GSÖLLHOFER Bohdan 14.5.1892-3.7.1974: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 3.7.1974
 
| datum úmrtí = 3.7.1974
 
| místo úmrtí = Plzeň
 
| místo úmrtí = Plzeň
| povolání = 78- Hudební interpret
+
| povolání = 78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel
77- Hudební skladatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 803-804
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 12. 2019, 12:50

Bohdan GSÖLLHOFER
Narození 14.5.1892
Místo narození Praha
Úmrtí 3.7.1974
Místo úmrtí Plzeň
Povolání 78- Hudební interpret
77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 803-804

GSÖLLHOFER, Bohdan (též GSELHOFER), * 14. 5. 1892 Praha, † 3. 7. 1974 Plzeň, klavírista, varhaník, dirigent, skladatel

Narodil se v rodině úředníka banky Union. Od dětství projevoval mimořádné hudební nadání; klavír studoval u skladatele J. E. Zelinky a dosahoval dobré úrovně už před vstupem na pražskou konzervatoř, na ní si však zvolil studium varhan, a to zřejmě kvůli možnosti věnovat se současně kompozici. Absolvoval 1911, poté do 1921 studoval klavír na mistrovské škole klavíru V. Kurze. Kompozici se věnoval u V. Nováka už na konzervatoři, v jeho třídě byl na mistrovské škole zapsán 1928–33. V Praze G. působil jako varhaník u Panny Marie Sněžné a jako korepetitor opery Národního divadla. 1912/13 byl učitelem hudebního učiliště v Grozném na Kavkaze a po vojenské službě krátce korepetitorem E. Destinové. 1919–21 koncertoval jako doprovazeč vynikajícího houslisty J. Kociana. 1924 se G. životním působištěm stala Plzeň, kde nastoupil jako klavírní pedagog a učitel sborového zpěvu na krátce předtím zřízenou Městskou hudební školu B. Smetany. Současně se uplatňoval jako vynikající sólista (např. v náročném klavírním cyklu V. Nováka Pan) a doprovazeč, kterého si vyžadovali umělci hostující v Plzni. Záhy osvědčil i dirigentský talent; působil v amatérském Symfonickém orchestru Osvětového svazu (později v rovněž amatérské Plzeňské filharmonii). V těchto orchestrech kvalitní úrovně několikrát řídil Smetanovu Mou vlast, uváděl i Novákovu symfonickou tvorbu. Zásluhy si získal také jako sbormistr. 1926–60 (s přestávkou 1943–45 kvůli zákazu nacistů) stál v čele mužského pěveckého spolku Smetana a dosahoval s ním úspěchů v soutěžích. Podle potřeby uváděl do života i sbory ženské a dětské. 1945–51 řídil Hudební školu B. Smetany, pro niž získal nové prostory. V době, kdy zastával funkci inspektora hudebních škol, se zasloužil o zřízení pedagogického oddělení, předchůdce dnešní konzervatoře.

Jako skladatel disponoval svěží invencí, k vlastní kompozici se však pro rozsáhlou činnost v oblasti interpretační, pedagogické a hudebněorganizační dostával méně často. Zanechal rozsáhlejší klavírní skladbu Sonata fantasia, dále drobné skladby pro mužský sbor, melodram Housle (na text J. Seiferta) a instruktivní tvorbu pro housle a klavír (cyklus Rozmar, 1949; Dětská sonatina, 1956). Za celoživotní uměleckou a pedagogickou činnost získal 1970 Cenu města Plzně. G. patřil k všestranným osobnostem hudebního života v Čechách, jeho hlavní význam však náleží Plzni.

L: HS 1, s. 379; Jubilejní ročenka 1. ZUŠ B. Smetany v Plzni 1920–1995 (B. G., Vzpomínky na Hudební školu B. Smetany a stať J. Durase, B. G.), 1995; Dějiny Plzně 3 (1918–1945), 1982, rejstřík; A. Špelda, Hudební Plzeň 1960–1982, 1985, passim; týž, Oslava jubilea V. Nováka v Plzeňském hudebním kruhu, in: Svobodný směr 8. 12. 1945, s. 4; týž, Zemřel velký hudebník, in: Pravda (Plzeň) 25. 7. 1974, s. 5; J. Fiala, Západočeská vlastivěda. Hudba, 1995, rejstřík; V. Bokůvková, B. G., in: Zprávy Společnosti V. Nováka, 1992, s. 44–47.

P: Archiv města Plzně, osobní fond (skladby, výběr z programů, náčrty k přednáškám).

Vlasta Bokůvková