Biografický slovník
HÁŠA Jaroslav 26.2.1908-10.12.1981: Porovnání verzí
(HÁŠA_Jaroslav_26.2.1908-10.12.1981) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.2.1908 | | datum narození = 26.2.1908 | ||
| − | | místo narození = Vídeň | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 10.12.1981 | | datum úmrtí = 10.12.1981 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 280 |
| + | }} | ||
| + | '''HÁŠA, Jaroslav''', ''* 26. 2. 1908 Vídeň (Rakousko), † 10. 12. 1981 Praha, violoncellista'' | ||
| − | + | Od sedmi let hrál na klavír, hře na violoncello se učil u svého otce '''Josefa H.''' (* 14. 12. 1875 Brandýsek /u Kladna/, | |
| + | † 21. 2. 1939 Vídeň, Rakousko), violoncellisty a pedagoga. | ||
| + | Poté 1919–25 na vídeňské konzervatoři u Paula Grümmera | ||
| + | a Friedricha Buxbauma, pokračoval 1925–26 u Dirana Alexaniana na École normale de musique v Paříži, 1929 u Huga | ||
| + | Beckera v Berlíně a 1930–33 u Antona Waltera v Mnichově, | ||
| + | nakonec se jeho uměleckým poradcem stal Karel Pravoslav | ||
| + | Sádlo. Od čtrnácti let H. vystupoval jako sólista. Během studií | ||
| + | byl členem klavírního tria a hráčem velkých lázeňských orchestrů v Bad Gasteinu, Bad Gleichenbergu a jinde. 1933–34 | ||
| + | působil jako sólista zájezdové opery v Nizozemsku, poté byl | ||
| + | dva roky angažován v rozhlasovém orchestru v Ostravě a od | ||
| + | 1937 na více než tři desetiletí v Praze, s tímto obdobím se pojila i řada jeho sólových rozhlasových relací. Od 1946 byl | ||
| + | též členem Československého kvarteta. 1968, po zániku tělesa | ||
| + | po smrti jeho zakladatele a primária Josefa Pešky, H. působil | ||
| + | jako pedagog ve Švédsku. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' HS 1, s. 406; B. Urie, Čeští violoncellisté, 1946, s. 261–263; nekrolog, in: | ||
| + | Hudební rozhledy 35, 1982, č. 3, s. 115; J. Kozák a kol., Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, 1964, s. 382, 453; ČBS, s. 193; Tomeš 1, | ||
| + | s. 421; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 19. 3. 2018). | ||
| + | |||
| + | Mojmír Sobotka | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Aktuální verze z 10. 3. 2021, 18:27
| Jaroslav HÁŠA | |
 | |
| Narození | 26.2.1908 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 10.12.1981 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 280 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69514 |
HÁŠA, Jaroslav, * 26. 2. 1908 Vídeň (Rakousko), † 10. 12. 1981 Praha, violoncellista
Od sedmi let hrál na klavír, hře na violoncello se učil u svého otce Josefa H. (* 14. 12. 1875 Brandýsek /u Kladna/, † 21. 2. 1939 Vídeň, Rakousko), violoncellisty a pedagoga. Poté 1919–25 na vídeňské konzervatoři u Paula Grümmera a Friedricha Buxbauma, pokračoval 1925–26 u Dirana Alexaniana na École normale de musique v Paříži, 1929 u Huga Beckera v Berlíně a 1930–33 u Antona Waltera v Mnichově, nakonec se jeho uměleckým poradcem stal Karel Pravoslav Sádlo. Od čtrnácti let H. vystupoval jako sólista. Během studií byl členem klavírního tria a hráčem velkých lázeňských orchestrů v Bad Gasteinu, Bad Gleichenbergu a jinde. 1933–34 působil jako sólista zájezdové opery v Nizozemsku, poté byl dva roky angažován v rozhlasovém orchestru v Ostravě a od 1937 na více než tři desetiletí v Praze, s tímto obdobím se pojila i řada jeho sólových rozhlasových relací. Od 1946 byl též členem Československého kvarteta. 1968, po zániku tělesa po smrti jeho zakladatele a primária Josefa Pešky, H. působil jako pedagog ve Švédsku.
L: HS 1, s. 406; B. Urie, Čeští violoncellisté, 1946, s. 261–263; nekrolog, in: Hudební rozhledy 35, 1982, č. 3, s. 115; J. Kozák a kol., Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, 1964, s. 382, 453; ČBS, s. 193; Tomeš 1, s. 421; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 19. 3. 2018).
Mojmír Sobotka
