GRUSS Franz 3.6.1891-28.9.1979: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = František GRUSS
+
| jméno = Franz GRUSS
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 3.6.1891
 
| datum narození = 3.6.1891
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 28.9.1979
 
| datum úmrtí = 28.9.1979
 
| místo úmrtí = Mistelbach (Rakousko)
 
| místo úmrtí = Mistelbach (Rakousko)
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
+
| povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František GRUSS
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 797
 +
}}
  
== Literatura ==
+
'''GRUSS, Franz''' ''(též František), * 3. 6. 1891 Kraslice,  † 28. 9. 1979 Mistelbach (Rakousko), malíř, grafik, sochař''
Toman 1, s. 277–278; Vollmer 2, s. 326; NEČVU 1, s. 233; SČSVU 2, s. 387; EBL 1, s. 182–184.
+
 
 +
Narodil se Franzi Wenzlovi G. (1857–1918), prokuristovi firmy Fuchs, Meindl und Horn, a Wilhelmině, roz. Filové (1856–1940), jako jedno z šesti dětí. 1909 maturoval na chebské reálce, kde projevil výtvarné nadání. 1909–13 studoval malbu na vídeňské Akademii výtvarných umění v ateliéru A. Deluga. Pod jeho vlivem vytvořil první malířské kompozice v konzervativním historickém slohu. Podnikl studijní cesty do Švýcarska (1911) a do Tuniska (1913). V letech 1913 a 1914 složil státní učitelské zkoušky pro výuku kreslení a matematiky na gymnáziích a reálkách. Na podzim 1914 narukoval na haličskou frontu, v prosinci 1915 se dostal do ruského zajetí. Prošel několika zajateckými tábory, v uralském Irbitu vytesal do dřeva monumentální sochu Krista, ze západosibiřského tábora Tockoje na jaře 1918 utekl a vrátil se do vlasti. Rozpad monarchie ukončil jeho vojenské trestní řízení.
 +
 
 +
V přerušených studiích pokračoval 1918–23 na mistrovské škole A. Deluga a po jeho odjezdu do USA je dokončil u R. Jettmara. V poválečné Vídni se G. vyrovnával s odkazem secese, jeho sakrální kompozice byly odměněny cenou akademie, 1920 vystavoval se skupinou Nezávislých (Unabhängige), 1920–24 s Wiener Sezession. 1923 podnikl cestu do Itálie. Příklad renesance a švýcarského symbolisty F. Hodlera ovlivnil G. monumentální figurální obrazy. Počátkem 1924 se vrátil do rodiště a vybudoval si ateliér v lesním srubu v nedaleké osadě Nancy u Stříbrné. Živil se příležitostnými zakázkami a pedagogickou činností a přitom rozvíjel vlastní výtvarnou poetiku. Soustředil kolem sebe vybranou společnost sudetoněmeckých intelektuálů. Za druhé světové války poznal v Krušných horách drážďanskou turistku Elsbeth Kaiserovou (1906–2000), 1941 se s ní oženil a měl s ní dvě děti: syna Ekkeharta (1942–1970), který tragicky zahynul v Alpách, a dceru Gundulu (* 1944). Od 1940 G. pracoval jako kreslíř pro válečné zpravodajství wehrmachtu. Po demobilizaci byl v březnu 1946 i s rodinou odsunut do Vídně. Vrcholné malby a grafiky vytvořil v ČSR. Jeho dílo reprezentovalo německý expresionismus, zmírněný sociálním soucitem a prvky magického realismu. G. osobitost se nejvýrazněji projevila ve figurálních kompozicích a v sakrálních obrazech. Silně u něho byla zastoupena biblická tematika, zejména motiv Krista. V dalších malbách zachytil válečnou zkušenost nebo ji symbolizoval v alegorické zkratce (''Obžaloba'', 1926). G. byl členem sdružení Metznerbund a Spolku německých grafiků v Československu. Po nástupu nacistů se G. rukopis změnil, čerpal inspiraci jednak z novoklasicismu, jednak z naturalizujícího realismu německo-nacionální výtvarné školy (Heimatkunst). Z dvacátých let pocházejí také něžné akty, fresková výzdoba kostela sv. Kláry v Chebu, nástěnná malba v zasedací síni radnice v Kraslicích nebo tamní oltářní stěna evangelického kostela, na něž navázaly pozdější nástěnné malby, vitráže a komponované obrazy z třicátých let. Od konce dvacátých let se G. zabýval sochařstvím, jeho převážně religiózní a pomníkové sochy byly robustní, většinou granitové. Básnickou účinnost měly i G. ilustrace a drobné grafické listy. V Rakousku pak pracoval především na monumentálních malířských i sochařských realizacích.
 +
 
 +
'''L:''' F. Höller, Der Maler und Zeichner F. G., 1935; R. Atzinger, F. G. Maler und Zeichner, Dettingen a. M., 1971; V. Prokop, F. G. Opomenutý umělec Kraslicka, 2011; A. Habánová, F. G., in: Mladí lvi v kleci, 2013, s. 321; Toman 1, s. 277–278; Vollmer 2, s. 326; NEČVU 1, s. 233; SČSVU 2, s. 387; EBL 1, s. 182–184; https://de.wikipedia.org/wiki/Franz_Gruss (stav k 23. 1. 2016); http://abart-full.artarchiv.cz/ (stav k 4. 4. 2016).
 +
 
