GRUS Jaroslav 13.8.1891-13.10.1983

Z Personal
Jaroslav GRUS
Narození 13.8.1891
Místo narození Pardubice
Úmrtí 13.10.1983
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46611

GRUS, Jaroslav, * 13. 8. 1891 Pardubice, † 13. 10. 1983 Praha, malíř, grafik

Nejstarší ze tří výtvarně činných synů amatérského malíře Víta G. (* 5. 5. 1861 Pardubice, † 25. 10. 1945 Pardubice), správce městské spořitelny, člena správní rady městského pivovaru, vzdělavatele Sokola, který se jako iniciátor místního muzejního spolku zasloužil o záchranu památek Pardubického kraje, a Anny, roz. Potěšilové. Jako vynikajícího fotografa architektury a všedního života města představil V. G. objev bedny s fotografickými deskami při rekonstrukci jeho vily 2006 a následující výstava vyvolaných snímků.

Výtvarně nadaný byl i G. strýc Josef G. (* 2. 8. 1869 Pardubice, † 8. 2. 1938 Brno), propagátor turistiky, karikaturista a krajinář samouk, autor dvoudílné ilustrované vlastivědné publikace Krásami našich krajů (1928). Zanechal rozsáhlou sbírku dokumentárních kreseb etnografické hodnoty z okolí Brna, jižní a severní Moravy. Svá plátna signoval Gruss, aby se přiblížil moravským německým zájemcům.

G. byl jako talentovaný gymnazista již 1906 přijat do dvouleté přípravky pražské AVU k profesorům B. Roubalíkovi a V. Bukovacovi. Na doporučení A. Slavíčka studoval 1908–12 v ateliéru H. Schwaigra, jenž své žáky vedl k dokonalému ovládnutí kresby. Kresebný základ se také stal podstatným rysem G. malířské estetiky. Od 1910 soustavně maloval a profiloval se jako krajinář; na Purmanovo stipendium podnikl první studijní cestu do Benátek a na Istrii. Zprvu ho ovlivnil pozdní impresionismus. 1911–14 se sblížil s okruhem malířů Mayer-klubu. Z nich nejblíže měl G. k baladické krajinomalbě V. Rabase. Prezenční vojenskou službu, během níž intenzivně kreslil, absolvoval 1913 v Terstu a Pule. Za první světové války, kdy sloužil nejdříve na frontě v Haliči, poté na italské frontě u Gorice a Doberda a 1918 v Karpatech, vytvořil mnoho kreseb a tři malby na kartonu. 1917 jako host vystavoval se SVU Mánes, koncem 1918 se stal jeho členem. Ve dvacátých letech se přiklonil k cézannovskému postimpresionismu, vitalistickému civilismu (sportovní náměty), novoklasicismu i sociální malbě. 1922 podnikl studijní zájezd do Německa a 1925 do Francie. Francouzská zkušenost mu přinesla poznání fauvismu, který nadále osobitě rozvíjel jako směr nejlépe vyhovující jeho snaze vyjádřit kresebně a dodatečným kolorováním bezprostřední dojem z krajiny (především z rodného Polabí nebo z Tanvaldska, kam jezdil na chalupu). Od třicátých let se v obrazových cyklech vracel k stálým tématům: ke stromořadím nad řekami a podél cest, silnicím obehnaným patníky ve volné krajině i k vesnické zástavbě, sloupům elektrického vedení, vesnickým návsím s rybníky, řidčeji scenériím města. V období 1946–56, po vstupu do KSČ, jeho plátna ovládly větší popisnost a příklon k socialistickému realismu, jenž se neprojevil zavržením fauvismu, nýbrž zdůrazněním průmyslové krajiny (např. ostravské vysoké pece) a technických znaků civilizace, např. dopravních značek a v dálce zachycených továrních komínů. Později G. – již jako zakládající člen Skupiny 58 – opět rozvinul vlastní pojetí krajinomalby, více se zabýval akvarelem, pastelem i litografií a experimentoval (např. maloval voskovou rudkou zatepla nebo namaloval cyklus krajin v jednom rozlišeném barevném tónu – Červená krajina, Hnědá krajina, Modrá krajina, Žlutá krajina, Bílá krajina). Pro novou inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty v Národním divadle (premiéra 1971) připravil svoji jedinou scénickou výpravu. Byl činný i publicisticky. Jeho poválečná politická angažovanost pokračovala i za tzv. normalizace: 1970 předsedal přípravnému výboru Svazu československých výtvarných umělců a 1972–77 Svazu českých výtvarných umělců. Ten 1976 zřídil v rodišti Galerii J. G., která byla 1991 zrušena. Obdržel řadu státních vyznamenání a 1970 byl jmenován národním umělcem. S manželkou Věrou, roz. Urešovou, měl dceru Jaroslavu. Jako výtvarníci se prosadili také G. bratři Josef (1893–1972) a Vít (1896–1981).

L: OSND 2/2, s. 951; Toman 1, s. 277, 2, s. 762; Toman D, s. 261; EČVU, s. 144–146; NEČVU 1, s. 232–233; SČSVU 2, s. 385–386; J. M. Tomeš, J. G., 1963; J. G., přístupné z: http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem literatury, katalogů výstav). K Vítu G.: https://cs.wikipedia.org (stav k 25. 10. 2014). K Josefu G.: Toman 1, s. 278; L. Procházka, Kresby J. G., in: Zprávy památkové péče. Časopis státní památkové péče 66, 2006, č. 3, s. 259–260.

Martin Kučera