Biografický slovník
HÁJOVSKÝ Ludvík 19.2.1905-15.5.1978: Porovnání verzí
(HÁJOVSKÝ_Ludvík_19.2.1905-15.5.1978) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.2.1905 | | datum narození = 19.2.1905 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Sviadnov (u Frýdku-Místku) |
| datum úmrtí = 15.5.1978 | | datum úmrtí = 15.5.1978 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Ostrava |
| − | | povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | + | | povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 103-104 |
| + | }} | ||
| + | '''HÁJOVSKÝ, Ludvík''', ''* 19. 2. 1905 Sviadnov (u Frýdku-Místku), † 15. 5. 1978 Ostrava, strojírenský odborník, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny zemědělce Aloise H. (* 1872), vyrůstal se čtyřmi sourozenci. 1916–20 studoval na místeckém reálném gymnáziu, 1920–24 na vyšší průmyslové škole strojnické v Ostravě. Vysokoškolské vzdělání získal 1925–30 na strojnickém odboru ČVUT v Praze (Ing.), kde zůstal ještě rok zaměstnán jako asistent prof. Ladislava Miškovského v Ústavu parních strojů a motorů. 1939 tam obhájil doktorskou disertační práci ''Teoretické předpoklady pro řešení a zkoušení dieselových motorů s předkomorou neb vířivou komorou'' (Dr.techn.). Po vojenské prezenční službě přijal 1933 místo u firmy Vichr a spol. v Praze, továrna na železné a kovové zboží, působil v technicko-obchodní kanceláři, později jako provozní inženýr. 1935 nastoupil do Vítkovických železáren v Ostravě-Vítkovicích, do závodu na výrobu hutních a důlních strojů; 1939–40 pracoval jako provozní inženýr v mechanických dílnách, 1945–49 vedoucí závodu strojírna. Od 1949 vedl oddělení pro vývoj, automatizaci a mechanickou technologii. Věnoval se konstrukci a budování nových výroben pro důlní stroje, konstrukci nových strojů (nakladače, brázdiče, pneumatické nástroje, žlabové motory atd.). 1950 získal patent na dobývací uhelný pluh. Byl uznávaným expertem těžkého strojírenství v oboru důlních strojů a zařízení, 1945–50 předsedal normalizační komisi v rámci československých závodů těžkého strojírenství. | ||
| + | |||
| + | Věnoval se rovněž pedagogické činnosti. Od 1935 vedl v závodní škole specializované kurzy (motory a stroje, části strojů, základní prvky strojírny, ocel a tepelné zpracování oceli atd.). 1951 již jako docent přednášel konstrukci důlních strojů a povrchových strojních zařízení na VUT v Brně. Od 1952 externě učil na Fakultě báňského strojnictví Vysoké školy báňské (VŠB) v Ostravě, kam 1954 přešel do stálého pracovního poměru; současně byl jmenován profesorem pro obor dobývacích a nakládacích strojů. Napsal skripta z oboru konstrukce důlních strojů a několik vysokoškolských a středoškolských učebnic. Zahraniční kontakty udržoval především s Báňskou akademií ve Freibergu (NDR). Na VŠB 1953–70 stál v čele katedry hornických strojů a mechanizace a současně ústavu zařízení pro hlubinné dobývání. Katedra se v té době stala respektovaným pracovištěm. H. byl členem školní vědecké rady, vědecké rady ministerstva paliv, předsednictva Hornické sekce Československé VTS a současně dlouholetým předsedou krajské odborné skupiny mechanizace při její hornické sekci. H. spolupracoval s Ústavem pro důlní mechanizaci a podnikem zahraničního obchodu Inspekta. 1973 odešel do důchodu, odborné činnosti se však věnoval i nadále. | ||
| + | |||
| + | Od 1937 byl ženatý s lékařkou Růženou, roz. Šindelářovou (1909–1978); měli spolu dceru a syna. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Důlní stroje dobývací a nakládací. Pomocná kniha pro průmyslové školy hornické, 1957 (s B. Kaňkovským); Některé theoretické úvahy z oboru vrtacích kladiv. Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské v Ostravě 1958, 4 (2), s. 135–151; Dobývací stroje. 1. Brázdící stroje, 1959 (s B. Kaňkovským); Důlní stroje dobývací. 1 Stroje a nástroje pro vrtání hornin, 1960 (s týmž). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' S. Budírský, 70 let Prof. Dr. Ing. L. H., in: Uhlí 3, 1975, s. 81; Za prof. Dr. Ing. L. H., in: tamtéž 6, 1978, s. 272. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv VŠB-TUO, Ostrava, fond rektorát, osobní spis L. H, fond Fakulta strojní, spis k profesorskému řízení L. H. | ||
