Biografický slovník
HÁJEK Tomáš 13.12.1823-18.10.1910: Porovnání verzí
(HÁJEK_Tomáš_13.12.1823-18.10.1910) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.12.1823 | | datum narození = 13.12.1823 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Velké Opatovice |
| datum úmrtí = 18.10.1910 | | datum úmrtí = 18.10.1910 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Kroměříž |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />49- Náboženský nebo církevní činitel |
| − | 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. |
| + | }} | ||
| + | '''HÁJEK, Tomáš''', ''* 13. 12. 1823 Velké Opatovice, † 18. 10. 1910 Kroměříž, římskokatolický kněz, náboženský spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z početné rodiny zemědělce Josefa H. V dětství ho ovlivnil katecheta Josef Katzer. H. vystudoval piaristické gymnázium v Moravské Třebové a filozofii i bohosloví v Olomouci a 1847 měl primici ve Velkém Újezdě (u Lipníka). | ||
| + | |||
| + | Sloužil jako kaplan v Hovězím, Pržně a Zděchově na Vsetínsku, potom v Napajedlech. Ze zdravotních důvodů se 1853 stal vychovatelem pěti dětí v hraběcí rodině Františka a Anny Lazzariniových, sídlící ve Štýrsku a v Kraňsku. 1856 se vrátil, složil zkoušky pro výuku náboženství na středních školách a přijal místo katechety na nižší reálce v Uherském Hradišti, kde zahájil boj za prosazení výuky náboženství v češtině, což se nakonec podařilo. Psychicky vyčerpán a se zdravotními problémy i pod tlakem úřadů se rozhodl v polovině šedesátých let z reálky i Uherského Hradiště odejít. Od ledna 1865 působil jako duchovní v Kuželově a od prosince téhož roku jako farář v Kurovicích (u Holešova). Tehdy se sblížil se zemským a později říšským poslancem Františkem Skopalíkem ze sousedních Záhlinic, 1868 se tam stal farářem. 1888 byl přeložen do Nezamyslic, odkud 1896 odešel na odpočinek do kněžského domova v Kroměříži, kde dožil. | ||
| + | |||
| + | Za studií v Olomouci v něm národní vědomí probudili Jan Helcelet, a zejména Alois Vojtěch Šembera. Od 1850 H. přispíval do brněnského církevního periodika Hlas. V Uherském Hradišti se stal členem neformálního kroužku českých vlastenců scházejícího se v domě advokáta Františka Šroma. Záhy se začal podílet na aktivitách souvisejících s velehradskými oslavami tisíciletého příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Shromažďoval příspěvky na opravu svatyně, v Olomouci vydal tisk ''Stručný nákres života sv. Cyrila a Methoda, apoštolů slovanských'' (1863). Potom se věnoval beletristické tvorbě. V Záhlinicích spolupracoval s agilní Hospodářskou jednotou záhlinicko-kvasickou, spoluzaložil místní rolnickou záložnu a 1867–85 vyřizoval agendu spojenou s šířením knih vydávaných Dědictvím svatojánským v Praze a Dědictvím sv. Cyrila a Metoděje v Brně. Psal především povídky s náměty z dávné minulosti (např. ''Pád Moravy'', ''Nad hrobem Moravy'', ''Zmrtvýchvstání Moravy'') s katolickým podtextem a mravním poselstvím. V dílech se nevyhnul popisnosti a rozvláčnosti, odbočkám mimo hlavní děj. Vycházela v dobových periodikách s katolickým zaměřením (''Koleda'', ''Hlas'', ''Mír'', ''Obzor''), v menším počtu samostatně, řada povídek zůstala v rukopisech, původně uložených v archivu obce Záhlinice, dnes jsou nezvěstné. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Pouť. Spisů katolického spolku tiskového č. 1 za rok 1881; Odplata zrady. Vypravování dějepisné od T. H. Spisů katolického spolku tiskového č. 3 za rok 1881; U kříže se opět setkáme, in: Obzor. List pro poučení a zábavu 22, 1899; Princ Alexis, in: tamtéž 1901; Stín a světla, in: tamtéž 25, 1902. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Pozorovatel, 21. 10. 1910; Náš domov 20, 1911, s. 33 a 100; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 94; J. Halouzka, Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě 2, 1913, s. 59–62; E. Masák, Dějiny dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně 1850–1930, 1932, s. 52, 100, 187–188, 271; R. Kojecký, Chrám Páně v Záhlinicích 1848–1948 (dodatek 2), 1948, nestr.; J. Pinkava, Vlastenec T. H., in: Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1992, č. 1, s. 17–20; Z. Fišer, Katecheta T. H. a jeho boj za výuku náboženství v češtině na uherskohradišťské reálce v letech 1860–1861, in: Slovácko 46, 2004, s. 249–259 (se soupisem literatury); týž, Appendix. Katecheta T. H. a jeho pobyt v Uherském Hradišti v letech 1855–1865 ve světle vlastních pamětí, in: Slovácko 59, 2017 (v tisku). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOkA, Kroměříž, fond B – j 41, Farní úřad Záhlinice, kart. 3, i. č. 130, rukopis pamětí. V. Petera, Géniové církve a vlasti (dostupné z: www.cdct.cz/ petera, stav k 21. 2. 2017). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/187537 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Zdeněk Fišer | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 35: | ||
[[Kategorie:1823]] | [[Kategorie:1823]] | ||
| + | [[Kategorie:Velké Opatovice]] | ||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
| + | [[Kategorie:Kroměříž]] | ||
Verze z 17. 3. 2020, 14:27
| Tomáš HÁJEK | |
 | |
| Narození | 13.12.1823 |
|---|---|
| Místo narození | Velké Opatovice |
| Úmrtí | 18.10.1910 |
| Místo úmrtí | Kroměříž |
| Povolání |
63- Spisovatel 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53590 |
HÁJEK, Tomáš, * 13. 12. 1823 Velké Opatovice, † 18. 10. 1910 Kroměříž, římskokatolický kněz, náboženský spisovatel
Pocházel z početné rodiny zemědělce Josefa H. V dětství ho ovlivnil katecheta Josef Katzer. H. vystudoval piaristické gymnázium v Moravské Třebové a filozofii i bohosloví v Olomouci a 1847 měl primici ve Velkém Újezdě (u Lipníka).
