HÁDEK Karel 11.10.1894-5.1.1950: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 16: Řádka 16:
 
Debutoval 1914 ve státoprávní ''Pokrokové revui'', od 1919 publikoval stati, překlady, drobnou beletrii a větší studie v periodickém tisku (''Cesta'', ''Pestrý týden'', ''Národní politika'', ''Národní listy'', ''Národní osvobození'', ''Lidové noviny'', ''Topičův sborník'' aj.). Jeho prozaické práce jsou komorními milostnými dramaty, často ozvláštněné bizarními poměry a lidskými typy (''Dýka'', 1920; ''Venuše Vítězná'', 1924; ''Staropražské panoptikum'', 1941). Posledním vydaným dílem byla povídka Krásná Atalanta (1946). Jeho divadelní hry ani ve své době nezaznamenaly větší ohlas. Zajímavější jsou H. impresivní divadelní referáty, poučené o světové i domácí dramatické literatuře. Uveřejňoval je v ''Československých novinách'', ''Divadle'', ''Jevišti'' a ''Zvonu''. V tisku často publikoval pod pseudonymem Karel nebo Jiří Hlavín. Po nezdařeném překladu skladby R. M. Rilka ''O lásce a smrti korneta Krištofa Rilke'' (1914) se zaměřil na překlady literatury srbské, chorvatské a dánské (F. Hrčić, ''Veliká oběť'', 1921; J. Kosor, ''Požár vášně'', 1924; M. Begović, ''Květinová cesta'', ''Lopucha'', ''Biskupova neteř'', ''Malé komedie'', 1923; epos ''Hasanaginica'', 1935; antologie ''Dánská lyrika'', 1920; ''Jihoslovanská lyrika'', 1935, aj.). Z kulturněhistorických prací, založených na výstižném podání detailu, publikoval studii o svém příteli básníku Arnoštu Rážovi (1930) a přehledné ''Panorama literatur dánské a islandské'' (1939). Vrcholu dosáhl pragensiemi ''Praha před sto lety'' (1933), ''Čtení o staré Praze'' (1940), které svým pojetím látky ovlivnil H. přítel E. Bass, a ''Mozartovi synové v Praze'' (1944). Redigoval státoprávně pokrokovou edici Juventus (1914–15) a kulturní rubriku ''Československých novin'' (1920–24).
 
Debutoval 1914 ve státoprávní ''Pokrokové revui'', od 1919 publikoval stati, překlady, drobnou beletrii a větší studie v periodickém tisku (''Cesta'', ''Pestrý týden'', ''Národní politika'', ''Národní listy'', ''Národní osvobození'', ''Lidové noviny'', ''Topičův sborník'' aj.). Jeho prozaické práce jsou komorními milostnými dramaty, často ozvláštněné bizarními poměry a lidskými typy (''Dýka'', 1920; ''Venuše Vítězná'', 1924; ''Staropražské panoptikum'', 1941). Posledním vydaným dílem byla povídka Krásná Atalanta (1946). Jeho divadelní hry ani ve své době nezaznamenaly větší ohlas. Zajímavější jsou H. impresivní divadelní referáty, poučené o světové i domácí dramatické literatuře. Uveřejňoval je v ''Československých novinách'', ''Divadle'', ''Jevišti'' a ''Zvonu''. V tisku často publikoval pod pseudonymem Karel nebo Jiří Hlavín. Po nezdařeném překladu skladby R. M. Rilka ''O lásce a smrti korneta Krištofa Rilke'' (1914) se zaměřil na překlady literatury srbské, chorvatské a dánské (F. Hrčić, ''Veliká oběť'', 1921; J. Kosor, ''Požár vášně'', 1924; M. Begović, ''Květinová cesta'', ''Lopucha'', ''Biskupova neteř'', ''Malé komedie'', 1923; epos ''Hasanaginica'', 1935; antologie ''Dánská lyrika'', 1920; ''Jihoslovanská lyrika'', 1935, aj.). Z kulturněhistorických prací, založených na výstižném podání detailu, publikoval studii o svém příteli básníku Arnoštu Rážovi (1930) a přehledné ''Panorama literatur dánské a islandské'' (1939). Vrcholu dosáhl pragensiemi ''Praha před sto lety'' (1933), ''Čtení o staré Praze'' (1940), které svým pojetím látky ovlivnil H. přítel E. Bass, a ''Mozartovi synové v Praze'' (1944). Redigoval státoprávně pokrokovou edici Juventus (1914–15) a kulturní rubriku ''Československých novin'' (1920–24).
  
