Verze z 15. 12. 2019, 13:22, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GUTA Habsburská 13.3.1271-18.6.1297

Z Personal
GUTA Habsburská
Narození 13.3.1271
Místo narození Rheinfelden (Švýcarsko)
Úmrtí 18.6.1297
Místo úmrtí Praha
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 818-819

GUTA Habsburská (též JITKA), * 13. 3. 1271 Rheinfelden (Švýcarsko), † 18. 6. 1297 Praha, česká královna, manželka Václava II.

V pořadí asi šestá dcera hraběte Rudolfa Habsburského, jenž byl 1273 zvolen do čela Svaté říše římské jako Rudolf I.; matka Gertruda pocházela z rodiny Hohenberků. Jak bývalo v urozených rodinách zvykem, Rudolf přistoupil k dojednání ženicha pro dceru krátce po jejím narození. Kolem sedmého roku života ji provdal za stejně starého kralevice Václava, dědice Království českého. Symbolický dětský sňatek představoval závazek do budoucna; fyzicky naplněn mohl být dle kanonického práva poté, kdy dívka dosáhne dvanácti až třinácti let.

Manželství vzniklo jako důsledek smírčích jednání mezi Rudolfem I. a Přemyslem Otakarem II. u Vídně (1276). Přemysl se podvolil vůli římského panovníka, uzavřel s ním smír, dal si udělit české země v léno. Součástí dohody se staly i sňatkové úmluvy, podle nichž se jedna z Rudolfových dcer (zatím nebylo stanoveno která) měla provdat za Václava II. G. byla vybrána až 1278 po bitvě na Moravském poli, kde Přemysl Otakar II. padl. Dětský sňatek Guty a Václava, který se odehrál zřejmě v listopadu 1278 v Jihlavě, doprovázel ještě druhý; starší sestra Václava II. Anežka se vdala za mladšího Habsburkova syna Rudolfa. (O dvojí svatbě vypráví pouze německy psaná veršovaná kronika Otakara Štýrského z přelomu 13. a 14. století. Z domácích pramenů se o G. sňatku zmiňuje pouze Zbraslavská kronika z první poloviny 14. století.)

G. se však poté na pražský dvůr ještě nevydala. Jako sedmiletá zůstala ve vlastní rodině a s Václavem II. Na dvůr manžela přijela až v červenci 1287, provázena pražským biskupem Tobiášem z Benešova. Král jí vyjel vstříc do Kadaně. Oddálení jejího příjezdu se obvykle přičítá vlivu Vítkovce Záviše z Falkenštejna, který žil v polovině osmdesátých let na dvoře jako milenec a manžel Václavovy matky královny vdovy Kunhuty. Jeho příbuzní zastávali klíčové úřady zemské správy a jejich vliv přetrval ještě asi dva roky po Kunhutině smrti (†1285). Je pravděpodobné, že G. se po příchodu do Čech postavila na stranu pražského biskupa proti Vítkovcům.

Manželství Václava a G. trvalo deset let, během nichž G. při devíti porodech přivedla na svět deset dětí. Dospělosti se dožily pouze čtyři z nich, mezi nimi jediný syn (později král Václav III.); z trojice dcer se Anna stala manželkou Jindřicha Korutanského, Eliška se provdala za Jana Lucemburského, Markéta za Boleslava III. Lehnicko-břežského.

Na českou královnu byla G. korunována teprve v červnu 1297. Korunován byl také její manžel, který slavnostní událost připravoval dlouho dopředu. Královna však šestnáct dní po slavnostním obřadu zemřela, patrně po posledním porodu (dcery Guty), který ji zastihl krátce předtím. Byla pochována Chrámu sv. Víta. Stejnojmenná dcerka dlouho nepřežila, přesné datum její smrti však neznáme. Její náhrobek byl nalezen v Anežském klášteře v Praze až roku 1958.

Dvůr královny tvořili jak světští, tak duchovní hodnostáři, služebnictvo a ženský doprovod. V rámci královské kanceláře měla G. vlastního notáře Fridricha a protonotáře Bohuslava, snad magistra a boleslavského kanovníka. V jejích službách působil také Štěpán, později kaplan Václava II. a plebán v Lysé, kde měla královna majetek a patronátní právo ke kostelu. Její obraz dobré manželky, tzn. ideální ženy té doby, vytvořili kronikáři a epická literatura. Jako vzornou choť ji popisuje zvláště Zbraslavská kronika, podle níž např. královna uspořádala svůj dvůr a netrpěla, aby dívky zahálely. Měly se věnovat tkaní, předení a šití. G. oslavuje básník a epik z pražského dvora Oldřich z Etzenbachu (Ulrich von Etzenbach) v německy psané veršované skladbě Wilhelm von Wenden (Vilém ze země Slovanů). Hlavní hrdinka, paní Bene, představuje alegorický obraz G. Tento příměr je patrný i ze jména panovnice, které epik zahrnul do slovní hříčky v prolnutí jmen Guta a Bene (jméno G. odvozuje z německého slova gut, česky dobrý, a latinského bene, opět ve shodném významu).

L: RSN 4, s. 450 (Judita, též Juta); OSN 13, s. 566–567 (Jitka); MSN 3, s. 799 (Jitka); BL 1, s. 493; MČE 2, s. 682; B. Hamannová a kol., Habsburkové, 1996, s. 153–154; J. Žemlička, Století posledních Přemyslovců, 2. vyd. 1998, rejstřík; I. Prokopová, G. H. – česká královna a její dvůr, in: ČSPSČ 113, 2005, č. 4, s. 189–211 (s další literaturou); D. Dvořáčková-Malá, Královský dvůr Václava II., 2011, passim; Oldřich z Etzenbachu, Vilém ze země Slovanů. Epos z konce přemyslovského věku (překlad a úvodní studie D. Dvořáčková Malá), 2015, rejstřík.

Dana Dvořáčková-Malá