HÁLEK Ivan 11.11.1872-17.2.1945: Porovnání verzí

Z Personal
(HÁLEK_Ivan_11.11.1872-17.2.1945)
 
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 17.2.1945
 
| datum úmrtí = 17.2.1945
| místo úmrtí = Praha-Modřany
+
| místo úmrtí = Modřany (dnes Praha)
| povolání = 15- Lékaři
+
| povolání = 15- Lékaři<br />63- Spisovatel
63- Spisovatel
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ivan HÁLEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 122
 +
}}
 +
'''HÁLEK, Ivan''', ''* 11. 11. 1872 Praha, † 17. 2. 1945 Modřany (dnes Praha), lékař, spisovatel, překladatel, účastník 2. odboje''
 +
 
 +
Syn básníka a spisovatele Vítězslava Hálka (1835–1874) a Doroty, roz. Horáčkové (1843–1907), po otcově smrti se jeho poručníkem stal advokát a později pražský primátor Tomáš Černý. 1890 maturoval na pražském gymnáziu v Žitné ulici, 1890–96 studoval na lékařské fakultě české univerzity v Praze (MUDr. 1896). Za studií se stal obdivovatelem etických principů L. N. Tolstého, filozofie J. J. Rousseaua a politického realismu T. G. Masaryka; navázal kontakty se slovenským akademickým spolkem Detvan (A. Škarvan, D. Makovický, V. Šrobár ad.) a s představiteli mladé slovenské inteligence kolem časopisu ''Hlas''. Od 1896 praktikoval na klinikách v Praze, potom odešel na Slovensko, 1901–05 působil jako praktický lékař v Čadci, 1905–14 v Žilině, kde převzal praxi po D. Makovickém (od 1905 osobní lékař L. N. Tolstého). Neutěšené životní podmínky a bída lidí žijících v nejchudších slovenských oblastech, které poznal během své lékařské praxe, ho přivedly k hlubokému zájmu o studium sociálních problémů; začal přednášet zdravotní osvětu. Tato činnost vzbudila nelibost státních orgánů a sledovala ho uherská policie. Během první světové války H. působil ve vojenských nemocnicích Rakousko-Uherska.
 +
 
 +
Po vzniku ČSR 1918 se stal členem Revolučního národního shromáždění, po založení ČČK 1919 členem a předsedou jeho ústředního vedení na Slovensku, učitelem v jeho ošetřovatelské škole v Martině, 1919–21 byl vládním referentem pro veřejné zdravotnictví na ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska v Žilině a v Bratislavě. Spolupracoval s V. Šrobárem, politicky se angažoval ve Slovenské národní a rolnické straně, resp. v agrární straně, za niž byl 1920 zvolen poslancem Národního shromáždění. 1920 absolvoval studijní cestu do Velké Británie a USA, aby poznal organizaci tamního zdravotnictví. V poslanecké sněmovně působil ve výboru pro zdravotnictví, zasadil se o zlepšení zdravotní situace na Slovensku, bojoval proti alkoholismu. 1923 se po politických útocích vzdal poslaneckého mandátu a funkce referenta pro zdravotnictví a vrátil se k lékařské praxi. Pracoval na dětské klinice prof. J. Brdlíka, později nastoupil na místo primáře dětské nemocnice v Žilině-Bytčici, kde zůstal do 1939. Angažoval se v levicovém hnutí a přiklonil se k marxismu, 1925 vstoupil do sociálně demokratické strany. Usiloval o sjednocení levicové inteligence, řadil se ke spoluzakladatelům Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, později se stal členem Svazu přátel SSSR. 1936–37 organizoval na Slovensku pomoc republikánskému Španělsku. 1939 byl po vzniku Slovenského státu propuštěn a vyhoštěn do protektorátu. Na sklonku života žil v ústraní u K. Šantrůčka v Modřanech (dnes Praha), navzdory zdravotním potížím se zapojil do ilegálního druhého odboje, spolupracoval s J. Fučíkem, P. Jilemnickým ad., psal a překládal. Své publicistické a literární aktivity spojoval s lékařskou, politickou a osvětovou prací. Črty z Kysuc, příběhy z lékařské praxe, vydal v knize ''Zápisky slovenského lekára'' (1932, česky 1955 s titulem ''Zápisky lékaře z Horní Trenčanské''), sociologický přístup uplatnil v práci ''Kysuce''. ''Pokus lekára o sociológiu hornatých krajín Slovenska'' (1937), přepracované a vydané v české verzi jako ''Moje cesta od Tolstého k Marxovi'' (1950). H. světonázorový posun od Masarykovy filozofie k marxismu zachytila kniha ''Vzpomínám na TGM'' (1948). Příležitostně překládal beletrii z ruštiny, do češtiny přeložil Engelsův spis ''Anti-Dühring'' (1933). Zdravotnické a osvětové příspěvky publikoval v periodikách ''Bratislavský denník'', ''Slovenský denník'', ''Časopis pro zdravotníctvo'', ''Slovenské listy'', ''Nový svet'' a ''Slovenské zvesti''. Pohřben byl v Praze na Vinohradském hřbitově.
 +
 
