Biografický slovník
GRUS Josef 19.10.1893-19.3.1972: Porovnání verzí
(GRUS_Josef_19.10.1893-19.3.1972) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef GRUS | | jméno = Josef GRUS | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Grus Josef portret.jpg |
| datum narození = 19.10.1893 | | datum narození = 19.10.1893 | ||
| místo narození = Pardubice | | místo narození = Pardubice | ||
| datum úmrtí = 19.3.1972 | | datum úmrtí = 19.3.1972 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 74- Architekt | + | | povolání = 74- Architekt<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| − | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 795 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''GRUS, Josef,''' ''* 19. 10. 1893 Pardubice, † 19. 3. 1972 Praha, architekt, malíř, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Syn Víta G. (1861–1945) a Anny, roz. Potěšilové. Bratr malíře Jaroslava G. (1891–1983) a průmyslového výtvarníka Víta G. (1896–1981). G. absolvoval vyšší průmyslovou školu stavební a 1912 začal studovat architekturu u J. Plečnika na UMPRUM. V létě 1914 narukoval na válečnou frontu do Haliče s benešovským 102. pěším plukem, koncem 1915 byl zajat. V březnu 1918 byl na základě přihlášky zařazen k 5. československému střeleckému pluku. V srpnu 1918 ho velení přidělilo do kanceláře zajateckého tábora ve Vladivostoku jako písaře. Teprve v červnu 1919 byl zařazen do malířské dílny informačně-osvětového odboru odbočky Národní rady československé na Rusi. Ve Vladivostoku uspořádal první výstavu akvarelů. Malba se tehdy stala jediným způsobem jeho seberealizace. V červenci 1920 odjel na studijní cestu do Číny a Indie, z níž vytěžil množství výtvarného materiálu ke kresbám, akvarelům a olejům. Po návratu pracoval v Památníku osvobození (demobilizován byl jako nadporučík), 1920–21 studoval při zaměstnání UMPRUM ve třídě P. Janáka, 1924–27 u J. Gočára na pražské AVU a nadále působil v jeho ateliéru, 1930 se jako architekt osamostatnil. Od 1931 byl členem SVU Mánes, Sdružení architektů a Svazu Československého díla. Z jeho architektonických realizací jsou nejznámější obytné domy v Pardubicích, dělnická a úřednická kolonie firmy Sochor ve Dvoře Králové, rodinné rekreační domky v Kersku (u Nymburka) a Ládví (Posázaví), budova kamenické školy ve Zvolenu aj. K příkladným projevům českého funkcionalismu patří jeho vila Marie Rubličové v Novém Městě nad Metují. 1948–50 G. pracoval jako interiérový projektant v Ústředí lidové umělecké výroby, 1951–58 byl profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Uplatnil se také jako projektant výstav (1939 světová výstava v New Yorku, 1948 výstava k šestistému výročí Univerzity Karlovy). Po osvobození se věnoval převážně urbanismu, k jeho nejvýznamnějším dílům patřil 1949 projekt Národního památníku na Dukle. 1963 byl G. jmenován zasloužilým umělcem. Jeho syn Pavel G. (1935–1993) byl designér. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 114; Toman 1, s. 277; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 222; SČSVU 2, s. 386; Architekti, s. 207. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
| Řádka 22: | Řádka 28: | ||
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
| + | |||
| + | <gallery> | ||
| + | Grus Josef Dukelsky pamatnik.PNG|Dukelský památník | ||
| + | </gallery> | ||
Aktuální verze z 3. 6. 2021, 12:41
| Josef GRUS | |
 | |
| Narození | 19.10.1893 |
|---|---|
| Místo narození | Pardubice |
| Úmrtí | 19.3.1972 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
74- Architekt 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 795 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48153 |
GRUS, Josef, * 19. 10. 1893 Pardubice, † 19. 3. 1972 Praha, architekt, malíř, účastník 1. odboje
Syn Víta G. (1861–1945) a Anny, roz. Potěšilové. Bratr malíře Jaroslava G. (1891–1983) a průmyslového výtvarníka Víta G. (1896–1981). G. absolvoval vyšší průmyslovou školu stavební a 1912 začal studovat architekturu u J. Plečnika na UMPRUM. V létě 1914 narukoval na válečnou frontu do Haliče s benešovským 102. pěším plukem, koncem 1915 byl zajat. V březnu 1918 byl na základě přihlášky zařazen k 5. československému střeleckému pluku. V srpnu 1918 ho velení přidělilo do kanceláře zajateckého tábora ve Vladivostoku jako písaře. Teprve v červnu 1919 byl zařazen do malířské dílny informačně-osvětového odboru odbočky Národní rady československé na Rusi. Ve Vladivostoku uspořádal první výstavu akvarelů. Malba se tehdy stala jediným způsobem jeho seberealizace. V červenci 1920 odjel na studijní cestu do Číny a Indie, z níž vytěžil množství výtvarného materiálu ke kresbám, akvarelům a olejům. Po návratu pracoval v Památníku osvobození (demobilizován byl jako nadporučík), 1920–21 studoval při zaměstnání UMPRUM ve třídě P. Janáka, 1924–27 u J. Gočára na pražské AVU a nadále působil v jeho ateliéru, 1930 se jako architekt osamostatnil. Od 1931 byl členem SVU Mánes, Sdružení architektů a Svazu Československého díla. Z jeho architektonických realizací jsou nejznámější obytné domy v Pardubicích, dělnická a úřednická kolonie firmy Sochor ve Dvoře Králové, rodinné rekreační domky v Kersku (u Nymburka) a Ládví (Posázaví), budova kamenické školy ve Zvolenu aj. K příkladným projevům českého funkcionalismu patří jeho vila Marie Rubličové v Novém Městě nad Metují. 1948–50 G. pracoval jako interiérový projektant v Ústředí lidové umělecké výroby, 1951–58 byl profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Uplatnil se také jako projektant výstav (1939 světová výstava v New Yorku, 1948 výstava k šestistému výročí Univerzity Karlovy). Po osvobození se věnoval převážně urbanismu, k jeho nejvýznamnějším dílům patřil 1949 projekt Národního památníku na Dukle. 1963 byl G. jmenován zasloužilým umělcem. Jeho syn Pavel G. (1935–1993) byl designér.
L: P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 114; Toman 1, s. 277; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 222; SČSVU 2, s. 386; Architekti, s. 207.
Martin Kučera
Dukelský památník
