GUTH Viktor 19.12.1841-22.8.1911: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 12: Řádka 12:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Viktor GUTH
+
}}
 +
 
 +
'''GUTH, Viktor,''' ''* 19. 12. 1841 Praha, † 22. 8. 1911 Praha, divadelní kritik, dramaturg, překladatel''
 +
 
 +
G. otec pracoval jako rada finančního ředitelství. G. maturoval na malostranském gymnáziu a 1861–65 vystudoval Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr. 1871). Začínal jako auskultant u soudu, 1868 se stal dlouhodobě profesionálním divadelním kritikem v českých a německých periodikách Národní (staročeské) strany. Byl redaktorem listů ''Politik'' (1868–95) a ''Národní politiky'' (1895–1900). Zprvu psal pod jménem Vítězslav G. Patřil k přátelům J. Fügnera, 1863 zastával funkci jednatele Sokola pražského. Od 1874 byl soudním tlumočníkem. Po odchodu J. Arbese z Prozatímního divadla nastoupil 1879/80 nakrátko na místo dramaturga, pro scénu upravil drama B. Guldenera ''Sofonisba''. Z divadla po konfliktu s divadelní správou zakrátko odešel.
 +
 
 +
Jako kritik se zaměřil na produkci Prozatímního, později Národního divadla; byl předním oponentem jejich dramaturgie, kritikou hereckého projevu vedl jevištní umělce k realismu. Záhy se vypracoval v předního znalce německého divadelnictví. Po studentských žurnalistických debutech v ''Daliboru'', ''Boleslavanu'', ''Ladě'' a ''Pražském deníku'' přispíval do listů ''Prager Abendblatt'', ''Correspondenz'', ''Pokrok'' a ''Posel z Prahy'', později do ''Rozhledů'' a ''Zlaté Prahy''. Jeho divadelní referáty vynikaly ironií a sarkasmem, zdůrazňovanou nezávislost však občas oslabovaly staročeské politické sympatie. Soustavně pranýřoval provincialismus, umělecké konvence, řemeslnou rutinu, hereckou šablonovitost, kýčovitost a anachronismus výprav, bojoval za zvýšení úrovně dramatických textů a kvalitu překladů. Odmítal převádění cizojazyčných her prostřednictvím němčiny, parafráze cizích látek a vulgarizaci dramaturgických úprav. Oceňoval dobře propracovanou stavbu her, kvality dialogu, případně veršů a psychologickou pravdivost. Po 1880 prosazoval jevištní realismus, byl nadšen jevištní reformou Meiningenských i ruským klasickým dramatem. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 28, s. 512; OSND 2/2, s. 974; AČP, s. 117; LČL 1, s. 832–833; DČD 2, rejstřík; ND a jeho předchůdci, s. 127; A. Veselý, Dramatik František Adolf Šubert, 2015, rejstřík a zvl. s. 65–67, 163–164; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 230 (se soupisem pramenů a literatury).
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond (3 kartony, inv. M. Mašková, 1998).
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
Řádka 23: Řádka 36:
 
[[Kategorie:1911]]
 
[[Kategorie:1911]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
== Literatura ==
 
OSN 28, s. 512; OSND 2/2, s. 974; AČP, s. 117; LČL 1, s. 832–833; DČD 2, rejstřík; ND a jeho předchůdci, s. 127.
 

Verze z 29. 5. 2019, 19:51

Viktor GUTH
Narození 19.12.1841
Místo narození Praha
Úmrtí 22.8.1911
Místo úmrtí Praha
Povolání

68- Redaktor nebo žurnalista 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf 44- Právník

65- Literární historik, kritik nebo teoretik

GUTH, Viktor, * 19. 12. 1841 Praha, † 22. 8. 1911 Praha, divadelní kritik, dramaturg, překladatel

G. otec pracoval jako rada finančního ředitelství. G. maturoval na malostranském gymnáziu a 1861–65 vystudoval Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr. 1871). Začínal jako auskultant u soudu, 1868 se stal dlouhodobě profesionálním divadelním kritikem v českých a německých periodikách Národní (staročeské) strany. Byl redaktorem listů Politik (1868–95) a Národní politiky (1895–1900). Zprvu psal pod jménem Vítězslav G. Patřil k přátelům J. Fügnera, 1863 zastával funkci jednatele Sokola pražského. Od 1874 byl soudním tlumočníkem. Po odchodu J. Arbese z Prozatímního divadla nastoupil 1879/80 nakrátko na místo dramaturga, pro scénu upravil drama B. Guldenera Sofonisba. Z divadla po konfliktu s divadelní správou zakrátko odešel.

Jako kritik se zaměřil na produkci Prozatímního, později Národního divadla; byl předním oponentem jejich dramaturgie, kritikou hereckého projevu vedl jevištní umělce k realismu. Záhy se vypracoval v předního znalce německého divadelnictví. Po studentských žurnalistických debutech v Daliboru, Boleslavanu, Ladě a Pražském deníku přispíval do listů Prager Abendblatt, Correspondenz, Pokrok a Posel z Prahy, později do Rozhledů a Zlaté Prahy. Jeho divadelní referáty vynikaly ironií a sarkasmem, zdůrazňovanou nezávislost však občas oslabovaly staročeské politické sympatie. Soustavně pranýřoval provincialismus, umělecké konvence, řemeslnou rutinu, hereckou šablonovitost, kýčovitost a anachronismus výprav, bojoval za zvýšení úrovně dramatických textů a kvalitu překladů. Odmítal převádění cizojazyčných her prostřednictvím němčiny, parafráze cizích látek a vulgarizaci dramaturgických úprav. Oceňoval dobře propracovanou stavbu her, kvality dialogu, případně veršů a psychologickou pravdivost. Po 1880 prosazoval jevištní realismus, byl nadšen jevištní reformou Meiningenských i ruským klasickým dramatem. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.

L: OSN 28, s. 512; OSND 2/2, s. 974; AČP, s. 117; LČL 1, s. 832–833; DČD 2, rejstřík; ND a jeho předchůdci, s. 127; A. Veselý, Dramatik František Adolf Šubert, 2015, rejstřík a zvl. s. 65–67, 163–164; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 230 (se soupisem pramenů a literatury).

P: LA PNP, Praha, osobní fond (3 kartony, inv. M. Mašková, 1998).

Martin Kučera