HÁLA František 20.6.1893-24.8.1952: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 20.6.1893
 
| datum narození = 20.6.1893
| místo narození = Dražovice, o. Vyškov
+
| místo narození = Dražovice (u Vyškova)
 
| datum úmrtí = 24.8.1952
 
| datum úmrtí = 24.8.1952
| místo úmrtí = Roželov, o. Příbram
+
| místo úmrtí = Roželov (č.o. Hvožďany /u Rožmitálu  pod Třemšínem/)
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
+
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />49- Náboženský nebo církevní činitel
49- Náboženský nebo církevní činitel
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 112-113
 
}}
 
}}
 +
'''HÁLA, František''', ''* 20. 6. 1893 Dražovice (u Vyškova),  † 24. 8. 1952 Roželov (č. o. Hvožďany /u Rožmitálu  pod Třemšínem/), římskokatolický kněz, politik,  účastník 2. odboje''
 +
 +
Pocházel z katolické rodiny rolníka Josefa H. a Marie, roz. Šilerové, měl pět starších sourozenců. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a teologickou fakultu v Olomouci, později také filozofii na Filozofické fakultě MU v Brně. V červenci 1918 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Krátce působil jako kaplan v Pitarném a ve (Slezských) Rudolticích na Osoblažsku, 1921–34 byl duchovním v Ivanovicích na Hané. Na studiích se seznámil s proboštem kroměřížské kapituly a pozdějším olomouckým arcibiskupem A. C. Stojanem (někdejším farářem v Dražovicích), který měl na něho velký vliv a získal jej i pro politickou činnost, s níž H. začal po příchodu do Ivanovic na Hané, kde založil místní organizaci ČSL. Svou kariéru v lidové straně zahájil různými funkcemi ve vyškovské okresní organizaci, následně se stal jejím předsedou, 1928 byl zvolen členem moravského zemského výkonného výboru strany v Brně a 1929 i ústředního výkonného výboru ČSL. Ve třicátých letech se stal jedním z nejbližších spolupracovníků předsedy strany J. Šrámka a představitelem moravského křídla ČSL. 1933 byl pro své organizační schopnosti a řečnický talent pověřen funkcí generálního tajemníka Ústřední politické kanceláře ČSL v Brně (do 1938). Podílel se také na vydávání brněnského lidoveckého deníku Den. Po příchodu do Brna ustal s aktivním výkonem kněžského úřadu. Brněnský biskup J. Kupka ho jmenoval konzistorním radou brněnského biskupství.
 +
 +
Za druhé republiky se neúspěšně snažil zabránit vstupu ČSL do Strany národní jednoty. Po zániku ČSL se načas stáhl z veřejného dění. Po vzniku protektorátu se zapojil do odboje jako člen Politického ústředí za lidovou stranu, avšak brzy byl vyzván E. Benešem a H. Ripkou k odchodu do exilu. Společně se Šrámkem uprchl v červenci 1939 v nákladním vlaku v přestrojení za železničáře do Polska, pak v srpnu do Velké Británie a odtud v září 1939 do Francie, kde prosazoval zájmy československého zahraničního odboje v tamějších katolických politických kruzích. V Paříži se stal politickým referentem Československého národního výboru, po odchodu do Londýna v červnu 1940 byl jmenován členem Státní rady, kde působil nejprve jako předseda politického výboru a později místopředseda. V době londýnského exilu se ještě prohloubila H. spolupráce s předsedou exilové vlády J. Šrámkem, kterému se staral o domácnost a na veřejnosti byl vnímán jako jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, reprezentující současně s ním katolíky v zahraničním odboji. Z tohoto důvodu vyslal prezident Beneš H. v létě 1943 do Irska, aby zde veřejně vystupoval proti německé propagandě mezi irskými katolíky. Rovněž publikoval v exilových časopisech a promlouval v BBC. V létě 1944 byl jmenován členem vládní delegace pro osvobozená území a odjel do Moskvy, z níž se v září 1944 dostal přes Zakarpatskou Ukrajinu až do povstalecké Banské Bystrice, kde bydlel u tamějšího biskupa A. Škrábika. Krátce před porážkou Slovenského národního povstání odletěl znovu do Moskvy, odkud přešel s vládní delegací do týlu Rudé armády v Chustu na Zakarpatské Ukrajině. V březnu 1945 se v Moskvě zúčastnil jednání o programu a složení vlády Národní fronty.
