GUILLEMARD Anton 18.3.1747-29.2.1812: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Antonín GUILLEMARD
+
| jméno = Anton GUILLEMARD
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 18.3.1747
 
| datum narození = 18.3.1747
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín GUILLEMARD
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 806-807
 +
}}
 +
 
 +
'''GUILLEMARD, Anton''' ''(též Antonín), * 18. 3. 1747 Arlon (Belgie), † 29. 2. 1812 Praha, gravér, medailér''
 +
 
 +
Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí francouzského obchodníka Christiana G. a Catariny Anny G., roz. Robertové. O jeho mládí v tehdy Rakouském Nizozemí není nic bližšího známo. Pravděpodobně se ke kovorytectví dostal v bruselské mincovně. 1764–65 absolvoval vídeňskou gravérskou akademii a v červnu 1765 nastoupil jako praktikant v nové rakouské mincovně v Günzburgu. Pod vedením vedoucího rytce A. Königa vyzrál G. umělecký talent; již 1770 navrhl pamětní medaili k zasnoubení arcivévodkyně Marie Antonietty, později stál u zrodu tzv. tereziánských tolarů a podílel se na jejich vzniku. 1774 se stal adjunktem, 1777 byl vyslán jako vedoucí gravér do reorganizované lombardské mincovny v Miláně. Zřejmě 1780 se oženil se svou krajankou Jeanne, roz. Galléeovou (1747–1823), a měl s ní dva syny a tři dcery. Z G. dílny vyšly prakticky všechny mincovní ražby ve zlatě, stříbře a mědi, určené pro oběh v rakouském Lombardsku, do poloviny devadesátých let 18. století. V návrzích pamětních medailí si vytvořil vlastní medailérský styl, jímž povýšil medailérské řemeslo na uměleckou disciplínu. Těsně předtím, než Napoleon vstoupil v květnu 1796 do Milána, se G. s rodinou a nákladem mincovního materiálu, ražebního železa a zařízení vydal na cestu do Vídně. Koncem září 1796 dosáhl jmenování vrchním gravérem ve znovuotevřené Státní mincovně v Praze. Řídil např. ražbu křížových tolarů a jejich dílů a v Čechách zavedl úspěšnou ražbu medailí (pamětních, portrétních, církevních aj.). 1797 se pokusil o založení pražské gravérské akademie, ta však pro nedostatek žáků záhy zanikla. Některé z medailí po 1800 vznikly ve spolupráci s G. nejnadanějším žákem F. X. Stuckhartem jako autorem averzů. Ke společným vrcholným dílům patřila 1801 jubilejní medaile W. A. Mozarta k desátému výročí skladatelova úmrtí; poslední významnou G. realizací byla 1806 medaile k objevení teplických léčivých pramenů. Krátce před smrtí G. bez ohlasu žádal o místo komorního medailéra nebo vrchního kovorytce ve Vídni.
 +
 
 +
G. vycházel z vídeňské pozdně barokní školy. Do Prahy se nedobrovolně dostal jako zralý umělec a nebyl v ní příliš šťastný. Přesto se stal zakladatelem českého medailérství a tvůrcem jeho empírového slohu. Řemeslu vyučil oba své syny. '''Philipp G.''' (* 1781 Milán, Itálie, † 2. 6. 1812 Praha) byl krátce pomocným gravérem pražské mincovny, jeho dráhu znemožnila těžká choroba. Talentovanější '''Karl G.''' (* 1787 Milán, Itálie, † 22. 12. 1819 Praha) 1804 absolvoval pražskou Akademii výtvarného umění u J. Bergera, jako rytec prošel mincovnami ve Vídni, v hornouherském Smolníku (u Rožňavy) a v Praze, avšak z jeho díla se dochovaly jen zlomky.
 +
 
 +
'''L:''' Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler… 6, G. K. Nagler (ed.), Linz 1905, s. 446; Wurzbach 6, s. 30–31; OSN 10, s. 600; Thieme-Becker 15, s. 309–310 (se soupisem díla a další literaturou); Toman 1, s. 279; EČVU 1, s. 234; E. Polívka, Pražský rytec a medailér A. G., 1988 (s ověřenými životní mi daty); D. Stehlíková, Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví, 2003, s. 159–160; T. Kleisner, G. medaile pražské očkovací komise z roku 1803, in: Numismatické listy 59, 2004, č. 6, s. 174–175; J. Lukas, Soupis medailových razidel ve sbírkách Muzea hl. m. Prahy, in: Historica Pragensia. Historický sborník Muzea hlavního města Prahy 3, 2008, s. 53–134; J. Hub ková, Paměť vyrytá do kovu. Čechy a napoleonská tematika v životě rytce A. G.,
 +
in: Napoleonské války v české historické paměti a v paměti regionu, 2014, s. 117–131.
 +
 
