GUTWINSKI Oskar 16.6.1873-13.8.1932: Porovnání verzí

Z Personal
(GUTWINSKI_Oskar_16.6.1873-13.8.1932)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 16.6.1873
 
| datum narození = 16.6.1873
| místo narození =  
+
| místo narození = Osoblaha
 
| datum úmrtí = 13.8.1932
 
| datum úmrtí = 13.8.1932
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Králický Sněžník
 
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
 
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
 
15- Lékaři
 
15- Lékaři
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Oskar GUTWINSKI
+
}}
 +
 
 +
'''GUTWINSKI, Oskar,''' ''* 16. 6. 1873 Osoblaha, † 13. 8. 1932 Králický Sněžník, zubní lékař, propagátor lyžování a turistiky v Jeseníkách''
 +
 
 +
Syn lékárníka z Osoblahy Stanislava G. (* 1848) a Kamilly, roz. Stankové (1853–1918), měl dva mladší bratry. Rodina se 1886 odstěhovala do slezského Bílska (dnes Bielsko-Biała v Polsku), kde otec dále vykonával živnost, 1909 se tu stal krátce i starostou. G. v Bílsku maturoval, vystudoval ve Vídni všeobecnou medicínu (MUDr. 1900) a v Berlíně získal diplom zubního lékaře. V době studií vstoupil do buršáckého spolku Markomania. 1901 se v Bílsku oženil s Adelou, roz. Suchou, s níž měl tři syny (Edgar, Erhard, Erwin). Usadil se v Šumperku, kde vykonával zubní praxi, mj. i jako rodinný lékař u Lichtenštejnů ve Velkých Losinách. Jako význačná osobnost se stal členem městského zastupitelstva a městské rady (1906–12).
 +
 
 +
Podnikal zimní výlety do málo známých oblastí Jeseníků a do oblasti Králického Sněžníku. Z G. iniciativy vznikly zimní, tyčemi vyznačené trasy z Ramzové přes Červenohorské sedlo na Praděd a dále ke Skřítku, a také ze Starého Města na Králický Sněžník (1908, 1909). Podílel se na založení Severomoravského lyžařského klubu (Skiklub Nordmähren, 1913) a účastnil se činnosti Moravskoslezského sudetského horského spolku (Mährischschlesiches-Sudeten-Gebirgs-Bund). V lyžování prosazoval tzv. lilienfeldský způsob jízdy, který používal k odrážení a regulaci jízdy jednu dlouhou hůl, jehož průkopníkem byl rakouský alpský lyžař M. Zdiarsky, rodák z Kožichovic (u Třebíče). Postupně si osvojil i skandinávskou techniku se dvěma hůlkami. V létě provozoval horskou turistiku v Alpách.
 +
 
 +
Jako dobrovolník vstoupil v době první světové války do rakouské domobrany. Účastnil se zimních bojů v Karpatech a 1915 byl odvelen na italskou frontu. Působil jako polní lékař v těžkých vysokohorských podmínkách Dolomitů. Na konci války byl zajat Italy a vrátil se domů až o Vánocích 1918. Nepodařilo se mu obnovit lékařskou praxi (i proto, že neměl a ani později nezískal československé občanství, ačkoli domovské právo měl od 1910 v Šumperku) a 1922 si proto spolu s manželkou Adélou najali Lichtenštejnovu chatu na Králickém Sněžníku. Vytvořili z horské boudy hotel (pro osmdesát hostů) s proslavenou kuchyní, vedenou G. manželkou, a turistickou ubytovnu. Rázovitý hostitel G. pořádal na Králickém Sněžníku pravidelné zimní lyžařské kursy a obsluhoval meteorologickou stanici. Pod různými pseudonymy (např. Der Alte vom Berge) psal o Králickém Sněžníku do německých vlastivědných a turistických časopisů, byl též znalcem místní flóry. Inicioval i postavení sošky slona od A. Hallegerové poblíž vrcholu hory. G. popel byl po kremaci uložen na Králickém Sněžníku. Vdova provozovala chatu až do října 1936, kdy jí pobočka Moravskoslezského sudetského horského spolku neprodloužila nájemní smlouvu. Dožila u synů v Německu. Jménem G. byl označen jeden z pramenů na trase z Králického Sněžníku na Slezskou chatu, pamětní deska u něj byla 2001 obnovena; na chatě Nová Seninka u Starého Města se schází Spolek G., zatímco chata na Králickém Sněžníku byla 1971 zbořena.
 +
 
 +
'''L:''' Slezsko 9, s. 41–42 (s další literaturou); V. Koranda, Dějiny turistiky na Staroměstsku, 2004, passim; www.gutwinski.cz (cit. 28. 12. 2016).
 +
 