 +
 +
Od dubna 1945 do února 1948 byl ministrem pošt ve třech vládách Národní fronty, zároveň 1945–48 poslancem Prozatímního a poté Ústavodárného Národního shromáždění. Po obnově ČSL se 1945 stal jejím prvním místopředsedou. Velmi často zastupoval nemocného Šrámka nejen ve vládě a v rámci Národní fronty, ale i ve vedení lidové strany, kde byl vnímán jako budoucí Šrámkův nástupce ve funkci předsedy. Ani v této době však nevystupoval z jeho stínu a disciplinovaně plnil Šrámkovy pokyny. Spolustraníky býval často kritizován za značnou autoritativnost, politickou nevýraznost a ústupnost vůči komunistům. V létě 1946 např. organizoval vyloučení H. Koželuhové z ČSL, která prosazovala konfrontační linii vůči KSČ. Přesto v únoru 1948 podal společně s dalšími demokratickými ministry demisi. Po komunistickém převratu byl začátkem března 1948 vyloučen z poslaneckého klubu ČSL a vzápětí i ze strany. Následně se společně se Šrámkem pokusil o útěk do exilu, oba však byli zadrženi na letišti u Rakovníka a až do konce života internováni v klášterech v Nové Říši a v Brně, ve valdické věznici a nakonec v arcibiskupském loveckém zámečku v Roželově, kde H. zemřel. Z důvodu utajení Šrámkova pobytu v Roželově StB zfalšovala datum (27. srpna) a místo H. úmrtí (Bílá Voda /u Javorníka, okres Jeseník/), které se často objevují i v literatuře.
 +
 +
Po druhé světové válce se H. stal čestným občanem řady českých a moravských měst a obcí (např. Praha, Hradec Králové, Dražovice aj.). 1995 mu prezident V. Havel posmrtně udělil medaili Za zásluhy.
 +
 +
'''D:''' Mamince. Sestavil P. F. H. Brno, b. d.; Projev ministra pošt F. H. ve Strakonicích dne 18. června 1945, 1945.
 +
 +
'''L:''' ČBS, s. 185; Tomeš 1, s. 404; Slezsko 2, s. 41; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 2/1, 1998, s. 193; https://cs.wikipedia.org/ (stav ke 30. 5. 2017); V. A. Nesnídal, Naši ministři, 1946; M. Trapl – Z. Jirásek, Internace vedoucích politiků Československé strany lidové – Jana Šrámka a F. H. – po únoru 1948, in: Tábory nucených prací a další projevy mimosoudní perzekuce 1948–54, 1991, s. 83–93; K. Kaplan, Útěky do emigrace 1948, 3. část. Jan Šrámek a F. H., in: Historický obzor 11, 2000, č. 3–4, s. 80–82; R. Mikula, Monsignore F. H. (Pokus o stručný politický portrét), in: Vyškovský sborník. Sborník Státního okresního archivu Vyškov 2, 2001, s. 181–206; J. Z. Charouz, Internace Msgre. Jana Šrámka a P. F. H. v Novoříšském klášteře, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Faculta Philosophica 31, 2002, s. 283–292; M. Trapl, F. H. – schopný či špatný politik?, in: Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století, 2006, s. 329–338; M. Pehr a kol., Cestami křesťanské politiky, 2007, s. 81–82; J. Šindar, Zemřel pod cizím jménem, 2007, rejstřík; M. Trapl – K. Konečný – P. Marek, Politik dobré vůle. Život a dílo Msgre. Jana Šrámka, 2013, rejstřík.
 +
 +
'''P:''' NA, Praha, fond F. H., k. 10, A. Dražkovský, Příspěvek životopisu P. F. H. (rkp.).
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/44064 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 +
Michal Pehr
 +
  