Sloužil jako kaplan v Hovězím, Pržně a Zděchově na Vsetínsku, potom v Napajedlech. Ze zdravotních důvodů se 1853 stal vychovatelem pěti dětí v hraběcí rodině Františka a Anny Lazzariniových, sídlící ve Štýrsku a v Kraňsku. 1856 se vrátil, složil zkoušky pro výuku náboženství na středních školách a přijal místo katechety na nižší reálce v Uherském Hradišti, kde zahájil boj za prosazení výuky náboženství v češtině, což se nakonec podařilo. Psychicky vyčerpán a se zdravotními problémy i pod tlakem úřadů se rozhodl v polovině šedesátých let z reálky i Uherského Hradiště odejít. Od ledna 1865 působil jako duchovní v Kuželově a od prosince téhož roku jako farář v Kurovicích (u Holešova). Tehdy se sblížil se zemským a později říšským poslancem Františkem Skopalíkem ze sousedních Záhlinic, 1868 se tam stal farářem. 1888 byl přeložen do Nezamyslic, odkud 1896 odešel na odpočinek do kněžského domova v Kroměříži, kde dožil.
Za studií v Olomouci v něm národní vědomí probudili Jan Helcelet, a zejména Alois Vojtěch Šembera. Od 1850 H. přispíval do brněnského církevního periodika Hlas. V Uherském Hradišti se stal členem neformálního kroužku českých vlastenců scházejícího se v domě advokáta Františka Šroma. Záhy se začal podílet na aktivitách souvisejících s velehradskými oslavami tisíciletého příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Shromažďoval příspěvky na opravu svatyně, v Olomouci vydal tisk Stručný nákres života sv. Cyrila a Methoda, apoštolů slovanských (1863). Potom se věnoval beletristické tvorbě. V Záhlinicích spolupracoval s agilní Hospodářskou jednotou záhlinicko-kvasickou, spoluzaložil místní rolnickou záložnu a 1867–85 vyřizoval agendu spojenou s šířením knih vydávaných Dědictvím svatojánským v Praze a Dědictvím sv. Cyrila a Metoděje v Brně. Psal především povídky s náměty z dávné minulosti (např. Pád Moravy, Nad hrobem Moravy, Zmrtvýchvstání Moravy) s katolickým podtextem a mravním poselstvím. V dílech se nevyhnul popisnosti a rozvláčnosti, odbočkám mimo hlavní děj. Vycházela v dobových periodikách s katolickým zaměřením (Koleda, Hlas, Mír, Obzor), v menším počtu samostatně, řada povídek zůstala v rukopisech, původně uložených v archivu obce Záhlinice, dnes jsou nezvěstné.
D: výběr: Pouť. Spisů katolického spolku tiskového č. 1 za rok 1881; Odplata zrady. Vypravování dějepisné od T. H. Spisů katolického spolku tiskového č. 3 za rok 1881; U kříže se opět setkáme, in: Obzor. List pro poučení a zábavu 22, 1899; Princ Alexis, in: tamtéž 1901; Stín a světla, in: tamtéž 25, 1902.
L: Pozorovatel, 21. 10. 1910; Náš domov 20, 1911, s. 33 a 100; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 94; J. Halouzka, Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě 2, 1913, s. 59–62; E. Masák, Dějiny dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně 1850–1930, 1932, s. 52, 100, 187–188, 271; R. Kojecký, Chrám Páně v Záhlinicích 1848–1948 (dodatek 2), 1948, nestr.; J. Pinkava, Vlastenec T. H., in: Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1992, č. 1, s. 17–20; Z. Fišer, Katecheta T. H. a jeho boj za výuku náboženství v češtině na uherskohradišťské reálce v letech 1860–1861, in: Slovácko 46, 2004, s. 249–259 (se soupisem literatury); týž, Appendix. Katecheta T. H. a jeho pobyt v Uherském Hradišti v letech 1855–1865 ve světle vlastních pamětí, in: Slovácko 59, 2017 (v tisku).
P: SOkA, Kroměříž, fond B – j 41, Farní úřad Záhlinice, kart. 3, i. č. 130, rukopis pamětí. V. Petera, Géniové církve a vlasti (dostupné z: www.cdct.cz/ petera, stav k 21. 2. 2017).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Zdeněk Fišer