 +
Osvětové práci na Slovensku se věnovala i H. manželka Marie Luisa, roz. Klicperová (1882–1954), která vyučovala negramotné děti a řadu let předsedala spolku Živena v Žilině. Manželé měli dvě dcery, Elenu (1907–1985), herečku a první manželku herce Zdeňka Štěpánka, a Taťánu, krátkou dobu manželku herce a režiséra Ladislava Boháče. H. osudy se staly námětem filmu ''Živá voda'' (režie J. Medveď, 1980). Od 1979 jsou v Čadci pořádány Hálkovy lékařské dny.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Zdravotnícke závady a úkoly na Slovensku, Žilina 1928; Ako ozdraviť našu dedinu, Bratislava 1929. Překlady: L. N. Tolstoj, Kruh četby 1–2, 1906 (s dalšími); týž, Kornej Vasilev a jiné povídky, 1906; A. A. Bogomolec, Prodloužení života, 1946; I. A. Krylov, Bajky, 1947.
 +
 
 +
'''L:''' LČL 2/1, s. 44–46 (se soupisem díla a literaturou); SČF, s. 154–155; Kolář Elity, s. 77; J. Tkadlečková, MUDr. I. H., Bratislava 1959; L. Štekláčová, Životopisný medailón Dr. I. H., Čadca 1972; MUDr. I. H., tamtéž 1982; B. Smoleňáková-Binková, I. H. – šíriteľ osvety na Slovensku, in: Vlastivedný zborník Považia 15, 1985, s. 167–200; J. Szantó, Lekár, publicista I. H., 11. novembra 1872 – 17. februára 1945, in: Medicínsky monitor, 8, 2002, č. 4, s. 46–47; Osobnosti Kysúc, Prešov 2004, s. 40–41; BLS 3, s. 321–322; A. Falisová, Lekári na Slovensku do roku 2000, Bratislava 2010, s. 84–85; http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Hálek (stav k 8. 3. 2017).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/41386 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Alena Táborecká
 +
 
  
== Literatura ==
 
MČE 2, 702; MSN 3, 36; LČL 2/1, 44; 1. odboj, 47; Kolář 77; SČF, 154; Tomeš I, 405;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
Řádka 21: Řádka 34:
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1945]]
 
[[Kategorie:1945]]
[[Kategorie:Praha-Modřany]]
+
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 27. 3. 2020, 09:20

Ivan HÁLEK
Narození 11.11.1872
Místo narození Praha
Úmrtí 17.2.1945
Místo úmrtí Modřany (dnes Praha)
Povolání 15- Lékaři
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 122
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46784

HÁLEK, Ivan, * 11. 11. 1872 Praha, † 17. 2. 1945 Modřany (dnes Praha), lékař, spisovatel, překladatel, účastník 2. odboje

Syn básníka a spisovatele Vítězslava Hálka (1835–1874) a Doroty, roz. Horáčkové (1843–1907), po otcově smrti se jeho poručníkem stal advokát a později pražský primátor Tomáš Černý. 1890 maturoval na pražském gymnáziu v Žitné ulici, 1890–96 studoval na lékařské fakultě české univerzity v Praze (MUDr. 1896). Za studií se stal obdivovatelem etických principů L. N. Tolstého, filozofie J. J. Rousseaua a politického realismu T. G. Masaryka; navázal kontakty se slovenským akademickým spolkem Detvan (A. Škarvan, D. Makovický, V. Šrobár ad.) a s představiteli mladé slovenské inteligence kolem časopisu Hlas. Od 1896 praktikoval na klinikách v Praze, potom odešel na Slovensko, 1901–05 působil jako praktický lékař v Čadci, 1905–14 v Žilině, kde převzal praxi po D. Makovickém (od 1905 osobní lékař L. N. Tolstého). Neutěšené životní podmínky a bída lidí žijících v nejchudších slovenských oblastech, které poznal během své lékařské praxe, ho přivedly k hlubokému zájmu o studium sociálních problémů; začal přednášet zdravotní osvětu. Tato činnost vzbudila nelibost státních orgánů a sledovala ho uherská policie. Během první světové války H. působil ve vojenských nemocnicích Rakousko-Uherska.

