GRUND Ladislav 23.10.1883-7.3.1960: Porovnání verzí
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 7.3.1960 | | datum úmrtí = 7.3.1960 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | + | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />45- Voják nebo partyzán |
− | 45- Voják nebo partyzán | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 787 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''GRUND, Ladislav,''' ''* 23. 10. 1883 Praha, † 7. 3. 1960 Praha, žurnalista, účastník 1. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Maturoval na klasickém gymnáziu na Královských Vinohradech a navštěvoval přednášky ze slovanské filologie na univerzitě. Od studentských let byl aktivním členem Sokola a mladočeské strany, od 1905 pracoval v několika redakcích regionálního tisku, kde horlivě vystupoval jako obránce novoslovanství K. Kramáře. V létě 1914 narukoval k 8. zeměbraneckému pluku, 9. listopadu 1915 u lotyšské Kolky přeběhl k Rusům. V zajateckém táboře v Darnici (Kyjev) se zapojil do jeho samosprávy a vedl odpor vůči germanofilskému táborovému velení, vymohl značné úlevy pro zajatce slovanských národností. Jako jeden z prvních zadržených byl v březnu 1916 přeložen do ústředí Svazu česko-slovenských spolků v Kyjevě (již předtím byl důvěrníkem předsedy vojenské komise Svazu V. Vondráka). V červnu 1916 se stal sekretářem zajateckého odboru svazu, který spolu s K. Čáskou reorganizoval a zajišťoval v něm spojení s Kyjevským vojenským okruhem. Zapisoval jednání mezi J. Dürichem a M. R. Štefánikem. S C. Žďárským a J. Dýmou redigoval ''Zprávy Svazu spolků'', byl redaktorem kyjevského ''Čechoslovana'', členem Klubu spolupracovníků, spoluzakladatelem monarchistického Svazu 14. října; od října 1916 do března 1917 předsedou národohospodářského odboru Svazu spolků. V následujícím období patřil ke členům redakce opozičního týdeníku ''Revoluce'', nadále však setrval ve svazové správě i pod novým vedením V. Girsy, Masarykova stoupence. G. byl propuštěn teprve po konfliktu s demokratickou většinou 14. května 1917. Na radu přítele E. Kadlece nevstoupil do vojenských jednotek, a tak se vyhnul zatčení pro carofilské postoje. Na Ukrajině prosazoval zejména ekonomické zájmy krajanů a po bolševické revoluci usiloval o protisovětskou intervenci. Byl v kontaktu s J. Dürichem, o G. činnosti do listopadu 1918 je však známo jen to, že formoval Dněprovskou družinu bělogvardějských dobrovolníků. V listopadu založil Komitét československých občanů na Ukrajině, který měl repatriační a likvidační úkoly. V únoru 1919 jmenovala vláda ČSR J. Volfa a G. prozatímními konzuly na Ukrajině, po zatčení J. Volfa a tajemníka V. Ambrože i sovětská kyjevská vláda uznávala jeho pravomoci. V červnu 1919 G. přicestoval do vlasti a na podzim se vrátil na Ukrajinu jako první oficiální zástupce vlády ČSR. Jeho mise skončila v dubnu 1920. Od podzimu 1920 pracoval celou meziválečnou dobu jako výkonný tajemník Sdružení Čechů a Slováků z Ruska a redaktor jeho ''Věstníku''. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. Zuman, Osvobozenská legenda 1–2, 1922, passim; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968, s. 204–227; Slovník prvního československého odboje, 1993, s. 45. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' VHA, Praha, poslužný spis brance; fond Svaz česko-slovenských spolků na Rusi. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
Řádka 19: | Řádka 30: | ||
[[Kategorie:1960]] | [[Kategorie:1960]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
− | |||
− | |||
− |
Aktuální verze z 12. 12. 2019, 17:56
Ladislav GRUND | |
Narození | 23.10.1883 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 7.3.1960 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 787 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79266 |
GRUND, Ladislav, * 23. 10. 1883 Praha, † 7. 3. 1960 Praha, žurnalista, účastník 1. odboje
Maturoval na klasickém gymnáziu na Královských Vinohradech a navštěvoval přednášky ze slovanské filologie na univerzitě. Od studentských let byl aktivním členem Sokola a mladočeské strany, od 1905 pracoval v několika redakcích regionálního tisku, kde horlivě vystupoval jako obránce novoslovanství K. Kramáře. V létě 1914 narukoval k 8. zeměbraneckému pluku, 9. listopadu 1915 u lotyšské Kolky přeběhl k Rusům. V zajateckém táboře v Darnici (Kyjev) se zapojil do jeho samosprávy a vedl odpor vůči germanofilskému táborovému velení, vymohl značné úlevy pro zajatce slovanských národností. Jako jeden z prvních zadržených byl v březnu 1916 přeložen do ústředí Svazu česko-slovenských spolků v Kyjevě (již předtím byl důvěrníkem předsedy vojenské komise Svazu V. Vondráka). V červnu 1916 se stal sekretářem zajateckého odboru svazu, který spolu s K. Čáskou reorganizoval a zajišťoval v něm spojení s Kyjevským vojenským okruhem. Zapisoval jednání mezi J. Dürichem a M. R. Štefánikem. S C. Žďárským a J. Dýmou redigoval Zprávy Svazu spolků, byl redaktorem kyjevského Čechoslovana, členem Klubu spolupracovníků, spoluzakladatelem monarchistického Svazu 14. října; od října 1916 do března 1917 předsedou národohospodářského odboru Svazu spolků. V následujícím období patřil ke členům redakce opozičního týdeníku Revoluce, nadále však setrval ve svazové správě i pod novým vedením V. Girsy, Masarykova stoupence. G. byl propuštěn teprve po konfliktu s demokratickou většinou 14. května 1917. Na radu přítele E. Kadlece nevstoupil do vojenských jednotek, a tak se vyhnul zatčení pro carofilské postoje. Na Ukrajině prosazoval zejména ekonomické zájmy krajanů a po bolševické revoluci usiloval o protisovětskou intervenci. Byl v kontaktu s J. Dürichem, o G. činnosti do listopadu 1918 je však známo jen to, že formoval Dněprovskou družinu bělogvardějských dobrovolníků. V listopadu založil Komitét československých občanů na Ukrajině, který měl repatriační a likvidační úkoly. V únoru 1919 jmenovala vláda ČSR J. Volfa a G. prozatímními konzuly na Ukrajině, po zatčení J. Volfa a tajemníka V. Ambrože i sovětská kyjevská vláda uznávala jeho pravomoci. V červnu 1919 G. přicestoval do vlasti a na podzim se vrátil na Ukrajinu jako první oficiální zástupce vlády ČSR. Jeho mise skončila v dubnu 1920. Od podzimu 1920 pracoval celou meziválečnou dobu jako výkonný tajemník Sdružení Čechů a Slováků z Ruska a redaktor jeho Věstníku.
L: F. Zuman, Osvobozenská legenda 1–2, 1922, passim; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968, s. 204–227; Slovník prvního československého odboje, 1993, s. 45.
P: VHA, Praha, poslužný spis brance; fond Svaz česko-slovenských spolků na Rusi.
Martin Kučera