GRUND Antonín 3.4.1904-14.11.1952

Z Personal
Antonín GRUND
Narození 3.4.1904
Místo narození Smíchov (Praha)
Úmrtí 14.11.1952
Místo úmrtí Praha
Povolání

65- Literární historik, kritik nebo teoretik

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46601

GRUND, Antonín, * 3. 4. 1904 Smíchov (Praha), † 14. 11. 1952 Praha, literární historik, kritik, editor, pedagog

Syn inženýra Antonína G. a Antonie, roz. Havlíkové. Po maturitě na gymnáziu G. studoval 1923–28 bohemistiku a germanistiku se zaměřením na moderní a slovanské literatury na Filozofické fakultě UK v Praze u J. Vlčka, J. Jakubce, M. Hýska a F. X. Šaldy. Disertační práci Pojem básníka po stránce estetické a sociální v české beletrii obhájil 1928 (PhDr.).

Krátce suploval na Drtinově dívčím reálném gymnáziu na Smíchově, 1929–45 byl zaměstnán v knihovně Národního muzea (od 1936 odborný úředník v oddělení literárních pozůstalostí a literárního archivu, 1941–45 vedl oddělení starých rukopisů a tisků, současně redigoval Časopis Národního muzea). Ve třicátých letech absolvoval zahraniční studijní pobyty (1933 Švýcarsko, 1934 Polsko, 1935 Belgie a Nizozemsko, 1936 Jugoslávie a Německo). 1936 se na UK habilitoval na základě monografie Karel Jaromír Erben (1935), která byla symbolickým završením G. vědeckého zájmu o tuto osobnost. 1936 se oženil s Jarmilou, roz. Šámalovou (* 21. 2. 1906, † 12. 10. 1967), dcerou politika P. Šámala. Během druhé světové války G. působil v Národním muzeu, podílel se na evakuaci nejvzácnějších starých tisků a rukopisů mimo Prahu. Po 1945 se vrátil na akademickou půdu na UK, současně převzal úvazek po A. Novákovi na Masarykově univerzitě v Brně. 1945 tam byl jmenován řádným profesorem dějin české literatury. 1948 byl navržen na řádnou profesuru UK, nebyl však jmenován. Svůj život ukončil dobrovolně, zřejmě v důsledku politických a ideologických tlaků. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově v Praze.

G. aktivně spolupracoval s Maticí českou (1938 člen kuratoria; příprava a redakce ediční řady Památky staré literatury české), KSČN (od 1940 člen komise pro vydávání spisů J. Dobrovského), byl členem 3. třídy ČAVU (od 1948), Společnosti F. X. Šaldy (od 1938) a Literárněhistorické společnosti (od 1935). Účastnil se příprav k založení akademického Ústavu pro českou literaturu (1947), od 1948 působil jako jeho vědecký tajemník a jednatel; podílel se na libretu expozice Památníku národního písemnictví v Praze. V závěru života přispěl do přednáškového cyklu Slezsko, český stát a česká kultura v rámci Slezského studijního ústavu v Opavě.

G. 1946–51 redigoval Listy filologické; patřil k redaktorům i autorům Ottova slovníku naučného nové doby. Byl členem bibliografické a ediční komise 3. třídy ČAVU; v Rozpravách Aventina zavedl rubriku Přehled časopisů. K velmi významné součásti G. práce náležela činnost ediční, vedle památek starší české literatury editoval i řadu autorů moderních. Zásadní význam má několikasvazkové vydání díla K. J. Erbena, dále V. Dyka, J. K. Šlejhara, V. Hálka, J. Regálové, T. Novákové aj. G. zpřístupnil veřejnosti do té doby neznámé verše Dykovy (Milostná juvenilia, 1948). Po druhé světové válce připravil do tisku několik teoretických a přehledových prací A. Nováka. Jako literární historik se G. zabýval především literaturou českého národního obrození a literaturou renesanční; z hlediska metodologického v jeho díle převládal pozitivistický přístup prokládaný sociologizujícími a psychologizujícími úvahami.

D: výběr: Příspěvek k politické stránce Kollárovy slovanské vzájemnosti, in: Slovenská miscellanea, Bratislava 1931, s. 34–40; Stoleté výročí založení Matice české, in: ČNM 105, 1931, s. 168–199; Záhořovo lože, in: Národopisný věstník českoslovanský 25–26, 1932–1933, s. 62–78; Jan Jakubec, in: ČČH 42, 1936, č. 3–4, s. 645–646; Z počátků první české školy literárněhistorické, in: Časopis pro moderní filologii 23, 1937, s. 2–16; A. Novák, literární dějepisec a kritik, in: Strážce tradice, 1940, s. 38 až 62; Bedřich Václavek, in: List Sdružení moravských spisovatelů 1, 1946, s. 141–146; Slezsko v době českého obrození a jeho místo v českém literárním vývoji 18. a 19. století, in: Slezsko, český stát a česká kultura, 1946, s. 139–154; Slovanství v novočeské literatuře, in: Slovanství v českém národním životě, 1947, s. 120–132; Osobnost Franka Wollmana, in: Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi, 1948, s. 39–53; Renesanční tance smrti, in: Listy filologické 72, 1948, s. 202–211, 277–293; Setkání Fr. Táborského s Puškinem, in: Puškin u nás 1799–1949, 1949, s. 272–280; Dílo A. Pražáka, in: Listy filologické 74, 1950, s. 193–202. Edice: Sto let Matice České 1831–1931, 1931; Cestopis Bedřicha z Donína, 1940; Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi, 1948 (s J. Kurzem a A. Kernerem); Kratochvilné rozprávky renesanční, 1952; Hynek z Poděbrad, Boccacciovské rozprávky, 1950.

L: Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 137; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 118–119; Kudělka – Šimeček, s. 136; dj [D. Jeřábek], A. G., in: Slavica na Masarykově univerzitě v Brně. Literární věda, jazykověda, historiografie, uměnovědy, 1993, s. 127–129 (s bibliografií); LČL 1, s. 825–827 (se soupisem díla a literatury); ČAVU, s. 85; V. Štěpánek, Počátky práce na spisech Josefa Kajetána Tyla, in: Monology o Josefu Kajetánu Tylovi, 1993, s. 21–24; M. Pokorná, Ústav pro českou literaturu. Prameny k jeho vzniku ve fondech České akademie věd a umění, in: Rok 1947. Česká literatura, kultura a společnost v období 1945–1948, 1997, s. 145–176; L. Pavera, A. G, in: J. Vilikovský – J. Vašica – A. G., Starší česká literatura ve Slezsku, 1999, s. 62; Tomeš 1, s. 385; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, S. Brouček – R. Jeřábek (eds.), 2007, s. 61; P. Šámal – P. Janáček, Literární bádání, in: Dějiny české literatury 1945–1989, I. 1945–1948, 2007, s. 124–125; F. Kutnar – J. Marek, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, 1997, s. 894; Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy, A – L, 2013, s. 294.

P: Archiv hl. města Prahy, matrika nar. řkt. f. ú. sv. Filipa a Jakuba Smíchov, SM N32, obr. 118; LA PNP, Praha, osobní fond.

Lukáš F. Peluněk