HÁJEK Igor 23.3.1931-19.4.1995: Porovnání verzí
(HÁJEK_Igor_22.3.1931-19.4.1995) |
|||
Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Ostrava | | místo narození = Ostrava | ||
| datum úmrtí = 19.4.1995 | | datum úmrtí = 19.4.1995 | ||
− | | místo úmrtí = Glasgow | + | | místo úmrtí = Glasgow (Velká Británie) |
− | | povolání = 64- Překladatel | + | | povolání = 64- Překladatel<br />48- Politický publicista<br />61- Pedagog<br /> |
− | 48- Politický publicista | + | |
− | 61- Pedagog | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 79 |
+ | }} | ||
+ | '''HÁJEK, Igor''', ''* 23. 3. 1931 Ostrava, † 19. 4. 1995 Glasgow (Velká Británie), literární historik, kritik, překladatel'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině bankovního úředníka. Manželství rodičů skončilo na sklonku třicátých let rozvodem. Matka se znovu provdala za lékaře, s nímž odešla do Ústí nad Labem. H. zůstal u prarodičů v Ostravě a po skončení války, už jako gymnazista, se k matce do severních Čech přestěhoval. 1950 maturoval na ústeckém gymnáziu. Zájem o jazz, probuzený na střední škole, ho podnítil k hlubšímu zájmu o anglickou a americkou kulturu. 1950–55 vystudoval anglistiku a bohemistiku na FF UK v Praze (PhDr. za disertační práci o díle skotského romanopisce T. Smolletta). Nastoupil do pražské divadelní a literární agentury Dilia, kde v oblasti anglosaské literatury zajišťoval kontakty se zahraničními partnery a zpracovával posudky na jednotlivá díla pro potřeby nakladatelství. Na konci padesátých let začal překládat anglicky psanou beletrii (J. Steinbeck, G. Greene, J. Updike aj.) a publikovat eseje o moderní britské a americké literatuře, a to především ve ''Světové literatuře'', ''Plameni'', ''Hostu do domu'', ''Literárních novinách''. 1963 přešel z Dilie na místo redakčního poradce v nově založeném Středisku pro vydávání a knižní obchod v Praze, kde byl zodpovědný za uveřejňování překladové literatury. 1964–69 pracoval jako redaktor pro zahraniční literaturu v ''Literárních novinách'', ''Literárních listech'' a ''Listech''. 1965–70 byl členem Svazu československých spisovatelů. 1968 získal studijní stipendium Fordovy nadace za překlad Updikeova románu ''Kentaur''. Dostal také ocenění za překlad románu ''Osamělý dav'' D. Riesmanna. | ||
+ | |||
+ | 1969 byl s manželkou Marcelou, roz. Maškovou, a dcerou na stipendijním pobytu v USA a Velké Británii, z něhož se již do ČSSR nevrátil. Krátce působil v Londýně jako novinář ve svobodném povolání. 1970 nastoupil jako výzkumný pracovník Comenius Centre při nově založené univerzitě v severoanglickém Lancasteru, kde zároveň začal na bohemistice přednášet dějiny české literatury. 1971 byl jmenován odborným asistentem pro československá studia na katedře pro studia střední a jihovýchodní Evropy při Lonsdale College na University of Lancaster. 1982–84 pracoval na University of California v Berkeley (USA). 1984–95 vyučoval českou literaturu na University of Glasgow ve Skotsku, na níž vedl katedru slovanských jazyků a literatury. V rámci výzkumného projektu Česká exilová nakladatelská praxe spolupracoval v sedmdesátých letech s osobnostmi exilu (J. Škvorecký, A. J. Liehm, A. Lustig aj.) a přednášel na severoamerických univerzitách v Ann Arbor (Michigan), Torontu, Philadelphii, Lincolnu (Nebraska), Los Angeles a Washingtonu. Významně se organizačně i autorsky podílel na vzniku ''Slovníku českých spisovatelů'' (Toronto 1982). 1992 zahájil na univerzitě v texaském Austinu (USA) výuku na nově založené bohemistice, za což obdržel čestnou plaketu od nadace The Czech Educational Foundation of Texas. Recenze a eseje pravidelně publikoval v ''The Times Literary Supplement'' (dvě statě byly vybrány do každoročního knižního vydání nejzajímavějších esejů, které vyšly v devátém a dvanáctém svazku). Přispíval do odborných časopisů: ''Scottish Slavonic Review'', ''The London Magazine'', ''World Literature Today'', ''Cross Currents'', ''Index on Censorship'', česky do exilového časopisu Západ vydávaného v USA. Pro prezentaci české literatury v zahraničí byla zásadní jeho autorská a redakční spolupráce na významných encyklopedických příručkách světové literatury napsaných v angličtině. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Práce o literatuře: Prokletá i požehnaná – eseje o české literatuře, 2007. Účast v týmových pracích: Encyclopedia of World Literature in the 20th Century, New York 1971–1993; Modern Slavic Literatures, New York 1976; Contemporary Foreign Language Writers, London 1984; Contemporary World Writers, Detroit–London 1993 (u všech autor literárněhistorických statí a autorských hesel, spolupráce při redigování). Překlady: J. Steinbeck, Perla, 1958; Ch. Beaumont, Vetřelec, 1961; G. Greene, Náš člověk v Havaně, 1963; J. Updike, Holubí pírka, 1965; H. Lee, Jako zabít ptáčka, 1965; J. Updike, Kentaur, 1967; E. Welty, Srdce Ponderova rodu, 1967; D. Riesman, Osamělý dav, 1968; A. Levy, Pražské peřeje, Toronto 1972; J. Updike, Bech co Čech, 1990. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' East and Central European Émigré Literatures. Past, Present – and Future?, M. Dewhirst – A. Rogachevskii (eds.), in: Canadian-American Slavic Studies 33, 1999, č. 2–4 (trojčíslo věnované památce I. H.); M. Pilař, I. H. aneb Rozpory mezi domácí a exilovou reflexí české literatury, in: týž, Vrabec v hrsti aneb Klišé v literatuře, 2005, s. 44–52; M. Pilař, Česká literatura z pohledu slovníkových příruček užívaných v anglicky mluvícím světě, in: Otázky českého kánonu, 2006, s. 67–74; K. Slamová, Osobnost I. H. v českém a zahraničním kulturním kontextu, 2011 (disertační práce, FF OU, Ostrava – s nejúplnější bibliografií). Nekrology: J. Čulík – R. Davy, I. H., The Independent 27. 4. 1995; The Guardian 29. 4. 1995. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv Hoover Institution, Stanford (Kalifornie, USA), Korespondence I. H. s J. Škvoreckým. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/121472 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Martin Pilař | ||
+ | |||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] |
Verze z 13. 3. 2020, 14:48
Igor HÁJEK | |
Narození | 22.3.1931 |
---|---|
Místo narození | Ostrava |
Úmrtí | 19.4.1995 |
Místo úmrtí | Glasgow (Velká Británie) |
Povolání |
64- Překladatel 48- Politický publicista 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 79 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46749 |
HÁJEK, Igor, * 23. 3. 1931 Ostrava, † 19. 4. 1995 Glasgow (Velká Británie), literární historik, kritik, překladatel
Narodil se v rodině bankovního úředníka. Manželství rodičů skončilo na sklonku třicátých let rozvodem. Matka se znovu provdala za lékaře, s nímž odešla do Ústí nad Labem. H. zůstal u prarodičů v Ostravě a po skončení války, už jako gymnazista, se k matce do severních Čech přestěhoval. 1950 maturoval na ústeckém gymnáziu. Zájem o jazz, probuzený na střední škole, ho podnítil k hlubšímu zájmu o anglickou a americkou kulturu. 1950–55 vystudoval anglistiku a bohemistiku na FF UK v Praze (PhDr. za disertační práci o díle skotského romanopisce T. Smolletta). Nastoupil do pražské divadelní a literární agentury Dilia, kde v oblasti anglosaské literatury zajišťoval kontakty se zahraničními partnery a zpracovával posudky na jednotlivá díla pro potřeby nakladatelství. Na konci padesátých let začal překládat anglicky psanou beletrii (J. Steinbeck, G. Greene, J. Updike aj.) a publikovat eseje o moderní britské a americké literatuře, a to především ve Světové literatuře, Plameni, Hostu do domu, Literárních novinách. 1963 přešel z Dilie na místo redakčního poradce v nově založeném Středisku pro vydávání a knižní obchod v Praze, kde byl zodpovědný za uveřejňování překladové literatury. 1964–69 pracoval jako redaktor pro zahraniční literaturu v Literárních novinách, Literárních listech a Listech. 1965–70 byl členem Svazu československých spisovatelů. 1968 získal studijní stipendium Fordovy nadace za překlad Updikeova románu Kentaur. Dostal také ocenění za překlad románu Osamělý dav D. Riesmanna.