 +
Miloslav Martínek
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]]
 
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]]
Řádka 16: Řádka 29:
  
 
[[Kategorie:1873]]
 
[[Kategorie:1873]]
 +
[[Kategorie:Osoblaha]]
 
[[Kategorie:1932]]
 
[[Kategorie:1932]]
 +
[[Kategorie:Králický Sněžník]]

Verze z 10. 6. 2019, 16:51

Oskar GUTWINSKI
Narození 16.6.1873
Místo narození Osoblaha
Úmrtí 13.8.1932
Místo úmrtí Králický Sněžník
Povolání

72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury

15- Lékaři
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84147

GUTWINSKI, Oskar, * 16. 6. 1873 Osoblaha, † 13. 8. 1932 Králický Sněžník, zubní lékař, propagátor lyžování a turistiky v Jeseníkách

Syn lékárníka z Osoblahy Stanislava G. (* 1848) a Kamilly, roz. Stankové (1853–1918), měl dva mladší bratry. Rodina se 1886 odstěhovala do slezského Bílska (dnes Bielsko-Biała v Polsku), kde otec dále vykonával živnost, 1909 se tu stal krátce i starostou. G. v Bílsku maturoval, vystudoval ve Vídni všeobecnou medicínu (MUDr. 1900) a v Berlíně získal diplom zubního lékaře. V době studií vstoupil do buršáckého spolku Markomania. 1901 se v Bílsku oženil s Adelou, roz. Suchou, s níž měl tři syny (Edgar, Erhard, Erwin). Usadil se v Šumperku, kde vykonával zubní praxi, mj. i jako rodinný lékař u Lichtenštejnů ve Velkých Losinách. Jako význačná osobnost se stal členem městského zastupitelstva a městské rady (1906–12).

Podnikal zimní výlety do málo známých oblastí Jeseníků a do oblasti Králického Sněžníku. Z G. iniciativy vznikly zimní, tyčemi vyznačené trasy z Ramzové přes Červenohorské sedlo na Praděd a dále ke Skřítku, a také ze Starého Města na Králický Sněžník (1908, 1909). Podílel se na založení Severomoravského lyžařského klubu (Skiklub Nordmähren, 1913) a účastnil se činnosti Moravskoslezského sudetského horského spolku (Mährischschlesiches-Sudeten-Gebirgs-Bund). V lyžování prosazoval tzv. lilienfeldský způsob jízdy, který používal k odrážení a regulaci jízdy jednu dlouhou hůl, jehož průkopníkem byl rakouský alpský lyžař M. Zdiarsky, rodák z Kožichovic (u Třebíče). Postupně si osvojil i skandinávskou techniku se dvěma hůlkami. V létě provozoval horskou turistiku v Alpách.

Jako dobrovolník vstoupil v době první světové války do rakouské domobrany. Účastnil se zimních bojů v Karpatech a 1915 byl odvelen na italskou frontu. Působil jako polní lékař v těžkých vysokohorských podmínkách Dolomitů. Na konci války byl zajat Italy a vrátil se domů až o Vánocích 1918. Nepodařilo se mu obnovit lékařskou praxi (i proto, že neměl a ani později nezískal československé občanství, ačkoli domovské právo měl od 1910 v Šumperku) a 1922 si proto spolu s manželkou Adélou najali Lichtenštejnovu chatu na Králickém Sněžníku. Vytvořili z horské boudy hotel (pro osmdesát hostů) s proslavenou kuchyní, vedenou G. manželkou, a turistickou ubytovnu. Rázovitý hostitel G. pořádal na Králickém Sněžníku pravidelné zimní lyžařské kursy a obsluhoval meteorologickou stanici. Pod různými pseudonymy (např. Der Alte vom Berge) psal o Králickém Sněžníku do německých vlastivědných a turistických časopisů, byl též znalcem místní flóry. Inicioval i postavení sošky slona od A. Hallegerové poblíž vrcholu hory. G. popel byl po kremaci uložen na Králickém Sněžníku. Vdova provozovala chatu až do října 1936, kdy jí pobočka Moravskoslezského sudetského horského spolku neprodloužila nájemní smlouvu. Dožila u synů v Německu. Jménem G. byl označen jeden z pramenů na trase z Králického Sněžníku na Slezskou chatu, pamětní deska u něj byla 2001 obnovena; na chatě Nová Seninka u Starého Města se schází Spolek G., zatímco chata na Králickém Sněžníku byla 1971 zbořena.

L: Slezsko 9, s. 41–42 (s další literaturou); V. Koranda, Dějiny turistiky na Staroměstsku, 2004, passim; www.gutwinski.cz (cit. 28. 12. 2016).

Miloslav Martínek