| + | |||
| + | Petr Kašing | ||
| + | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 33: | ||
[[Kategorie:1905]] | [[Kategorie:1905]] | ||
| + | [[Kategorie:Sviadnov]] | ||
[[Kategorie:1978]] | [[Kategorie:1978]] | ||
| + | [[Kategorie:Ostrava]] | ||
Aktuální verze z 20. 3. 2020, 21:14
| Ludvík HÁJOVSKÝ | |
 | |
| Narození | 19.2.1905 |
|---|---|
| Místo narození | Sviadnov (u Frýdku-Místku) |
| Úmrtí | 15.5.1978 |
| Místo úmrtí | Ostrava |
| Povolání |
26- Bánský odborník nebo energetik 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 103-104 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133789 |
HÁJOVSKÝ, Ludvík, * 19. 2. 1905 Sviadnov (u Frýdku-Místku), † 15. 5. 1978 Ostrava, strojírenský odborník, pedagog
Pocházel z rodiny zemědělce Aloise H. (* 1872), vyrůstal se čtyřmi sourozenci. 1916–20 studoval na místeckém reálném gymnáziu, 1920–24 na vyšší průmyslové škole strojnické v Ostravě. Vysokoškolské vzdělání získal 1925–30 na strojnickém odboru ČVUT v Praze (Ing.), kde zůstal ještě rok zaměstnán jako asistent prof. Ladislava Miškovského v Ústavu parních strojů a motorů. 1939 tam obhájil doktorskou disertační práci Teoretické předpoklady pro řešení a zkoušení dieselových motorů s předkomorou neb vířivou komorou (Dr.techn.). Po vojenské prezenční službě přijal 1933 místo u firmy Vichr a spol. v Praze, továrna na železné a kovové zboží, působil v technicko-obchodní kanceláři, později jako provozní inženýr. 1935 nastoupil do Vítkovických železáren v Ostravě-Vítkovicích, do závodu na výrobu hutních a důlních strojů; 1939–40 pracoval jako provozní inženýr v mechanických dílnách, 1945–49 vedoucí závodu strojírna. Od 1949 vedl oddělení pro vývoj, automatizaci a mechanickou technologii. Věnoval se konstrukci a budování nových výroben pro důlní stroje, konstrukci nových strojů (nakladače, brázdiče, pneumatické nástroje, žlabové motory atd.). 1950 získal patent na dobývací uhelný pluh. Byl uznávaným expertem těžkého strojírenství v oboru důlních strojů a zařízení, 1945–50 předsedal normalizační komisi v rámci československých závodů těžkého strojírenství.
Věnoval se rovněž pedagogické činnosti. Od 1935 vedl v závodní škole specializované kurzy (motory a stroje, části strojů, základní prvky strojírny, ocel a tepelné zpracování oceli atd.). 1951 již jako docent přednášel konstrukci důlních strojů a povrchových strojních zařízení na VUT v Brně. Od 1952 externě učil na Fakultě báňského strojnictví Vysoké školy báňské (VŠB) v Ostravě, kam 1954 přešel do stálého pracovního poměru; současně byl jmenován profesorem pro obor dobývacích a nakládacích strojů. Napsal skripta z oboru konstrukce důlních strojů a několik vysokoškolských a středoškolských učebnic. Zahraniční kontakty udržoval především s Báňskou akademií ve Freibergu (NDR). Na VŠB 1953–70 stál v čele katedry hornických strojů a mechanizace a současně ústavu zařízení pro hlubinné dobývání. Katedra se v té době stala respektovaným pracovištěm. H. byl členem školní vědecké rady, vědecké rady ministerstva paliv, předsednictva Hornické sekce Československé VTS a současně dlouholetým předsedou krajské odborné skupiny mechanizace při její hornické sekci. H. spolupracoval s Ústavem pro důlní mechanizaci a podnikem zahraničního obchodu Inspekta. 1973 odešel do důchodu, odborné činnosti se však věnoval i nadále.
Od 1937 byl ženatý s lékařkou Růženou, roz. Šindelářovou (1909–1978); měli spolu dceru a syna.
D: výběr: Důlní stroje dobývací a nakládací. Pomocná kniha pro průmyslové školy hornické, 1957 (s B. Kaňkovským); Některé theoretické úvahy z oboru vrtacích kladiv. Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské v Ostravě 1958, 4 (2), s. 135–151; Dobývací stroje. 1. Brázdící stroje, 1959 (s B. Kaňkovským); Důlní stroje dobývací. 1 Stroje a nástroje pro vrtání hornin, 1960 (s týmž).
L: S. Budírský, 70 let Prof. Dr. Ing. L. H., in: Uhlí 3, 1975, s. 81; Za prof. Dr. Ing. L. H., in: tamtéž 6, 1978, s. 272.
P: Archiv VŠB-TUO, Ostrava, fond rektorát, osobní spis L. H, fond Fakulta strojní, spis k profesorskému řízení L. H.
Petr Kašing
