HÁJEK Emil 3.3.1886-17.3.1974

Z Personal
Emil HÁJEK
Narození 3.3.1886
Místo narození Hradec Králové
Úmrtí 17.3.1974
Místo úmrtí Bělehrad (Srbsko)
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 76-77
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46746

HÁJEK, Emil, * 3. 3. 1886 Hradec Králové, † 17. 3. 1974 Bělehrad (Srbsko), pianista, hudební pedagog

Pocházel z umělecky založené rodiny, která se podílela na kulturním životě v Hradci Králové. Otec Jaroslav H., povoláním umělecký truhlář, byl ochotnickým hercem a vytvořil loutky pro místní divadlo; ochotnickou herečkou byla též matka. Hudbě se věnoval také H. bratr Jaroslav (* 27. 11. 1882 Hradec Králové, † 11. nebo 13. 3. 1919 Saratov /Rusko/), který vystudoval hru na housle na pražské konzervatoři u Otakara Ševčíka (1896–1902). Byl výborným houslistou a dobrým organizátorem (vydělával si už během studia hraním v předměstském orchestru v hostincích). Svými manažerskými schopnostmi pomáhal i Emilovi, oba bratři často působili společně. Emil studoval na konzervatoři varhany (1899–1902) a kompozici u Antonína Dvořáka (1901/02). Po absolutoriu obou bratří zprostředkoval Ševčík na léta 1902–04 Jaroslavovi místo koncertního mistra orchestru v Helsinkách (orchestr dirigoval Pražan Anton Sitt) a Jaroslav vzal Emila s sebou. O dovolené podnikali sourozenci koncertní cesty i po českých zemích. Po návratu vystoupili v Praze několikrát jako koncertní duo (mj. březnu 1904 na koncertech Spolku českých žurnalistů). Emil poté studoval hru na klavír u prof. Josefa Jiránka (1904–08), zároveň byl zaměstnán jako ředitel kůru u sv. Havla na Starém Městě v Praze. Jaroslav se 1904 stal koncertním mistrem České filharmonie pro dobu jejího letního pobytu v Pavlovsku nedaleko Petrohradu; tam podepsal dvouletou pracovní smlouvu s ředitelem carské hudební školy v Saratově (od 1904). Díky této dobré pozici mohl podporovat Emila, který 1908 studoval klavír v Berlíně (u Conrada Ansorgeho) a seznamoval se též s koncertním životem Anglie a Francie. 1909 získal Jaroslav pro Emila místo učitele hry na klavír na hudební škole v Saratově; její statut byl 1912 změněn na konzervatoř. Již v této době se u Jaroslava projevily příznaky tuberkulózy. Pobytem v Rusku v létě 1914 se bratři vyhnuli rakouské mobilizaci po vyhlášení války. V Saratově působili do 1917 v běžných společenských poměrech, jež se zásadně změnily až po vypuknutí revoluce. Po náhlém zhoršení Jaroslavova zdravotního stavu a po jeho smrti (1919) převzal Emil funkci ředitele konzervatoře a v omezených podmínkách ji vedl dál, ale usiloval o návrat do Československa, kde se záhy uplatnil. Již 1922 vystoupil na mimořádném koncertě České filharmonie s Václavem Talichem (S. Rachmaninov: Klavírní koncert c moll). Uspořádal řadu samostatných večerů. 1923 až 28 byl koncertním partnerem houslisty J. Kubelíka. Uplatnil se i v rozhlasovém vysílání, podle časopisu Radio Wien vysílaly 1930–37 různé stanice osm půlhodinových relací s jeho nahrávkami nebo s živým vystoupením. 1928 nastoupil na základě mezinárodního konkurzu jako profesor a 1935 ředitel hudební školy Kornelje Stankoviće v Bělehradě. Po zřízení Hudební akademie (1937) se stal jejím profesorem, pak šéfem klavírního oddělení. Spolupracoval při založení Svazu hudebních umělců Srbska a byl jeho dlouholetý představitelem. Vychoval mnoho vynikajících pianistů, působil jako hudební kritik a publicista, též komponoval. Patřil k osobnostem, jež významně formovaly srbský kulturní život.

Dcera Emila H. Anna (* 12. 5. 1911 Saratov, Rusko, † 1995), lékařka, se provdala za lékaře Jiřího Dienstbiera (1906–1977), jejich synem byl politik a novinář Jiří (1937–2011). Druhá dcera Jara (* 23. 8. 1912 Hradec Králové, † 30. 4. 2007 Bělehrad /Srbsko/), která byla manželkou jugoslávského politika a ministra informací Vladislava Ribnikara (1900–1955), shrnula informace o celé rodině v memoárech Dítě z Hradce.

L: Jaroslav H.: V. Červený, Jak se hrávalo loutkové divadlo v Hradci Králové, in: Loutkář 2, 1917/18, s. 70–71; Z. Tesař, Ochotnické loutkové soubory na Královéhradecku, 2003 (diplomová práce katedry alternativního a loutkového divadla, DAMU, Praha), s. 22–23; http://www.amaterskedivadlo.cz (ochotníci a loutkáři v Hradci Králové, stav k 20. 8. 2017). Emil a Jaroslav H.: Pazdírek 1, s. 356; HS 1, s. 390; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 20. 8. 2017); J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911, s. 247; R. Veselý, Dějiny České filharmonie, 1935, s. 52, 54, 193, 251, 265; J. Ribnikarová, Dítě z Hradce. Memoárová próza, 1988, passim (překlad a doslov s věcnými dodatky D. Karpatský, foto). Oznámení o koncertech: -er, in: Čech 21. 3. 1904; Koncertní revue, s. 3, č. 81; Kurjer Lwowski 18. 2. 1905, s. 4; Neues Wiener Tagblatt 8. 12. 1923, s. 14; Reichspost 26. 9. 1926, s. 13; Wiener Salonblatt 3. 10. 1926, s. 9, Prager Tagblatt 7. 10. 1929, s. 6.

Jitka Ludvová