 +
Martin Kučera
  
== Literatura ==
 
Wurz 6, 30; Toman 1, 279; Thieme- Beceker 15, 309-10; Numismatika, 80;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]

Aktuální verze z 15. 12. 2019, 12:55

Anton GUILLEMARD
Narození 18.3.1747
Místo narození Arlon (Belgie)
Úmrtí 29.2.1812
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 806-807
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46644

GUILLEMARD, Anton (též Antonín), * 18. 3. 1747 Arlon (Belgie), † 29. 2. 1812 Praha, gravér, medailér

Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí francouzského obchodníka Christiana G. a Catariny Anny G., roz. Robertové. O jeho mládí v tehdy Rakouském Nizozemí není nic bližšího známo. Pravděpodobně se ke kovorytectví dostal v bruselské mincovně. 1764–65 absolvoval vídeňskou gravérskou akademii a v červnu 1765 nastoupil jako praktikant v nové rakouské mincovně v Günzburgu. Pod vedením vedoucího rytce A. Königa vyzrál G. umělecký talent; již 1770 navrhl pamětní medaili k zasnoubení arcivévodkyně Marie Antonietty, později stál u zrodu tzv. tereziánských tolarů a podílel se na jejich vzniku. 1774 se stal adjunktem, 1777 byl vyslán jako vedoucí gravér do reorganizované lombardské mincovny v Miláně. Zřejmě 1780 se oženil se svou krajankou Jeanne, roz. Galléeovou (1747–1823), a měl s ní dva syny a tři dcery. Z G. dílny vyšly prakticky všechny mincovní ražby ve zlatě, stříbře a mědi, určené pro oběh v rakouském Lombardsku, do poloviny devadesátých let 18. století. V návrzích pamětních medailí si vytvořil vlastní medailérský styl, jímž povýšil medailérské řemeslo na uměleckou disciplínu. Těsně předtím, než Napoleon vstoupil v květnu 1796 do Milána, se G. s rodinou a nákladem mincovního materiálu, ražebního železa a zařízení vydal na cestu do Vídně. Koncem září 1796 dosáhl jmenování vrchním gravérem ve znovuotevřené Státní mincovně v Praze. Řídil např. ražbu křížových tolarů a jejich dílů a v Čechách zavedl úspěšnou ražbu medailí (pamětních, portrétních, církevních aj.). 1797 se pokusil o založení pražské gravérské akademie, ta však pro nedostatek žáků záhy zanikla. Některé z medailí po 1800 vznikly ve spolupráci s G. nejnadanějším žákem F. X. Stuckhartem jako autorem averzů. Ke společným vrcholným dílům patřila 1801 jubilejní medaile W. A. Mozarta k desátému výročí skladatelova úmrtí; poslední významnou G. realizací byla 1806 medaile k objevení teplických léčivých pramenů. Krátce před smrtí G. bez ohlasu žádal o místo komorního medailéra nebo vrchního kovorytce ve Vídni.

G. vycházel z vídeňské pozdně barokní školy. Do Prahy se nedobrovolně dostal jako zralý umělec a nebyl v ní příliš šťastný. Přesto se stal zakladatelem českého medailérství a tvůrcem jeho empírového slohu. Řemeslu vyučil oba své syny. Philipp G. (* 1781 Milán, Itálie, † 2. 6. 1812 Praha) byl krátce pomocným gravérem pražské mincovny, jeho dráhu znemožnila těžká choroba. Talentovanější Karl G. (* 1787 Milán, Itálie, † 22. 12. 1819 Praha) 1804 absolvoval pražskou Akademii výtvarného umění u J. Bergera, jako rytec prošel mincovnami ve Vídni, v hornouherském Smolníku (u Rožňavy) a v Praze, avšak z jeho díla se dochovaly jen zlomky.

L: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler… 6, G. K. Nagler (ed.), Linz 1905, s. 446; Wurzbach 6, s. 30–31; OSN 10, s. 600; Thieme-Becker 15, s. 309–310 (se soupisem díla a další literaturou); Toman 1, s. 279; EČVU 1, s. 234; E. Polívka, Pražský rytec a medailér A. G., 1988 (s ověřenými životní mi daty); D. Stehlíková, Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví, 2003, s. 159–160; T. Kleisner, G. medaile pražské očkovací komise z roku 1803, in: Numismatické listy 59, 2004, č. 6, s. 174–175; J. Lukas, Soupis medailových razidel ve sbírkách Muzea hl. m. Prahy, in: Historica Pragensia. Historický sborník Muzea hlavního města Prahy 3, 2008, s. 53–134; J. Hub ková, Paměť vyrytá do kovu. Čechy a napoleonská tematika v životě rytce A. G., in: Napoleonské války v české historické paměti a v paměti regionu, 2014, s. 117–131.

Martin Kučera