, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s. 128, 165, 173, 247, 251, 261, 264, 401, 465, 528; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, týž (ed.), 2000, s. 246; Architekti, s. 205–206; V. Laštovičková, Architekt B. Grüber, 2008 (diplomová práce, FF UK, Praha); Saur 63, 2009, s. 346–347.

Pavel Vlček