HÁJEK František 21.11.1894-28.2.1943: Porovnání verzí

Z Personal
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = František HÁJEK | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum na…“)
 
 
Řádka 8: Řádka 8:
 
| místo narození = Liberec  
 
| místo narození = Liberec  
 
| datum úmrtí = 28.2.1943  
 
| datum úmrtí = 28.2.1943  
| místo úmrtí = Londýn (Velká Británie)
+
| místo úmrtí = Hammersmith (Londýn, Velká Británie)
 
| příčina úmrtí =  
 
| příčina úmrtí =  
 
| místo odpočinku =  
 
| místo odpočinku =  
Řádka 36: Řádka 36:
 
| poznámky =  
 
| poznámky =  
 
| web =  
 
| web =  
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha  
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 77-78
 
}}
 
}}
 +
'''HÁJEK, František''', ''* 21. 11. 1894 Liberec, † 28. 2. 1943 Hammersmith (Londýn, Velká Británie), voják, účastník  1. a 2. odboje''
 +
 +
Pocházel z česko-německé rodiny Františka H. a Karoliny, roz. Bernardové. Studoval na liberecké německé nižší reálce a 1914 maturoval na obchodní akademii. V říjnu 1914 narukoval jako jednoroční dobrovolník k 12. pěšímu pluku, absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze v Benátkách nad Jizerou, na haličské frontě 1915–16 velel jedné z čet III. praporu svého pluku; po těžkém zranění se stal pobočníkem velitele praporu. V červenci 1916 ho zajali Rusové. Ač se přihlásil do Československé brigády, byl zařazen do dobrovolnických jednotek ze zajateckého tábora v Caricynu teprve v srpnu 1917. Prošel důstojnickým kurzem v Borispolu, s prvním transportem dobrovolníků z Ruska se v listopadu 1917 vylodil ve Francii. 1917–18 prodělal frontovou stáž u 33. francouzského pluku, absolvoval důstojnickou školu v St. Maixentu a kurz velitelů rot u Verdunu. Od března 1918 byl velitelem čety, zpravodajským důstojníkem a druhým plukovním pobočníkem 21. československého střeleckého pluku. V lednu 1919 se v hodnosti nadporučíka vrátil do vlasti. Na jaře 1919 byl adjutantem velitele československé vojenské mise v Budapešti, 1919–20 velel I. praporu 24. pěšího pluku (kpt.). 1920–22 vedl druhé oddělení štábu 2. pěší divize v Plzni, po souběžném vojenském studiu byl zařazen do kategorie důstojníků generálního štábu: 1922–29 řídil štáb 1. horské brigády v Ružomberku (mjr. gen. št.), 1929–30 byl přednostou zahraniční skupiny 2. oddělení Hlavního štábu, 1930–35 vojenským atašé ČSR v Bělehradě (pplk. gen. št.). Od ledna 1936 vedl 2. oddělení Hlavního štábu československé armády (plk. gen. št.). S plk. Š. Drgáčem zahájil od 1937 přípravy na převedení činnosti československého vojenského zpravodajství do zahraniční. Do francouzských, švýcarských, nizozemských a švédských bank deponoval přibližně dvaadvacet milionů Kč. Za mobilizace v září 1938 se významně podílel na organizaci zpravodajské služby Hlavního velitelství armády. V lednu 1939 musel na německý nátlak ze štábní funkce odejít, byl jmenován vojenským atašé v Haagu, kam s rodinou odjel balkánskou cestou koncem ledna 1939. Okamžitě po německé okupaci spolu se svým zástupcem pplk. J. Kallou vyzvedl v Haagu uloženou finanční hotovost a převedl ji do Londýna. V Anglii se utkal o vedení exilové zpravodajské služby se svým bývalým podřízeným plk. F. Moravcem a požádal o přeřazení k francouzské Cizinecké legii, s jejímž 1. plukem se účastnil zahájení operací v severní Africe. Na podzim 1939 dočasně převzal velení československých jednotek v Agde, krátce velel 3. československému pěšímu pluku a s ním se evakuoval do Anglie. 1940–43 byl anglickým zpravodajským důstojníkem v Turecku a Indii, od března 1943 měl nastoupit jako československý vojenský atašé u norské exilové vlády v Londýně. Při cestě do úřadu vypadl z trolejbusu a fatálně se zranil. Posmrtně byl vyznamenán Československým válečným křížem.
 +
 +
'''L:''' E. Stehlík – I. Lach, Vlast a čest byly jim dražší než život, 2000, s. 54–55; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 86 (s další literaturou, foto); P. Kreisinger, Rok 1941 v československém vojenském zpravodajství (dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/publikace/sborniky/rok1941/kreisinger-pavel.pdf); https://cs.wikipedia.org (stav k 3. 3. 2017). P: VHA, Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.
 +
 +
Martin Kučera
 +
  
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 +
 
[[Kategorie:1894]]
 
[[Kategorie:1894]]
 
[[Kategorie:Liberec]]
 
[[Kategorie:Liberec]]
 
[[Kategorie:1943]]
 
[[Kategorie:1943]]
 
[[Kategorie:Londýn]]
 
[[Kategorie:Londýn]]

Aktuální verze z 13. 3. 2020, 11:25

František HÁJEK
Narození 21.11.1894
Místo narození Liberec
Úmrtí 28.2.1943
Místo úmrtí Hammersmith (Londýn, Velká Británie)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 77-78

HÁJEK, František, * 21. 11. 1894 Liberec, † 28. 2. 1943 Hammersmith (Londýn, Velká Británie), voják, účastník 1. a 2. odboje

Pocházel z česko-německé rodiny Františka H. a Karoliny, roz. Bernardové. Studoval na liberecké německé nižší reálce a 1914 maturoval na obchodní akademii. V říjnu 1914 narukoval jako jednoroční dobrovolník k 12. pěšímu pluku, absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze v Benátkách nad Jizerou, na haličské frontě 1915–16 velel jedné z čet III. praporu svého pluku; po těžkém zranění se stal pobočníkem velitele praporu. V červenci 1916 ho zajali Rusové. Ač se přihlásil do Československé brigády, byl zařazen do dobrovolnických jednotek ze zajateckého tábora v Caricynu teprve v srpnu 1917. Prošel důstojnickým kurzem v Borispolu, s prvním transportem dobrovolníků z Ruska se v listopadu 1917 vylodil ve Francii. 1917–18 prodělal frontovou stáž u 33. francouzského pluku, absolvoval důstojnickou školu v St. Maixentu a kurz velitelů rot u Verdunu. Od března 1918 byl velitelem čety, zpravodajským důstojníkem a druhým plukovním pobočníkem 21. československého střeleckého pluku. V lednu 1919 se v hodnosti nadporučíka vrátil do vlasti. Na jaře 1919 byl adjutantem velitele československé vojenské mise v Budapešti, 1919–20 velel I. praporu 24. pěšího pluku (kpt.). 1920–22 vedl druhé oddělení štábu 2. pěší divize v Plzni, po souběžném vojenském studiu byl zařazen do kategorie důstojníků generálního štábu: 1922–29 řídil štáb 1. horské brigády v Ružomberku (mjr. gen. št.), 1929–30 byl přednostou zahraniční skupiny 2. oddělení Hlavního štábu, 1930–35 vojenským atašé ČSR v Bělehradě (pplk. gen. št.). Od ledna 1936 vedl 2. oddělení Hlavního štábu československé armády (plk. gen. št.). S plk. Š. Drgáčem zahájil od 1937 přípravy na převedení činnosti československého vojenského zpravodajství do zahraniční. Do francouzských, švýcarských, nizozemských a švédských bank deponoval přibližně dvaadvacet milionů Kč. Za mobilizace v září 1938 se významně podílel na organizaci zpravodajské služby Hlavního velitelství armády. V lednu 1939 musel na německý nátlak ze štábní funkce odejít, byl jmenován vojenským atašé v Haagu, kam s rodinou odjel balkánskou cestou koncem ledna 1939. Okamžitě po německé okupaci spolu se svým zástupcem pplk. J. Kallou vyzvedl v Haagu uloženou finanční hotovost a převedl ji do Londýna. V Anglii se utkal o vedení exilové zpravodajské služby se svým bývalým podřízeným plk. F. Moravcem a požádal o přeřazení k francouzské Cizinecké legii, s jejímž 1. plukem se účastnil zahájení operací v severní Africe. Na podzim 1939 dočasně převzal velení československých jednotek v Agde, krátce velel 3. československému pěšímu pluku a s ním se evakuoval do Anglie. 1940–43 byl anglickým zpravodajským důstojníkem v Turecku a Indii, od března 1943 měl nastoupit jako československý vojenský atašé u norské exilové vlády v Londýně. Při cestě do úřadu vypadl z trolejbusu a fatálně se zranil. Posmrtně byl vyznamenán Československým válečným křížem.

L: E. Stehlík – I. Lach, Vlast a čest byly jim dražší než život, 2000, s. 54–55; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 86 (s další literaturou, foto); P. Kreisinger, Rok 1941 v československém vojenském zpravodajství (dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/publikace/sborniky/rok1941/kreisinger-pavel.pdf); https://cs.wikipedia.org (stav k 3. 3. 2017). P: VHA, Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.

Martin Kučera