Verze z 12. 12. 2019, 18:09, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GRUNTORÁD Jan 19.3.1928-2.11.2005

Z Personal
Jan GRUNTORÁD
Narození 19.3.1928
Místo narození Terezín
Úmrtí 2.11.2005
Povolání 11- Geolog
18- Představitel přírodních věd
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 791

GRUNTORÁD, Jan, * 19. 3. 1928 Terezín, † 2. 11. 2005, geofyzik, pedagog

Gymnázium navštěvoval v rodišti. Po zřízení ghetta v Terezíně pokračoval v Roudnici, 1947 maturoval. Studoval geodézii na Fakultě speciálních nauk ČVUT v Praze, kde se seznámil s geofyzikálními metodami (Ing. 1951). V geofyzikálním oddělení Státního geologického ústavu v Praze získal pod vedením R. Běhounka první zkušenosti s geofyzikálním měřením a jeho geologickou interpretací, zejména při průzkumu ložisek rud v Jeseníkách. Koncem 1952 přešel na novou katedru užité geofyziky na Geologicko-geografické fakultě UK, aspiranturu absolvoval na univerzitě v Leningradu (nyní Sankt Peterburg, Rusko), kde 1956 obhájil kandidátskou práci o metodice geofyzikálních prací při vyhledávání ložisek polymetalických rud v oblasti Zlatých Hor. 1962 se v Praze habilitoval prací Geofyzikální výzkum havlíčkobrodského rudního revíru. 1961–63 byl ředitelem Ústavu geologických věd, 1963–66 děkanem Přírodovědecké fakulty UK, 1968 jmenován mimořádným a od 1983 řádným profesorem, 1968–86 vedl katedru užité geofyziky. 1978 získal vědecký titul DrSc. Přednášel předměty: úvod do užité geofyziky, geoelektrický průzkum, použití geofyzikálních metod, externě i na Matematicko-fyzikální fakultě UK.

Věnoval se aplikaci geofyziky při rudním průzkumu, zejména geoelektrickým metodám. V terénu vedl měření v Jeseníkách, v historických rudních revírech na Českomoravské vrchovině, na tělesech bazických a ultrabazických hornin (ranský masiv /u Chotěboře/) aj. Postupně do průzkumné praxe v Československu uvedl řadu novinek, metodu vyzvané polarizace, středového gradientu, švédskou aparaturu Turam ad. 1984 podnikl studijní cestu do SSSR, pracoval v oblasti Altaje. Uveřejnil sedmdesát vědeckých prací, učebnice a skripta. 1960 obdržel státní vyznamenání Za vynikající práci.

D: výběr: Použití soupravy Turam při vyhledávání rudních ložisek na Českomoravské vysočině, in: Geologický průzkum 1, 1959, č. 9, s. 275–281; Geofyzikální výzkum havlíčkobrodského rudního revíru, in: Sborník geologických věd, Řada UG, 1, 1963, s. 33–67 (s J. Skopcem); Elektrické pole nabitého vodiče v nehomogenním prostředí, in: AUC – Geologica 7, 1964, č. 3, s. 225–239; Einige Ergebnisse der geophysikalischen Forschungen der Zone von Šternberk – Horní Benešov im Nízký Jeseník, in: tamtéž 11, 1968, č. 3, s. 237–252 (s J. Skácelem); Moderní magnetometry, in: Geologický průzkum 15, 1973, č. 1, s. 17–21 (s R. Válkem); Geophysical research of the Jeseníky Mts., 1977; Principy metod užité geofyziky, 1985 (se spoluautory).

L: Seznam osob University Karlovy, 1967, s. 72; M. Karous, Prof. Ing. J. G., DrSc., šedesát let, in: Čas. mineral. geol. 33, 1988, č. 2, s. 211–212; J. Skopec, Profesor Ing. J. G., DrSc. pětašedesátníkem, in: Bulletin České geologické společnosti 1, 1993, č. 1–2, s. 16–17; Tomeš 1, s. 385; J. G. Kněz, Vzpomínka na prof. ing. J. G., DrSc., in: Zpravodaj Unie geologických asociací č. 1, únor 2006, s. 81–82; B. Čížková – Z. Táborský, Od poslední valné hromady … zemřeli, in: Zpravodaj České geologické společnosti, č. 4, 2007, s. 12.

Pavel Vlašímský