 +
Martin Kučera
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]

Aktuální verze z 14. 12. 2019, 14:12

Franz GRUSS
Narození 3.6.1891
Místo narození Kraslice
Úmrtí 28.9.1979
Místo úmrtí Mistelbach (Rakousko)
Povolání 75- Sochař nebo medailér
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 797
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76237

GRUSS, Franz (též František), * 3. 6. 1891 Kraslice, † 28. 9. 1979 Mistelbach (Rakousko), malíř, grafik, sochař

Narodil se Franzi Wenzlovi G. (1857–1918), prokuristovi firmy Fuchs, Meindl und Horn, a Wilhelmině, roz. Filové (1856–1940), jako jedno z šesti dětí. 1909 maturoval na chebské reálce, kde projevil výtvarné nadání. 1909–13 studoval malbu na vídeňské Akademii výtvarných umění v ateliéru A. Deluga. Pod jeho vlivem vytvořil první malířské kompozice v konzervativním historickém slohu. Podnikl studijní cesty do Švýcarska (1911) a do Tuniska (1913). V letech 1913 a 1914 složil státní učitelské zkoušky pro výuku kreslení a matematiky na gymnáziích a reálkách. Na podzim 1914 narukoval na haličskou frontu, v prosinci 1915 se dostal do ruského zajetí. Prošel několika zajateckými tábory, v uralském Irbitu vytesal do dřeva monumentální sochu Krista, ze západosibiřského tábora Tockoje na jaře 1918 utekl a vrátil se do vlasti. Rozpad monarchie ukončil jeho vojenské trestní řízení.

V přerušených studiích pokračoval 1918–23 na mistrovské škole A. Deluga a po jeho odjezdu do USA je dokončil u R. Jettmara. V poválečné Vídni se G. vyrovnával s odkazem secese, jeho sakrální kompozice byly odměněny cenou akademie, 1920 vystavoval se skupinou Nezávislých (Unabhängige), 1920–24 s Wiener Sezession. 1923 podnikl cestu do Itálie. Příklad renesance a švýcarského symbolisty F. Hodlera ovlivnil G. monumentální figurální obrazy. Počátkem 1924 se vrátil do rodiště a vybudoval si ateliér v lesním srubu v nedaleké osadě Nancy u Stříbrné. Živil se příležitostnými zakázkami a pedagogickou činností a přitom rozvíjel vlastní výtvarnou poetiku. Soustředil kolem sebe vybranou společnost sudetoněmeckých intelektuálů. Za druhé světové války poznal v Krušných horách drážďanskou turistku Elsbeth Kaiserovou (1906–2000), 1941 se s ní oženil a měl s ní dvě děti: syna Ekkeharta (1942–1970), který tragicky zahynul v Alpách, a dceru Gundulu (* 1944). Od 1940 G. pracoval jako kreslíř pro válečné zpravodajství wehrmachtu. Po demobilizaci byl v březnu 1946 i s rodinou odsunut do Vídně. Vrcholné malby a grafiky vytvořil v ČSR. Jeho dílo reprezentovalo německý expresionismus, zmírněný sociálním soucitem a prvky magického realismu. G. osobitost se nejvýrazněji projevila ve figurálních kompozicích a v sakrálních obrazech. Silně u něho byla zastoupena biblická tematika, zejména motiv Krista. V dalších malbách zachytil válečnou zkušenost nebo ji symbolizoval v alegorické zkratce (Obžaloba, 1926). G. byl členem sdružení Metznerbund a Spolku německých grafiků v Československu. Po nástupu nacistů se G. rukopis změnil, čerpal inspiraci jednak z novoklasicismu, jednak z naturalizujícího realismu německo-nacionální výtvarné školy (Heimatkunst). Z dvacátých let pocházejí také něžné akty, fresková výzdoba kostela sv. Kláry v Chebu, nástěnná malba v zasedací síni radnice v Kraslicích nebo tamní oltářní stěna evangelického kostela, na něž navázaly pozdější nástěnné malby, vitráže a komponované obrazy z třicátých let. Od konce dvacátých let se G. zabýval sochařstvím, jeho převážně religiózní a pomníkové sochy byly robustní, většinou granitové. Básnickou účinnost měly i G. ilustrace a drobné grafické listy. V Rakousku pak pracoval především na monumentálních malířských i sochařských realizacích.

L: F. Höller, Der Maler und Zeichner F. G., 1935; R. Atzinger, F. G. Maler und Zeichner, Dettingen a. M., 1971; V. Prokop, F. G. Opomenutý umělec Kraslicka, 2011; A. Habánová, F. G., in: Mladí lvi v kleci, 2013, s. 321; Toman 1, s. 277–278; Vollmer 2, s. 326; NEČVU 1, s. 233; SČSVU 2, s. 387; EBL 1, s. 182–184; https://de.wikipedia.org/wiki/Franz_Gruss (stav k 23. 1. 2016); http://abart-full.artarchiv.cz/ (stav k 4. 4. 2016).

Martin Kučera