Verze z 12. 12. 2019, 17:56, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GRUND Ladislav 23.10.1883-7.3.1960

Z Personal
Ladislav GRUND
Narození 23.10.1883
Místo narození Praha
Úmrtí 7.3.1960
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 787

GRUND, Ladislav, * 23. 10. 1883 Praha, † 7. 3. 1960 Praha, žurnalista, účastník 1. odboje

Maturoval na klasickém gymnáziu na Královských Vinohradech a navštěvoval přednášky ze slovanské filologie na univerzitě. Od studentských let byl aktivním členem Sokola a mladočeské strany, od 1905 pracoval v několika redakcích regionálního tisku, kde horlivě vystupoval jako obránce novoslovanství K. Kramáře. V létě 1914 narukoval k 8. zeměbraneckému pluku, 9. listopadu 1915 u lotyšské Kolky přeběhl k Rusům. V zajateckém táboře v Darnici (Kyjev) se zapojil do jeho samosprávy a vedl odpor vůči germanofilskému táborovému velení, vymohl značné úlevy pro zajatce slovanských národností. Jako jeden z prvních zadržených byl v březnu 1916 přeložen do ústředí Svazu česko-slovenských spolků v Kyjevě (již předtím byl důvěrníkem předsedy vojenské komise Svazu V. Vondráka). V červnu 1916 se stal sekretářem zajateckého odboru svazu, který spolu s K. Čáskou reorganizoval a zajišťoval v něm spojení s Kyjevským vojenským okruhem. Zapisoval jednání mezi J. Dürichem a M. R. Štefánikem. S C. Žďárským a J. Dýmou redigoval Zprávy Svazu spolků, byl redaktorem kyjevského Čechoslovana, členem Klubu spolupracovníků, spoluzakladatelem monarchistického Svazu 14. října; od října 1916 do března 1917 předsedou národohospodářského odboru Svazu spolků. V následujícím období patřil ke členům redakce opozičního týdeníku Revoluce, nadále však setrval ve svazové správě i pod novým vedením V. Girsy, Masarykova stoupence. G. byl propuštěn teprve po konfliktu s demokratickou většinou 14. května 1917. Na radu přítele E. Kadlece nevstoupil do vojenských jednotek, a tak se vyhnul zatčení pro carofilské postoje. Na Ukrajině prosazoval zejména ekonomické zájmy krajanů a po bolševické revoluci usiloval o protisovětskou intervenci. Byl v kontaktu s J. Dürichem, o G. činnosti do listopadu 1918 je však známo jen to, že formoval Dněprovskou družinu bělogvardějských dobrovolníků. V listopadu založil Komitét československých občanů na Ukrajině, který měl repatriační a likvidační úkoly. V únoru 1919 jmenovala vláda ČSR J. Volfa a G. prozatímními konzuly na Ukrajině, po zatčení J. Volfa a tajemníka V. Ambrože i sovětská kyjevská vláda uznávala jeho pravomoci. V červnu 1919 G. přicestoval do vlasti a na podzim se vrátil na Ukrajinu jako první oficiální zástupce vlády ČSR. Jeho mise skončila v dubnu 1920. Od podzimu 1920 pracoval celou meziválečnou dobu jako výkonný tajemník Sdružení Čechů a Slováků z Ruska a redaktor jeho Věstníku.

L: F. Zuman, Osvobozenská legenda 1–2, 1922, passim; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968, s. 204–227; Slovník prvního československého odboje, 1993, s. 45.

P: VHA, Praha, poslužný spis brance; fond Svaz česko-slovenských spolků na Rusi.

Martin Kučera