== Literatura ==
+
   
Churáň, 150; Tomeš I, 404;  
+
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]

Verze z 23. 3. 2020, 15:54

František HÁLA
Narození 20.6.1893
Místo narození Dražovice (u Vyškova)
Úmrtí 24.8.1952
Místo úmrtí Roželov (č.o. Hvožďany /u Rožmitálu pod Třemšínem/)
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 112-113
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48194

HÁLA, František, * 20. 6. 1893 Dražovice (u Vyškova), † 24. 8. 1952 Roželov (č. o. Hvožďany /u Rožmitálu pod Třemšínem/), římskokatolický kněz, politik, účastník 2. odboje

Pocházel z katolické rodiny rolníka Josefa H. a Marie, roz. Šilerové, měl pět starších sourozenců. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a teologickou fakultu v Olomouci, později také filozofii na Filozofické fakultě MU v Brně. V červenci 1918 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Krátce působil jako kaplan v Pitarném a ve (Slezských) Rudolticích na Osoblažsku, 1921–34 byl duchovním v Ivanovicích na Hané. Na studiích se seznámil s proboštem kroměřížské kapituly a pozdějším olomouckým arcibiskupem A. C. Stojanem (někdejším farářem v Dražovicích), který měl na něho velký vliv a získal jej i pro politickou činnost, s níž H. začal po příchodu do Ivanovic na Hané, kde založil místní organizaci ČSL. Svou kariéru v lidové straně zahájil různými funkcemi ve vyškovské okresní organizaci, následně se stal jejím předsedou, 1928 byl zvolen členem moravského zemského výkonného výboru strany v Brně a 1929 i ústředního výkonného výboru ČSL. Ve třicátých letech se stal jedním z nejbližších spolupracovníků předsedy strany J. Šrámka a představitelem moravského křídla ČSL. 1933 byl pro své organizační schopnosti a řečnický talent pověřen funkcí generálního tajemníka Ústřední politické kanceláře ČSL v Brně (do 1938). Podílel se také na vydávání brněnského lidoveckého deníku Den. Po příchodu do Brna ustal s aktivním výkonem kněžského úřadu. Brněnský biskup J. Kupka ho jmenoval konzistorním radou brněnského biskupství.

Za druhé republiky se neúspěšně snažil zabránit vstupu ČSL do Strany národní jednoty. Po zániku ČSL se načas stáhl z veřejného dění. Po vzniku protektorátu se zapojil do odboje jako člen Politického ústředí za lidovou stranu, avšak brzy byl vyzván E. Benešem a H. Ripkou k odchodu do exilu. Společně se Šrámkem uprchl v červenci 1939 v nákladním vlaku v přestrojení za železničáře do Polska, pak v srpnu do Velké Británie a odtud v září 1939 do Francie, kde prosazoval zájmy československého zahraničního odboje v tamějších katolických politických kruzích. V Paříži se stal politickým referentem Československého národního výboru, po odchodu do Londýna v červnu 1940 byl jmenován členem Státní rady, kde působil nejprve jako předseda politického výboru a později místopředseda. V době londýnského exilu se ještě prohloubila H. spolupráce s předsedou exilové vlády J. Šrámkem, kterému se staral o domácnost a na veřejnosti byl vnímán jako jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, reprezentující současně s ním katolíky v zahraničním odboji. Z tohoto důvodu vyslal prezident Beneš H. v létě 1943 do Irska, aby zde veřejně vystupoval proti německé propagandě mezi irskými katolíky. Rovněž publikoval v exilových časopisech a promlouval v BBC. V létě 1944 byl jmenován členem vládní delegace pro osvobozená území a odjel do Moskvy, z níž se v září 1944 dostal přes Zakarpatskou Ukrajinu až do povstalecké Banské Bystrice, kde bydlel u tamějšího biskupa A. Škrábika. Krátce před porážkou Slovenského národního povstání odletěl znovu do Moskvy, odkud přešel s vládní delegací do týlu Rudé armády v Chustu na Zakarpatské Ukrajině. V březnu 1945 se v Moskvě zúčastnil jednání o programu a složení vlády Národní fronty.

