Verze z 2. 6. 2019, 19:23, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GUTMANN Arnošt 16.7.1910-6.8.1977

Z Personal
Arnošt GUTMANN
Narození 16.7.1910
Místo narození Ústí n. Labem
Úmrtí 6.8.1977
Místo úmrtí Londýn (Velká Británie)
Povolání 15- Lékaři

GUTMANN, Arnošt, * 16. 7. 1910 Ústí nad Labem, † 6. 8. 1977 Londýn (Velká Británie), lékař neurofyziolog, patofyziolog

Medicínu absolvoval na Lékařské fakultě Německé univerzity v Praze (MUDr. 1936). Během studií bezplatně pracoval v laboratořích Biologického ústavu. 1933 vstoupil do KSČ. 1936–39 působil v Ústavu vnitřního lékařství UK v Praze a věnoval se studiu neurologie a celulární fyziologie. Před nacistickou okupací s rodinou emigroval do Velké Británie, zpočátku vypomáhal v laboratořích, 1939–45 působil na univerzitě v Oxfordu jako vědecký pracovník a klinický asistent Ústavu pro srovnávací zoologii a anatomii. Zaměřil se na funkční morfologii a její spojení s neurologickou a neurochirugickou praxí, studoval regeneraci periferních nervů po poranění a reinervaci periferních orgánů (svá zjištění rozpracoval v padesátých letech v Praze). Po válce a návratu do Československa vypomáhal jako lékař v Terezíně a 1945 nastoupil na místo asistenta Patologického ústavu a Ústavu pro výzkum mozku Lékařské fakulty UK (LF UK). Od 1950 vedl kolektiv pracovníků v novém fyziologickém oddělení Ústředního ústavu biologického, 1952–68 oddělení fyziologie a patofyziologie nervosvalových funkcí Fyziologického ústavu ČSAV v Praze. Zabýval se fyziologií a patofyziologií nervosvalového systému, studoval regulaci neurotrofických vztahů v organismu, stárnutí pohybového aparátu a hormonální citlivost některých kosterních svalů. Vyškolil více než dvacet aspirantů, a založil tak českou školu zabývající se nervosvalovými vztahy. Pro společný výzkum získal i odborníky z jiných oblastí (některých ve své době průkopnických) a inicioval rozsáhlou mezinárodní spolupráci, která později vyústila v program Intermozg. G. zakládal a redigoval oba československé fyziologické časopisy Physiologia bohemoslovaca a Československá fysiologie. Napsal šest monografií, desítky dalších publikací, ve stovkách ostatních byl spoluautorem či editorem. 1964 získal profesuru na LF UK pro obor patologické fyziologie a Státní cenu Klementa Gottwalda; od následujícího roku byl členem korespondentem ČSAV. Stal se čestným členem mnohých zahraničních vědeckých institucí. 1968 podepsal výzvu Dva tisíce slov a během následné tzv. normalizace nesměl přednášet na univerzitě a účastnit se významnějších organizačních prací v československých vědeckých institucích. Přesto nerezignoval a pravidelně publikoval doma i v zahraničním odborném tisku. Pohřben byl na Novém židovském hřbitově na Olšanech v Praze.

D: výběr: Funkční regenerace periferních nervů, 1955 (německy 1958); Pokusné studie o mozkovém oedemu, 1955 (s R. Beránkem, A. Fantišem, E. Vrbovou); The Effect of Use and Disuse on Neuromuscular Functions, 1963 (s P. Hníkem); Age Changes in the Neuromuscular System, Bristol 1972 (s V. Hanzlíkovou). Editor: Nervové řízení metabolismu a aktivního transportu iontu, 1958; The Denervated Muscle, 1962 (s kol.). Překlad: J. Procházka, Úvaha o funkcích nervové soustavy (De functionibus systematis nervosi, 1784; úvod a poznámky A. G. a M. Petráň), 1954.

L: Tomeš 1, s. 389; Z. Servít, K padesátinám doc. MUDr. A. G., in: ČLČ 99, 1960, s. 1260; L. Vyklický, Prof. MUDr. A. G., DrSc. zemřel, in: tamtéž 116, 1977, s. 1480; L. Vyklický – S. Tuček – P. Hník, K úmrtí prof. MUDr. A. G., doktora lékařských věd, člena korespondenta ČSAV, in: Československá fysiologie 26, 1977, s. 485–503 (s bibliografií); J. Zachar, In Memory of Ernest G. (1910–1977), in: Physiologia bohemoslovaca 27, 1978, s. 385–386; P. Hník, Obituary Ernest G. (1910–1977), in: Acta neurobiologiae experimentalis 38, 1978, s. 84–86 (foto); týž, Koho jsem si opravdu vážil, in: Vesmír 69, 1990, s. 569–570 (foto); F. Vyskočil, Fyziolog A. G., in: Učenci očima kolegů, žáků a následovníků, I. Hlaváček – J. Jedináková (eds.), 2007, s. 253–263 (foto).

Hana Mášová