Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GRUSS Johann 22.11.1790-8.8.1855

{{Infobox - osoba
| jméno = Johann GRUSS
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 22.11.1790
| místo narození = Pšov (u Podbořan)
| datum úmrtí = 8.8.1855
| místo úmrtí = Litoměřice
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

| jiná jména = 
}}

'''GRUSS, Johann,''' ''* 22. 11. 1790 Pšov (u Podbořan), † 8. 8. 1855 Litoměřice, malíř'' 

Pocházel z rozvětvené malířské rodiny Johanna G. a Rosalie, roz. Novákové. Stejnému povolání se věnovali bratr Anton G. (1803–1872) i synové Johann G. ml. (1820–1901), konzervátor Centrální komise pro zachování uměleckých a historických památek ve Vídni a ředitel Muzea průmyslového spolku v Lito měřicích (1878–1901), a Julius Theodor G. (1825 až 1865), zabývající se mj. plenérovou malbou okolí Teplic. Jako hluboce věřící G. původně vstoupil do kněžského semináře v Praze, studia však nedokončil. Pravděpodobně kolem 1806 začal studovat na pražské AVU, kde patřil k první generaci žáků J. Berglera. Ve škole navázal celoživotní přátelství s F. Tkadlíkem a J. Führichem. 1819 se oženil s Elisabethou Stolleovou, dcerou obchodníka se suknem Johanna Josefa Stolleho ml. z Varnsdorfu. G. rodina až do 1830 v tomto městě žila a G. se tam živil jako učitel. Od 1825 se účastnil výstav v Praze a v Drážďanech. 1830 dostal nabídku od litoměřického biskupa Augusta Bartoloměje Hilleho, aby přesídlil do Litoměřic a ujal se restaurování obrazů (mj. K. Škréty) v biskupské katedrále sv. Štěpána. G. v Litoměřicích vedl vlastní soukromou malířskou školu a pracoval na zakázkách pro kostely. Stýkal se s řadou významných osobností (např. s německým přírodovědcem A. Humboldtem). Zemřel při epidemii cholery. 

G. začínal jako malíř krajin ve stylu A. B. Piepenhagena. Byl též portrétistou, věnoval se malbě a restaurování oltářních obrazů, kopíroval obrazy starých mistrů i svých přátel. Tvořil v duchu nazarénů. Na objednávku strahovských premonstrátů restauroval 1839–41 spolu se synem Johannem G. ml. obraz A. Dürera ''Růžencová slavnost'', pozměnil přitom jeho vzhled. Rekonstruoval některé plochy malby (především ve střední části), které byly tehdy již poškozené, nebo zcela chyběly. 1840–41 namaloval pro opata strahovského kláštera J. J. Zeidlera kopii tohoto Dürerova slavného díla.

'''D:''' výběr: August F. Jungmichel, rytec modelů, 1814/15; Anna Stolle, kolem 1825; kopie Raffaelova obrazu Madona della Sedia, 1825; kopie obrazu Františka Tkadlíka Ecce homo, 1837; čtyři dřevěné deskové obrazy evangelistů v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích, 1844; Zřícenina hradu Kamýku u Litoměřic, 1850 (Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích); Tři božské ctnosti (nástropní malba v litoměřické biskupské rezidenci), kolem 1850; Hlava Krista, 1. polovina 19. století (Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích).

'''L:''' Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler… 6, G. K. Nagler (ed.), Linz 1905, s. 156; Wurzbach 5, s. 399; R. Müller, Künstler der Neuzeit Böhmens, in: MVGDB 14, 1876, s. 191–220; ADB 10, s. 67–68; OSN 10, s. 545; Thieme-Becker 15, s. 153; F. X. Jiřík, Miniatura a drobná podobizna v době empirové a probuzenecké v Čechách, 1930, s. 42; Toman 1, s. 278; ÖBL 2, s. 95; W. Brosche et al., Leitmeritz und das Böhmische Mittelgebirge, Fulda 1970, s. 219, 502; O. Votoček, Litoměřice – tisíc let výtvarné kultury II, in: Litoměřicko 17–20, 1981–1984, s. 150–151; O. Kotyza – J. Smetana – J. Tomas a kol., Dějiny města Litoměřic, 1997, s. 399; O. Doskočil, Litoměřice v proměnách malířských slohů 19. a 20. století (do roku 1945). Malíři Litoměřicka 3, 1998, s. 14, 16; H. Kašparová, Život a dílo J. G. staršího (1790–1855), 1999 (bakalářská práce, FF MU, Brno); Z. Patrovská – B. Roedl, Biografický slovník okresu Louny, 2000, s. 33; O. Doskočil, Krajina Litoměřicka a Českého středohoří v proměnách malířských slohů 19. a 20. století (do roku 1945). Malíři Litoměřicka 5, 2000, s. 22–23, 97; týž, Portrét 18. a 19. století ze sbírky Litoměřického muzea, totéž 6, 2001, s. 39, 65; týž, Odraz provinčního nazarénismu v díle J. G. staršího (1790 až 1855), in: Národ místo Boha v 19. a první polovině 20. století, K. Kaiserová – M. Veselý (eds.), 2006, s. 52–73; týž, J. G. st. a malba jako druh zbožnosti, in: Albrecht Dürer. Růžencová slavnost 1506–2006, O. Kotková (ed.), 2006, s. 181–192; táž, Dürerův nářek: J. G. st. restauruje Růžencovou slavnost, in: tamtéž, s. 193 až 203; O. Doskočil, Nově objevený obraz J. G. staršího (1790–1855), in: Podřipský muzejník 4, 2008, s. 43–52. 

Nina Milotová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

[[Kategorie:1790]]
[[Kategorie:Pšov]]
[[Kategorie:1855]]
[[Kategorie:Litoměřice]]