HÁJEK Tomáš 13.12.1823-18.10.1910: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 8: Řádka 8:
 
| povolání = 63- Spisovatel<br />49- Náboženský nebo církevní činitel
 
| povolání = 63- Spisovatel<br />49- Náboženský nebo církevní činitel
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s.  
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 91
 
}}
 
}}
 
'''HÁJEK, Tomáš''', ''* 13. 12. 1823 Velké Opatovice,  † 18. 10. 1910 Kroměříž, římskokatolický kněz, náboženský spisovatel''  
 
'''HÁJEK, Tomáš''', ''* 13. 12. 1823 Velké Opatovice,  † 18. 10. 1910 Kroměříž, římskokatolický kněz, náboženský spisovatel''  

Aktuální verze z 17. 3. 2020, 14:28

Tomáš HÁJEK
Narození 13.12.1823
Místo narození Velké Opatovice
Úmrtí 18.10.1910
Místo úmrtí Kroměříž
Povolání 63- Spisovatel
49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 91

HÁJEK, Tomáš, * 13. 12. 1823 Velké Opatovice, † 18. 10. 1910 Kroměříž, římskokatolický kněz, náboženský spisovatel

Pocházel z početné rodiny zemědělce Josefa H. V dětství ho ovlivnil katecheta Josef Katzer. H. vystudoval piaristické gymnázium v Moravské Třebové a filozofii i bohosloví v Olomouci a 1847 měl primici ve Velkém Újezdě (u Lipníka).

Sloužil jako kaplan v Hovězím, Pržně a Zděchově na Vsetínsku, potom v Napajedlech. Ze zdravotních důvodů se 1853 stal vychovatelem pěti dětí v hraběcí rodině Františka a Anny Lazzariniových, sídlící ve Štýrsku a v Kraňsku. 1856 se vrátil, složil zkoušky pro výuku náboženství na středních školách a přijal místo katechety na nižší reálce v Uherském Hradišti, kde zahájil boj za prosazení výuky náboženství v češtině, což se nakonec podařilo. Psychicky vyčerpán a se zdravotními problémy i pod tlakem úřadů se rozhodl v polovině šedesátých let z reálky i Uherského Hradiště odejít. Od ledna 1865 působil jako duchovní v Kuželově a od prosince téhož roku jako farář v Kurovicích (u Holešova). Tehdy se sblížil se zemským a později říšským poslancem Františkem Skopalíkem ze sousedních Záhlinic, 1868 se tam stal farářem. 1888 byl přeložen do Nezamyslic, odkud 1896 odešel na odpočinek do kněžského domova v Kroměříži, kde dožil.

Za studií v Olomouci v něm národní vědomí probudili Jan Helcelet, a zejména Alois Vojtěch Šembera. Od 1850 H. přispíval do brněnského církevního periodika Hlas. V Uherském Hradišti se stal členem neformálního kroužku českých vlastenců scházejícího se v domě advokáta Františka Šroma. Záhy se začal podílet na aktivitách souvisejících s velehradskými oslavami tisíciletého příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Shromažďoval příspěvky na opravu svatyně, v Olomouci vydal tisk Stručný nákres života sv. Cyrila a Methoda, apoštolů slovanských (1863). Potom se věnoval beletristické tvorbě. V Záhlinicích spolupracoval s agilní Hospodářskou jednotou záhlinicko-kvasickou, spoluzaložil místní rolnickou záložnu a 1867–85 vyřizoval agendu spojenou s šířením knih vydávaných Dědictvím svatojánským v Praze a Dědictvím sv. Cyrila a Metoděje v Brně. Psal především povídky s náměty z dávné minulosti (např. Pád Moravy, Nad hrobem Moravy, Zmrtvýchvstání Moravy) s katolickým podtextem a mravním poselstvím. V dílech se nevyhnul popisnosti a rozvláčnosti, odbočkám mimo hlavní děj. Vycházela v dobových periodikách s katolickým zaměřením (Koleda, Hlas, Mír, Obzor), v menším počtu samostatně, řada povídek zůstala v rukopisech, původně uložených v archivu obce Záhlinice, dnes jsou nezvěstné.

D: výběr: Pouť. Spisů katolického spolku tiskového č. 1 za rok 1881; Odplata zrady. Vypravování dějepisné od T. H. Spisů katolického spolku tiskového č. 3 za rok 1881; U kříže se opět setkáme, in: Obzor. List pro poučení a zábavu 22, 1899; Princ Alexis, in: tamtéž 1901; Stín a světla, in: tamtéž 25, 1902.

L: Pozorovatel, 21. 10. 1910; Náš domov 20, 1911, s. 33 a 100; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 94; J. Halouzka, Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě 2, 1913, s. 59–62; E. Masák, Dějiny dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně 1850–1930, 1932, s. 52, 100, 187–188, 271; R. Kojecký, Chrám Páně v Záhlinicích 1848–1948 (dodatek 2), 1948, nestr.; J. Pinkava, Vlastenec T. H., in: Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1992, č. 1, s. 17–20; Z. Fišer, Katecheta T. H. a jeho boj za výuku náboženství v češtině na uherskohradišťské reálce v letech 1860–1861, in: Slovácko 46, 2004, s. 249–259 (se soupisem literatury); týž, Appendix. Katecheta T. H. a jeho pobyt v Uherském Hradišti v letech 1855–1865 ve světle vlastních pamětí, in: Slovácko 59, 2017 (v tisku).

P: SOkA, Kroměříž, fond B – j 41, Farní úřad Záhlinice, kart. 3, i. č. 130, rukopis pamětí. V. Petera, Géniové církve a vlasti (dostupné z: www.cdct.cz/ petera, stav k 21. 2. 2017).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Fišer