Od dubna 1945 do února 1948 byl ministrem pošt ve třech vládách Národní fronty, zároveň 1945–48 poslancem Prozatímního a poté Ústavodárného Národního shromáždění. Po obnově ČSL se 1945 stal jejím prvním místopředsedou. Velmi často zastupoval nemocného Šrámka nejen ve vládě a v rámci Národní fronty, ale i ve vedení lidové strany, kde byl vnímán jako budoucí Šrámkův nástupce ve funkci předsedy. Ani v této době však nevystupoval z jeho stínu a disciplinovaně plnil Šrámkovy pokyny. Spolustraníky býval často kritizován za značnou autoritativnost, politickou nevýraznost a ústupnost vůči komunistům. V létě 1946 např. organizoval vyloučení H. Koželuhové z ČSL, která prosazovala konfrontační linii vůči KSČ. Přesto v únoru 1948 podal společně s dalšími demokratickými ministry demisi. Po komunistickém převratu byl začátkem března 1948 vyloučen z poslaneckého klubu ČSL a vzápětí i ze strany. Následně se společně se Šrámkem pokusil o útěk do exilu, oba však byli zadrženi na letišti u Rakovníka a až do konce života internováni v klášterech v Nové Říši a v Brně, ve valdické věznici a nakonec v arcibiskupském loveckém zámečku v Roželově, kde H. zemřel. Z důvodu utajení Šrámkova pobytu v Roželově StB zfalšovala datum (27. srpna) a místo H. úmrtí (Bílá Voda /u Javorníka, okres Jeseník/), které se často objevují i v literatuře.

Po druhé světové válce se H. stal čestným občanem řady českých a moravských měst a obcí (např. Praha, Hradec Králové, Dražovice aj.). 1995 mu prezident V. Havel posmrtně udělil medaili Za zásluhy.

D: Mamince. Sestavil P. F. H. Brno, b. d.; Projev ministra pošt F. H. ve Strakonicích dne 18. června 1945, 1945.

L: ČBS, s. 185; Tomeš 1, s. 404; Slezsko 2, s. 41; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 2/1, 1998, s. 193; https://cs.wikipedia.org/ (stav ke 30. 5. 2017); V. A. Nesnídal, Naši ministři, 1946; M. Trapl – Z. Jirásek, Internace vedoucích politiků Československé strany lidové – Jana Šrámka a F. H. – po únoru 1948, in: Tábory nucených prací a další projevy mimosoudní perzekuce 1948–54, 1991, s. 83–93; K. Kaplan, Útěky do emigrace 1948, 3. část. Jan Šrámek a F. H., in: Historický obzor 11, 2000, č. 3–4, s. 80–82; R. Mikula, Monsignore F. H. (Pokus o stručný politický portrét), in: Vyškovský sborník. Sborník Státního okresního archivu Vyškov 2, 2001, s. 181–206; J. Z. Charouz, Internace Msgre. Jana Šrámka a P. F. H. v Novoříšském klášteře, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Faculta Philosophica 31, 2002, s. 283–292; M. Trapl, F. H. – schopný či špatný politik?, in: Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století, 2006, s. 329–338; M. Pehr a kol., Cestami křesťanské politiky, 2007, s. 81–82; J. Šindar, Zemřel pod cizím jménem, 2007, rejstřík; M. Trapl – K. Konečný – P. Marek, Politik dobré vůle. Život a dílo Msgre. Jana Šrámka, 2013, rejstřík.

P: NA, Praha, fond F. H., k. 10, A. Dražkovský, Příspěvek životopisu P. F. H. (rkp.).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Michal Pehr