GUTT Bernhard 11.2.1812-25.3.1849: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 829
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 15. 12. 2019, 14:01

Bernhard GUTT
Narození 11.2.1812
Místo narození Postupim (Německo)
Úmrtí 25.3.1849
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 829

GUTT, Bernhard, * 11. 2. 1812 Postupim (Německo), † 25. 3. 1849 Praha, žurnalista, hudební a divadelní kritik

Pocházel z chudé rodiny brusiče nožů, který z Mikulášovic na Šluknovsku odešel pracovat do Německa. Katolická rodina se usadila v Postupimi, ale G. obtížně snášel protestantské školní prostředí. Po prvním ročníku gymnázia ho rodiče poslali do Prahy na Akademické gymnázium, aby studoval na kněžství s tehdy obvyklou církevní finanční podporou. G. však chtěl být lékařem, což jej bez rodinných finančních zdrojů přivádělo do permanentní tísně. Povzbuzoval ho J. Jungmann a v kritickém období, kdy chtěl studium opustit, mu pomohl zejména pozdější politik L. Löhner, dědic velkostatku v Roztokách (u Prahy). Zprostředkoval jeho kontakt s prof. A. Müllerem, jehož děti G. poté vyučoval, a s pražským nakladatelským domem Haase, pro který G. mohl pracovat. Od 1836 působil v redakci a kompiloval články z angličtiny a francouzštiny pro Haaseho zábavný list Das wohlfeilste Panorama des Universums. Přitom intenzivně studoval estetiku a dějiny divadla. Získal přístup do pražské společnosti, např. do salonu hraběte Franze Thuna, a chodil na soukromé debatní večery, které pořádal ve své domácnosti významný pražský učitel hudby J. Proksch. Tam se seznámil s některými aspekty analýzy výtvarného umění, s novými filozofickými myšlenkami a dobovými uměleckými trendy. Zapojil se zejména do diskusí o programní hudbě, jíž na rozdíl od novoromantiků nepřiznával bezprostřední obsahovou sdělnost. V diskusích s praktikujícími umělci se též naučil používat analytických kritických metod, zacílených na srovnání konkrétního díla s pedagogicky danou stylovou normou. V divadle dával přednost klasickým dramatickým pracím s jasně řešenou formou a zřetelným obsahovým zacílením před improvizačními tendencemi soudobých jevištních děl.

V lednu 1843 převzal G. po zemřelém A. Müllerovi kulturní rubriku Haasova listu Bohemia, načas jako jediný redaktor, od 1844 spolu s F. Klutschakem. Referoval o některých koncertech, o činoherních i operních představeních. Během revoluce 1848 se účastnil vydávání Haaseho listu Constitutionelles Blatt aus Böhmen, který publikoval aktuální politické texty. Na konci téhož roku už onemocnění, způsobené dřívějším strádáním a neuspořádaným životem, omezovalo jeho pracovní možnosti a od ledna 1849 převzal G. povinnosti v kritické rubrice F. Ulm.

G. kritická činnost ještě nebyla zcela zhodnocena. Svými znalostmi a moderními názory na dějiny a současnost hudebního a divadelního umění patřil k významným osobnostem své doby. Řadu jeho formulací týkajících se tzv. absolutní a programní hudby použil E. Hanslick ve svém klíčovém spise Vom musikalisch Schönen (1854) bez udání pramene.

L: nekrolog: A. W. Ambros, B. G. als Musiker, in: Bohemia 1. 4. 1849; J. Stern, Aus der 100jährigen Geschichte der Bohemia. Vom Scherenschleifer zur Kunstkritik, in: tamtéž 1. 1. 1936; G. Pazyant, E. Hanslick and B. G., in: Music Review 50, May 1989, Nr. 2 (česky in: Opus musicum 23, 1991, s. 46–52); Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, J. Ludvová (ed.), 2006, s. 180–181 (se soupisem díla a rolí; přístupné z: http://encyklopedie.idu.cz); táž, B. G. a jeho portrét, in: Divadelní revue 26, 2015, č. 2, s. 66 (s bibliografickým přehledem G. významných kritických příspěvků k několika divadelním sezonám a s portrétem); E. Seibertz, Book of Beauty. Phrenologisch-physiognomische Skizzen in den gräfl. Thunschen Abendgesellschaften im Winter 1842–1843, gesammelt und dem Grafen Franz Thun gewidmet (s G. karikaturou), 1847.

Jitka Ludvová