HÁJEK Jan 22.7.1883-10.8.1969: Porovnání verzí

Z Personal
(HÁJEK_Jan_22.7.1883-10.8.1969)
 
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 22.7.1883
 
| datum narození = 22.7.1883
| místo narození = Přepychy, o. Rychnov n. Kněž.
+
| místo narození = Přepychy (u Opočna)
 
| datum úmrtí = 10.8.1969
 
| datum úmrtí = 10.8.1969
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista
 
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan HÁJEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 80-81
 +
}}
 +
'''HÁJEK, Jan''', ''* 22. 7. 1883 Přepychy (u Opočna), † 10. 8. 1969 Praha, žurnalista, účastník 1. a 2. odboje''
 +
 
 +
Maturoval na státní průmyslové škole v Hradci Králové, poté odjel studovat elektrotechniku do Paříže, kde navštěvoval Svobodnou školu politických věd. Do vlasti se vrátil 1904 jako sociální demokrat a zahájil spolupráci se stranickým tiskem. 1907–09 byl dopisovatelem listů ''Právo lidu'' a ''Akademie'' v Paříži. 1910 vstoupil do Masarykovy České strany pokrokové (realistické), spřátelil se s E. Benešem a do července 1914 řídil krajinský list ''Jiskra'' v Táboře, kde osvědčil své publicistické kvality. Po zastavení časopisu se z podnětu E. Beneše stal redaktorem realistického orgánu Čas. Od října 1914 se podílel na přípravě tajného výboru pro řízení konspirační práce, později nazvaného Maffie; realizoval odbojový program odpovědného redaktora ''Času'' C. Duška a navazoval kontakty se sítí spojek v Čechách. Přijímal švýcarské kurýry a od ledna 1915 vedl ilegální styk se Švýcarskem, vytvořil konspirační strukturu pro oblast severovýchodních a východních Čech (Mladá Boleslav, Hradec Králové, Pardubice, Náchod), udržoval spojení s Mělníkem (V. Petrželka), Novým Bydžovem (O. Butter) a Kladnem (I. Hajn). V srpnu 1915 narukoval k domobraně, avšak v době špionážní (tzv. knoflíkové) aféry byl s manželkou Pavlou, dcerou realistického advokáta a politika O. Krouského, v říjnu zatčen, uvržen do vídeňské „Věže smrti“ a propuštěn na svobodu v červenci 1917 po amnestii císaře Karla. Konec války strávil v trestném komandu na haličské frontě. Po návratu z fronty vstoupil do strany českých socialistů, v níž podpořil realistickou frakci J. Hajšmana. Okamžitě po vyhlášení samostatnosti Československa organizoval tiskovou službu prezidia ministerské rady, 1919 vedl tiskovou kancelář československé delegace na pařížské mírové konferenci. Od září 1919 do podzimu 1938 byl přednostou zpravodajské sekce ministerstva zahraničních věcí, kterou od základu vybudoval a spoluzaložil její orgány ''Sborník zahraniční politiky'',  vydavatelskou agenturu Orbis a deník ''Prager Presse''. Po mnichovském diktátu byl H. okamžitě penzionován. S P. Šámalem stál u zrodu ilegální odbojové organizace Politické ústředí, od září 1939 do dubna 1945 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. 1945–48 předsedal správní radě vládní pojišťovny Slavia. Pro nařčení z nepřátelství k lidově demokratickému zřízení a rozvracení republiky byl v souvislosti s maďarským povstáním 1956 zatčen a odsouzen k šesti letům žaláře, 1960 amnestován a 1968 rehabilitován. V Maffii pracoval rovněž jeho bratr Josef H., 1914–16 četnický strážmistr malostranských kasáren, 1916–18 okresní velitel v Nové Pace, do důchodu odešel jako plukovník četnictva.
 +
 
 +
 
 +
'''L:''' ČsB 1, nestr.; OSND 2/2, s. 999; ČBS s. 182; Kolář Elity, s. 74; Tomeš 1, s. 398; M. Paulová, Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918, 1968, passim; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 46; J. Dejmek, Pražské ministerstvo zahraničních věcí a sebeprezentace Československa mezi světovými válkami, in: Věře Olivové ad honorem, E. Broklová – M. L. Neudorflová (eds.), 2006, s. 83–102; týž, Diplomacie Československa 2. Biografický slovník československých diplomatů (1918–1992), 2013, s. 74.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
  