Po vzniku ČSR 1918 se stal členem Revolučního národního shromáždění, po založení ČČK 1919 členem a předsedou jeho ústředního vedení na Slovensku, učitelem v jeho ošetřovatelské škole v Martině, 1919–21 byl vládním referentem pro veřejné zdravotnictví na ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska v Žilině a v Bratislavě. Spolupracoval s V. Šrobárem, politicky se angažoval ve Slovenské národní a rolnické straně, resp. v agrární straně, za niž byl 1920 zvolen poslancem Národního shromáždění. 1920 absolvoval studijní cestu do Velké Británie a USA, aby poznal organizaci tamního zdravotnictví. V poslanecké sněmovně působil ve výboru pro zdravotnictví, zasadil se o zlepšení zdravotní situace na Slovensku, bojoval proti alkoholismu. 1923 se po politických útocích vzdal poslaneckého mandátu a funkce referenta pro zdravotnictví a vrátil se k lékařské praxi. Pracoval na dětské klinice prof. J. Brdlíka, později nastoupil na místo primáře dětské nemocnice v Žilině-Bytčici, kde zůstal do 1939. Angažoval se v levicovém hnutí a přiklonil se k marxismu, 1925 vstoupil do sociálně demokratické strany. Usiloval o sjednocení levicové inteligence, řadil se ke spoluzakladatelům Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, později se stal členem Svazu přátel SSSR. 1936–37 organizoval na Slovensku pomoc republikánskému Španělsku. 1939 byl po vzniku Slovenského státu propuštěn a vyhoštěn do protektorátu. Na sklonku života žil v ústraní u K. Šantrůčka v Modřanech (dnes Praha), navzdory zdravotním potížím se zapojil do ilegálního druhého odboje, spolupracoval s J. Fučíkem, P. Jilemnickým ad., psal a překládal. Své publicistické a literární aktivity spojoval s lékařskou, politickou a osvětovou prací. Črty z Kysuc, příběhy z lékařské praxe, vydal v knize Zápisky slovenského lekára (1932, česky 1955 s titulem Zápisky lékaře z Horní Trenčanské), sociologický přístup uplatnil v práci Kysuce. Pokus lekára o sociológiu hornatých krajín Slovenska (1937), přepracované a vydané v české verzi jako Moje cesta od Tolstého k Marxovi (1950). H. světonázorový posun od Masarykovy filozofie k marxismu zachytila kniha Vzpomínám na TGM (1948). Příležitostně překládal beletrii z ruštiny, do češtiny přeložil Engelsův spis Anti-Dühring (1933). Zdravotnické a osvětové příspěvky publikoval v periodikách Bratislavský denník, Slovenský denník, Časopis pro zdravotníctvo, Slovenské listy, Nový svetSlovenské zvesti. Pohřben byl v Praze na Vinohradském hřbitově.

Osvětové práci na Slovensku se věnovala i H. manželka Marie Luisa, roz. Klicperová (1882–1954), která vyučovala negramotné děti a řadu let předsedala spolku Živena v Žilině. Manželé měli dvě dcery, Elenu (1907–1985), herečku a první manželku herce Zdeňka Štěpánka, a Taťánu, krátkou dobu manželku herce a režiséra Ladislava Boháče. H. osudy se staly námětem filmu Živá voda (režie J. Medveď, 1980). Od 1979 jsou v Čadci pořádány Hálkovy lékařské dny.

D: výběr: Zdravotnícke závady a úkoly na Slovensku, Žilina 1928; Ako ozdraviť našu dedinu, Bratislava 1929. Překlady: L. N. Tolstoj, Kruh četby 1–2, 1906 (s dalšími); týž, Kornej Vasilev a jiné povídky, 1906; A. A. Bogomolec, Prodloužení života, 1946; I. A. Krylov, Bajky, 1947.

L: LČL 2/1, s. 44–46 (se soupisem díla a literaturou); SČF, s. 154–155; Kolář Elity, s. 77; J. Tkadlečková, MUDr. I. H., Bratislava 1959; L. Štekláčová, