HÁJEK Lubor 5.5.1921-2.3.2000: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 2.3.2000
 
| datum úmrtí = 2.3.2000
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 +
| místo odpočinku = <font color="red">Praha-Zbraslav (deska na hřbitovním kostele)</font>
 
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění
 
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  

Aktuální verze z 19. 5. 2020, 08:34

Lubor HÁJEK
Narození 5.5.1921
Místo narození Nové Strašecí (u Kladna)
Úmrtí 2.3.2000
Místo úmrtí Praha
Místo odpočinku Praha-Zbraslav (deska na hřbitovním kostele)
Povolání 73- Uměnovědec nebo historik umění
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 87-88

HÁJEK, Lubor, * 5. 5. 1921 Nové Strašecí (u Kladna), † 2. 3. 2000 Praha, historik umění, orientalista

Mezi 1945–49 vystudoval na Filozofické fakultě UK v Praze indologii u  V. Lesného a  srovnávací náboženské vědy u O. Pertolda (PhDr. 1949). V poválečném Československu byl prvním orientalistou, který se začal, zpočátku jako samouk, věnovat dějinám a současnosti mimoevropského výtvarného umění s důrazem na malbu, sochařství, grafiku a užité umění asijských zemí (především Čína a Japonsko), jež zařazoval do kontextu světových dějin umění. 1945–52 pracoval v Orientálním ústavu v Praze, byl spoluzakladatelem a 1945–52 odpovědným redaktorem časopisu Nový Orient, soustavně do něj přispíval i v dalších letech. Poté se podílel na zřízení Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze, 1952–86 byl jejím vedoucím. Vybudoval ji od základů až po finální rozsah asi dvanácti tisíc exponátů, kvalitou srovnatelný se sbírkami zemí s koloniální minulostí (Velká Británie, Francie, Nizozemsko). Většinu předmětů vyhledal nebo získal nákupy a převody z jiných kolekcí (Grafické sbírky Národní galerie, Uměleckoprůmyslové muzeum, Orientální ústav ČSAV, svozy ze zestátněných hradů a zámků), následně je inventarizoval, odborně zhodnotil, restauroval a zpřístupňoval prostřednictvím výstav a odborných studií. Vynikal znalostí různorodého uměleckého materiálu a řemeslných technik. Jeho péčí měla Národní galerie 1964–69 jedinou stálou instalaci orientálního umění na zámku v Benešově nad Ploučnicí, její část (dva tisíce tři sta předmětů – zvláště čínské bronzy a porcelán) byla v prosinci 1969 zničena požárem. Od 1972 byly exponáty umístěny na zámku ve Zbraslavi (Praha), kde Národní galerie od 1995 budovala a 1998 otevřela stálou expozici Sbírky asijského umění; po 2009 byla přesunuta do staroměstského Paláce Kinských. H. organizoval přibližně čtyřicet výstav, pro většinu z nich připravil katalogy, jež často obsahovaly první studie na dané téma v českém jazyce. Zpřístupnil tak ucelené informace o řadě kolekcí orientálního umění v českých zemích. Jeho texty se vyznačovaly esejistickým stylem a komparativním přístupem, který vycházel z jeho filozofických, religionistických, antropologických a archeologických vědomostí. Soustředil se na problematiku japonského dřevořezu, indické miniatury, čínskou keramiku a bronzy, současné čínské tušové malířství, dálněvýchodní ornamentalistiku a figuralistiku atd. Byl autorem cca sto dvaceti vědeckých článků a téměř dvou desítek monografií, z nichž některé vyšly pouze v cizojazyčných mutacích určených pro zahraniční uživatele, mezi nimiž získal značný věhlas. Napsal četné doslovy k překladům odborných prací cizích autorů. Zúčastnil se mezinárodních sinologických a japanologických konferencí, podnikl badatelské cesty do Íránu, Afghánistánu, Indie, Barmy, Indonésie, Číny, Mongolska a Japonska. Věnoval se i pedagogické práci na FF UK, přednášel pro veřejnost. V sedmdesátých a osmdesátých letech organizoval na Zbraslavi uměnovědné semináře s tematikou vzájemných vazeb západního a orientálního umění a obecně kulturních otázek.

D: monografie: Čínské umění. O národní výtvarné tradici čínské, 1954; Chinese Art (editor a spoluautor), London 1956; Umění čtyř světadílů, 1956 (editor); Japanese Woodcuts – Early Periods, 1957; Harunobu und die Künstler seiner Zeit, 1957; Utamaro, 1958; The Osaka Woodcuts, London 1959 (s A. Hoffmeisterem a E. Rychterovou); Současné čínské malířství, 1959; Indische Miniaturen vom Hof der Mogulkaiser, 1960; Indische Miniaturen der lokalen Schulen, 1960; A Book of Chinese Art, London 1966; Japanese Graphic Art, 1976; Západ slunce na moři – studie o mimoevropském umění, L. Kesner (ed.), 2010; katalogy: Čínské umění, 1954; Hokusai a jeho žáci, 1954; Indické sochařství, 1954; Nástěnné malby z Tun-chuangu, 1957; Ógata Kórin, 1958; Čchi Paj-Š’, 1959; Japonské grafické umění, 1960; Munakata Šikó, 1961; Necuke, 1962; Sbírky čínského umění – průvodce expozicí, 1966; Kaligrafie a obrazy Dálného Východu, 1966; Masters of Shanghai School of Painting, 1968; Zvířecí styl 1, 1970; Současné japonské malířství školy Nanga, 1972; Japonské dřevořezy, 1973; Orientální umění ze sbírek NG v Praze – Přírůstky z let 1963–1973, 1975; Umění asijských národů, 1978 (s O. Králem a H. Honcoopovou); Kijoši Saitó, 1978; Síň deseti bambusů, 1978 (s O. Králem a H. Honcoopovou); Figurální malba Dálného východu, 1981; Čínské hrobové figury, 1985 (s L. Kesnerem); Nejstarší čínské umění ve sbírkách Národní galerie, 1990 (s týmž); Mistrovská díla ze sbírek NG, 1997; Bambusy – v tušové malbě ze Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze, 2002 (s H. biografií a bibliografií); Figurální malba východní Asie, 2008 (se stručnou biografií a bibliografií).

L: Tomeš 1, s. 399; SČSVU 3, s. 33; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 229; J. Filipský a kol., Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 157–159; L. Kesner st., Sborník příspěvků přátel L. H. k jeho 60. narozeninám, 1981 (soukromý tisk); H. Honcoopová, Monolit, in: Revolver revue, 1990, č. 16; táž, Masterpieces of Ukiyo-e from National Gallery in Prague (předmluva ke katalogu), Óta Memorial Museum of Ukiyo-e, Tokyo 1995; L. H. (5. 5. 1921 – 2. 3. 2000), in: Revolver revue, 2003, č. 52.

Zdeněk Doskočil