== Literatura ==
 
KSN V, 7; ČBS, 182; 1. odboj, 46; Kolář 74; Köpfe 81; Tomeš I, 398;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

Aktuální verze z 16. 3. 2020, 16:54

Jan HÁJEK
Narození 22.7.1883
Místo narození Přepychy (u Opočna)
Úmrtí 10.8.1969
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 80-81
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46750

HÁJEK, Jan, * 22. 7. 1883 Přepychy (u Opočna), † 10. 8. 1969 Praha, žurnalista, účastník 1. a 2. odboje

Maturoval na státní průmyslové škole v Hradci Králové, poté odjel studovat elektrotechniku do Paříže, kde navštěvoval Svobodnou školu politických věd. Do vlasti se vrátil 1904 jako sociální demokrat a zahájil spolupráci se stranickým tiskem. 1907–09 byl dopisovatelem listů Právo liduAkademie v Paříži. 1910 vstoupil do Masarykovy České strany pokrokové (realistické), spřátelil se s E. Benešem a do července 1914 řídil krajinský list Jiskra v Táboře, kde osvědčil své publicistické kvality. Po zastavení časopisu se z podnětu E. Beneše stal redaktorem realistického orgánu Čas. Od října 1914 se podílel na přípravě tajného výboru pro řízení konspirační práce, později nazvaného Maffie; realizoval odbojový program odpovědného redaktora Času C. Duška a navazoval kontakty se sítí spojek v Čechách. Přijímal švýcarské kurýry a od ledna 1915 vedl ilegální styk se Švýcarskem, vytvořil konspirační strukturu pro oblast severovýchodních a východních Čech (Mladá Boleslav, Hradec Králové, Pardubice, Náchod), udržoval spojení s Mělníkem (V. Petrželka), Novým Bydžovem (O. Butter) a Kladnem (I. Hajn). V srpnu 1915 narukoval k domobraně, avšak v době špionážní (tzv. knoflíkové) aféry byl s manželkou Pavlou, dcerou realistického advokáta a politika O. Krouského, v říjnu zatčen, uvržen do vídeňské „Věže smrti“ a propuštěn na svobodu v červenci 1917 po amnestii císaře Karla. Konec války strávil v trestném komandu na haličské frontě. Po návratu z fronty vstoupil do strany českých socialistů, v níž podpořil realistickou frakci J. Hajšmana. Okamžitě po vyhlášení samostatnosti Československa organizoval tiskovou službu prezidia ministerské rady, 1919 vedl tiskovou kancelář československé delegace na pařížské mírové konferenci. Od září 1919 do podzimu 1938 byl přednostou zpravodajské sekce ministerstva zahraničních věcí, kterou od základu vybudoval a spoluzaložil její orgány Sborník zahraniční politiky, vydavatelskou agenturu Orbis a deník Prager Presse. Po mnichovském diktátu byl H. okamžitě penzionován. S P. Šámalem stál u zrodu ilegální odbojové organizace Politické ústředí, od září 1939 do dubna 1945 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. 1945–48 předsedal správní radě vládní pojišťovny Slavia. Pro nařčení z nepřátelství k lidově demokratickému zřízení a rozvracení republiky byl v souvislosti s maďarským povstáním 1956 zatčen a odsouzen k šesti letům žaláře, 1960 amnestován a 1968 rehabilitován. V Maffii pracoval rovněž jeho bratr Josef H., 1914–16 četnický strážmistr malostranských kasáren, 1916–18 okresní velitel v Nové Pace, do důchodu odešel jako plukovník četnictva.


L: ČsB 1, nestr.; OSND 2/2, s. 999; ČBS s. 182; Kolář Elity, s. 74; Tomeš 1, s. 398; M. Paulová, Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918, 1968, passim; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 46; J. Dejmek, Pražské ministerstvo zahraničních věcí a sebeprezentace Československa mezi světovými válkami, in: Věře Olivové ad honorem, E. Broklová – M. L. Neudorflová (eds.), 2006, s. 83–102; týž, Diplomacie Československa 2. Biografický slovník československých diplomatů (1918–1992), 2013, s. 74.

Martin Kučera