Verze z 14. 4. 2021, 12:32, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GÖTZ František 29.7.1755-17.12.1815

Z Personal
František GÖTZ
Narození 29.7.1755
Místo narození Strašice (u Rokycan)
Úmrtí 17.12.1815 (pohřeb)
Místo úmrtí Kroměříž
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 703-704
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46514

GÖTZ, František (též Franz, Francesco, François), * 29. 7. 1755 Strašice (u Rokycan), † 17. 12. 1815 (pohřeb) Kroměříž, houslista, hudební skladatel, dirigent

Hudební dráhu zahájil 1767 jako diskantista na Svaté Hoře (Příbram), 1769 odešel do jezuitského semináře sv. Václava v Praze, kde se uplatnil také jako zpěvák a houslista, současně absolvoval filozofická studia. Hodlal vstoupit do benediktinského řádu, proto na pražské univerzitě začal studovat církevní dějiny, záhy se však rozhodl věnovat se jen hudbě, stal se prvním houslistou divadla v Brně a začal též vystupovat sólově. Během koncertní cesty po Slezsku se ve Vratislavi setkal s K. Dittersem z Dittersdorfu, na jehož doporučení byl přijat pravděpodobně 1778 nebo 1779 (podle některých pramenů už 1771) jako koncertní mistr kapely vratislavského biskupa Filipa Gottharda Schaffgotsche na Svatojanské hoře (dnes Jánský vrch) u Javorníku. Po jejím rozpuštění G. krátce působil ve Vratislavi, kde též hrál před pruským králem. 1786–87 vedl v Brně divadelní orchestr s dvaceti čtyřmi hráči. Nastudoval tam patnáct oper, mezi nimi operu K. Ditterse Doktor und Apotheker (Lékař a lékárník), melodram Ariadne auf Naxos (Ariadna na Naxu) J. Bendy a řídil osm akademií a koncertů. Nejdelší část života strávil v Kroměříži, kde 1788–1811 vedl kapelu olomouckého arcibiskupa Antona Theodora Colloreda-Waldsee, která uváděla duchovní kantáty, oratoria i opery. G. řídil snad i olomoucké Collegium musicum. 1794 se neúspěšně ucházel o místo kapelníka olomoucké katedrály. V Praze se prosadil jako dirigent a skladatel při oslavách sv. Václava, 1791 při korunovacích Leopolda II. a 1792 Františka I. (podle Dlabače i jako gambista). 1811 po smrti arcibiskupa mu byla udělena penze; dožil v ústraní ve vlastním domě v Olomouci, byl pohřben u sv. Mořice.

G. se učil kompozici patrně u K. Ditterse. Zachovalo se jeho šest mší, tři kantáty, pět ofertorií, Requiem, Te Deum, árie a dueta s náboženskou tematikou, většinou pro jeden nebo dva soprány s doprovodem, tři koncerty pro klavír, hoboj a dvě violy d’amore, dvanáct écossaises pro klavír a orchestr, šest menuetů a Musica à la Turca pro orchestr, šest duet a šest nokturen pro dvě violy d’amore ad. Podle Dlabače napsal též symfonie, houslové koncerty a sonáty a řadu koncertů, sonát duet a trií pro violu da gamba, které jsou dnes nezvěstné. (Protože na rozdíl od nenalezených skladeb pro violu da gamba se dochovalo mnoho skladeb pro violu d’amore, je možné, že u Dlabače byla omylem viola d’amore zaměněna za violu da gamba. Podle téhož zdroje prý kromě interpretačního umění G. skladby oceňovali i W. A. Mozart a A. Salieri.)

Starší bratr Antonín G. († 29. 6. 1804) působil jako kněz, byl též vynikajícím houslistou.

L: Dlabač 1, s. 481–483; Ch. d’Elvert, Geschichte der Musik in Mähren und Oesterr.-Schlesien, 1873, s. 199, Beilagen, s. 98–99; Wurzbach 5, s. 247; OSN 10, s. 368; Pazdírek 1, s. 332; HS 1, s. 371; J. Sehnal, Hudební kapela Antona Theodora Colloreda-Waldsee…, in: Hudební věda 13, 1976, s. 291 až 349; F. Žídek, Čeští houslisté tří století, 1982, s. 25–26; Grove 10 (2001), s. 209; MGG (2. vyd.), Personenteil 7, sl. 1410–1411; LDM 1, s. 448–449; V. Uhlířová, Franz G. ... a jeho kompoziční odkaz v oblasti chrámové hudby, in: Opus musicum 46, 2014, č. 4, s. 40–55; táž, Franz G., 2013 (bakalářská práce, se soupisem díla a další literaturou); táž, Franz G., 2016 (magisterská práce, obě na FF MU, Brno, dostupné z: http://is.muni.cz/th/384335/ff_b/).

P: rukopisy skladeb in: MZM Brno, Oddělení dějin hudby (skladby z moravských chrámových sbírek), Kroměříž, Hudební sbírka Arcibiskupského zámku; NM, Praha – České muzeum hudby; ÖNB, Wien.

Mojmír Sobotka