Verze z 15. 5. 2019, 17:11, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GUDDEN Bernhard Friedrich Adolf 14.3.1892-3.8.1945

Z Personal
Bernhard Friedrich Adolf GUDDEN
Narození 14.3.1892
Místo narození Bonn-Pützchen (Německo)
Úmrtí 3.8.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání

2- Fyzik

61- Pedagog

GUDDEN, Bernhard Friedrich Adolf, * 14. 3. 1892 Bonn-Pützchen (Německo), † 3. 8. 1945 Praha, fyzik, pedagog

Pocházel ze známé německé lékařské rodiny; jeho dědeček Johann Bernhard Aloys G. (1824–1886) i otec Clemens Hermann G. (1861–1931) patřili k renomovaným psychiatrům; děd byl osobním lékařem krále Ludvíka II. Bavorského, který ho 1875 nobilitoval.

Po maturitě na gymnáziu v Bonnu G. studoval matematiku a přírodní vědy na univerzitách v Bonnu, ve Würzburgu a v Göttingenu. Za první světové války byl důstojníkem německého polního dělostřelectva, 1919 dokončil a v Göttingenu obhájil doktorskou disertaci na geologicko-fyzikální téma Pleochroitische Höfe: Ihre Ausbildungsformen und ihre Verwendung zu geologischen Zeitmessungen. Na škole zůstal jako asistent prof. R. W. Pohla, pod jehož vedením zkoumal fotovodivost pevných látek, např. diamantu, selenu, sloučenin fosforu a síry nebo halogenidů alkalických kovů. Dalšími mezníky G. akademické a vědecké kariéry se staly habilitace (1921) a mimořádná profesura (1924), poté 1926 řádná profesura experimentální fyziky v Erlangenu (Friedrich-Alexander-Universität Erlangen– Nürnberg), kde působil až do 1939, kdy byl ustanoven ředitelem Fyzikálního ústavu pražské Německé univerzity. V Praze žil s manželkou Clarou, roz. Bohnertovou (sňatek 1921), a šesti dětmi.

Během války se G. kromě pedagogické činnosti zabýval především výzkumem fotoelektrických jevů, fotochemií a polovodivými materiály, zčásti v rámci tajného německého vojenského výzkumu polovodičů ke konstrukci infračervených detektorů pro noční vidění. (V Praze se vyráběla čidla infračerveného záření, přístroje se kompletovaly ve firmě Zeiss v Drážďanech.) G. byl vynikajícím pedagogem, organizátorem vědecké práce, jedním ze zakladatelů fyziky polovodičů.

G. patřil ke členům SA, od 1934 v hodnosti Hauptsturmführera, 1937 vstoupil do NSDAP. Po osvobození Prahy v květnu 1945 byl zatčen a internován; podle oficiální zprávy ve sběrném táboře onemocněl a zemřel v polní nemocnici v Praze na Smíchově.

D: výběr: Elektrizitätsleitung. In kristallisierten Stoffen unter Ausschluß der Me talle, in: Ergebnisse der exakten Naturwissenschaften 3, 1924, s. 116–159; Elektrische Leitfähigkeit elektronischer Halbleiter, in: tamtéž 13, 1934, s. 223–256; Lichtelektrische Erscheinungen, in: Handbuch der Physik XIII, 1928, s. 103–153.

L: Poggendorff 5–7a; NDB 7, s. 249; BL 1, s. 487; H. Frank, Vzpomínky na B. G. a fyziku polovodičů, in: Československý časopis pro fyziku 65, 2015, s. 90–94; J. H. Gisolf, Památce B. F. A. G., in: tamtéž, s. 97–98; H. Frank – J. Fiala – I. Kraus, Elektronová struktura a reaktivita povrchů a rozhraní, 2013, s. 280–281.

Ivo Kraus