'''L:''' OSND 2/2, s. 990; LČL 2/1, s. 20–21 (se soupisem díla a literaturou); S. Jarolímková, Neprávem zapomenutý, in: Večerník Praha 7. 10. 1994, příl. Dobrý večer, s. 5. P: DÚ, Praha, texty her.  
+
'''L:''' OSND 2/2, s. 990; LČL 2/1, s. 20–21 (se soupisem díla a literaturou); S. Jarolímková, Neprávem zapomenutý, in: Večerník Praha 7. 10. 1994, příl. Dobrý večer, s. 5.  
 +
 
 +
'''P:''' DÚ, Praha, texty her.  
  
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/393973 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/393973 Bibliografie dějin Českých zemí]

Verze z 7. 3. 2020, 20:53

Karel HÁDEK
Narození 11.10.1894
Místo narození Praha
Úmrtí 5.1.1950
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 47
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46722

HÁDEK, Karel, * 11. 10. 1894 Praha, † 5. 1. 1950 Praha, spisovatel, překladatel, publicista

Narodil se v rodině JUDr. Karla H., smíchovského advokáta a městského zastupitele. 1913 maturoval na malostranském klasickém gymnáziu, 1913 se zapsal na českou právnickou fakultu. Studia přerušila první světová válka, kdy byl povolán jako jednoroční dobrovolník na balkánskou frontu, navázal na ně 1918/19. Od 1924 studoval na Filozofické fakultě UK, kde v semináři prof. B. Foustky obhájil doktorskou práci Teorie a problémy biologické sociologie (PhDr. 1930). Od 1920 pracoval ve státní správě, zprvu praktikoval na okresním hejtmanství Praha-Žižkov, později jako okresní komisař zemské správy politické v Praze, 1924–26 na županských úřadech v Žilině, Zvolenu a Banské Bystrici, od 1926 byl vrchním komisařem, od 1945 radou zemské školní rady v Praze. 1949 se stal vrchním ministerským radou ministerstva financí, krátce nato zemřel.

Debutoval 1914 ve státoprávní Pokrokové revui, od 1919 publikoval stati, překlady, drobnou beletrii a větší studie v periodickém tisku (Cesta, Pestrý týden, Národní politika, Národní listy, Národní osvobození, Lidové noviny, Topičův sborník aj.). Jeho prozaické práce jsou komorními milostnými dramaty, často ozvláštněné bizarními poměry a lidskými typy (Dýka, 1920; Venuše Vítězná, 1924; Staropražské panoptikum, 1941). Posledním vydaným dílem byla povídka Krásná Atalanta (1946). Jeho divadelní hry ani ve své době nezaznamenaly větší ohlas. Zajímavější jsou H. impresivní divadelní referáty, poučené o světové i domácí dramatické literatuře. Uveřejňoval je v Československých novinách, Divadle, JevištiZvonu. V tisku často publikoval pod pseudonymem Karel nebo Jiří Hlavín. Po nezdařeném překladu skladby R. M. Rilka O lásce a smrti korneta Krištofa Rilke (1914) se zaměřil na překlady literatury srbské, chorvatské a dánské (F. Hrčić, Veliká oběť, 1921; J. Kosor, Požár vášně, 1924; M. Begović, Květinová cesta, Lopucha, Biskupova neteř, Malé komedie, 1923; epos Hasanaginica, 1935; antologie Dánská lyrika, 1920; Jihoslovanská lyrika, 1935, aj.). Z kulturněhistorických prací, založených na výstižném podání detailu, publikoval studii o svém příteli básníku Arnoštu Rážovi (1930) a přehledné Panorama literatur dánské a islandské (1939). Vrcholu dosáhl pragensiemi Praha před sto lety (1933), Čtení o staré Praze (1940), které svým pojetím látky ovlivnil H. přítel E. Bass, a Mozartovi synové v Praze (1944). Redigoval státoprávně pokrokovou edici Juventus (1914–15) a kulturní rubriku Československých novin (1920–24).

L: OSND 2/2, s. 990; LČL 2/1, s. 20–21 (se soupisem díla a literaturou); S. Jarolímková, Neprávem zapomenutý, in: Večerník Praha 7. 10. 1994, příl. Dobrý večer, s. 5.

P: DÚ, Praha, texty her.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera