Verze z 15. 12. 2019, 14:15, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GURK Eduard 17.11.1801-31.3.1841

Z Personal
Eduard GURK
Narození 17.11.1801
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 31.3.1841
Místo úmrtí Jeruzalém (Izrael)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 815-816

GURK, Eduard, * 17. 11. 1801 Vídeň (Rakousko), † 31. 3. 1841 Jeruzalém (Izrael), mědirytec, malíř

Pocházel z rodiny Josefa Ignaze G. (1773–1835), nadaného malíře, knihovníka a správce uměleckých sbírek knížete Mikuláše Esterházyho. Základní školení získával talentovaný G. od dětství u otce, kterého doprovázel na cestách po evropských zemích. Techniku akvarelu si osvojil zřejmě při pobytu v Anglii. 1819 po návratu do Vídně se rodina usadila v Penzingu a od 1822 G. opakovaně prezentoval své rytiny na výstavách vídeňské Akademie výtvarných umění. Ačkoli literatura a prameny zmiňují, že se na akademii školil, jeho řádné studium se nepodařilo doložit, vliv této školy však dokládají G. rané práce. Ještě společně s otcem se podílel na precizně provedených vedutách, věnovaných uměleckým památkám Vídně a dalších míst v monarchii, a také obrázků dvorských slavností (např. 1836 na dvanácti listech zachytil pražskou královskou korunovaci Ferdinanda V. /I./). Od poloviny dvacátých let 19. století zdokumentoval na sériích vedut lázeňská místa v západních a severních Čechách (Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně či Teplice), známý je i G. pohled na Brno (s přijíždějícím parním vlakem) a další místa v českých zemích. G. kariéra se úspěšně rozvíjela i díky úzkým kontaktům s malíři Johannem Baptistou a Johannem Nepomukem Hoechleovými (otec a syn), kteří pracovali pro vídeňský císařský dvůr. G. získával zakázky např. od knížete Metternicha, císaře Františka II. (I.) a jeho syna Ferdinanda V. (I.); především pro posledně jmenovaného namaloval četné jemně kolorované akvarely, zachycující nejen jeho korunovace, ale i další okamžiky dobového dvorského života. Tyto práce se zařadily k autorovým vrcholným dílům. G. litografie vycházely knižně ve vídeňském nakladatelství T. Molla. Navzdory svému uměleckému věhlasu se G. nedočkal jmenování dvorským malířem. 1840 odjel do Palestiny, kde měl zachytit vojenské tažení arcivévody Fridricha, krátce po příjezdu do Jeruzaléma však podlehl tyfové nákaze. G. je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších umělců rakouského biedermeieru. Jeho díla se dochovala především ve vídeňské grafické sbírce Albertiny, v Rakouské národní knihovně či v Zemském archivu v tyrolském Bolzanu. Jeho jméno nesou ve 14. vídeňském okresu ulice a park.

D: výběr: Wien’s vorzüglichste Gebäude und Monumente, Wien 1823; Wien’s Umgebungen, tamtéž 1823–1827; Mahlerische Ansichten aus Carlsbad, Töplitz, Marienbad, Franzensbrunn und den Umgebungen, tamtéž 1825–1830; Die Königskrönung Ferdinands I. in Prag. Aquarelle, Zeichnungen und unfertige Aquarelle, Bozen 1836.

L: Allgemeine Theaterzeitung 11. 6. 1841; KSN 4, s. 580; Wurzbach 6, s. 37–38; ÖBL 2, s. 108–109; ADB 10, s. 182; BL 1, s. 492; Thieme-Becker 15, s. 347–348; Saur 66, s. 67–69 (s další literaturou); Czeike 2, s. 641; W. Koschatzky, Biedermeier und Vormärz. Die Kammermaler Matthäus Loder (1781–1828) und E. G. (1801–1841), (katalog) Wien 1978; E. G., der Griff nach der Krone. Die Krönungsreisen Kaiser Ferdinands I. nach Prag, Tirol und Mailand (Katalog Landesmuseum Schloss Tirol), Bozen 2013; https://cs.wikipedia.org/ (stav k 25. 9. 2015).

Marie Makariusová