1969 byl s manželkou Marcelou, roz. Maškovou, a dcerou na stipendijním pobytu v USA a Velké Británii, z něhož se již do ČSSR nevrátil. Krátce působil v Londýně jako novinář ve svobodném povolání. 1970 nastoupil jako výzkumný pracovník Comenius Centre při nově založené univerzitě v severoanglickém Lancasteru, kde zároveň začal na bohemistice přednášet dějiny české literatury. 1971 byl jmenován odborným asistentem pro československá studia na katedře pro studia střední a jihovýchodní Evropy při Lonsdale College na University of Lancaster. 1982–84 pracoval na University of California v Berkeley (USA). 1984–95 vyučoval českou literaturu na University of Glasgow ve Skotsku, na níž vedl katedru slovanských jazyků a literatury. V rámci výzkumného projektu Česká exilová nakladatelská praxe spolupracoval v sedmdesátých letech s osobnostmi exilu (J. Škvorecký, A. J. Liehm, A. Lustig aj.) a přednášel na severoamerických univerzitách v Ann Arbor (Michigan), Torontu, Philadelphii, Lincolnu (Nebraska), Los Angeles a Washingtonu. Významně se organizačně i autorsky podílel na vzniku Slovníku českých spisovatelů (Toronto 1982). 1992 zahájil na univerzitě v texaském Austinu (USA) výuku na nově založené bohemistice, za což obdržel čestnou plaketu od nadace The Czech Educational Foundation of Texas. Recenze a eseje pravidelně publikoval v The Times Literary Supplement (dvě statě byly vybrány do každoročního knižního vydání nejzajímavějších esejů, které vyšly v devátém a dvanáctém svazku). Přispíval do odborných časopisů: Scottish Slavonic Review, The London Magazine, World Literature Today, Cross Currents, Index on Censorship, česky do exilového časopisu Západ vydávaného v USA. Pro prezentaci české literatury v zahraničí byla zásadní jeho autorská a redakční spolupráce na významných encyklopedických příručkách světové literatury napsaných v angličtině.
D: Práce o literatuře: Prokletá i požehnaná – eseje o české literatuře, 2007. Účast v týmových pracích: Encyclopedia of World Literature in the 20th Century, New York 1971–1993; Modern Slavic Literatures, New York 1976; Contemporary Foreign Language Writers, London 1984; Contemporary World Writers, Detroit–London 1993 (u všech autor literárněhistorických statí a autorských hesel, spolupráce při redigování). Překlady: J. Steinbeck, Perla, 1958; Ch. Beaumont, Vetřelec, 1961; G. Greene, Náš člověk v Havaně, 1963; J. Updike, Holubí pírka, 1965; H. Lee, Jako zabít ptáčka, 1965; J. Updike, Kentaur, 1967; E. Welty, Srdce Ponderova rodu, 1967; D. Riesman, Osamělý dav, 1968; A. Levy, Pražské peřeje, Toronto 1972; J. Updike, Bech co Čech, 1990.
L: East and Central European Émigré Literatures. Past, Present – and Future?, M. Dewhirst – A. Rogachevskii (eds.), in: Canadian-American Slavic Studies 33, 1999, č. 2–4 (trojčíslo věnované památce I. H.); M. Pilař, I. H. aneb Rozpory mezi domácí a exilovou reflexí české literatury, in: týž, Vrabec v hrsti aneb Klišé v literatuře, 2005, s. 44–52; M. Pilař, Česká literatura z pohledu slovníkových příruček užívaných v anglicky mluvícím světě, in: Otázky českého kánonu, 2006, s. 67–74; K. Slamová, Osobnost I. H. v českém a zahraničním kulturním kontextu, 2011 (disertační práce, FF OU, Ostrava – s nejúplnější bibliografií). Nekrology: J. Čulík – R. Davy, I. H., The Independent 27. 4. 1995; The Guardian 29. 4. 1995.
P: Archiv Hoover Institution, Stanford (Kalifornie, USA), Korespondence I. H. s J. Škvoreckým.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Pilař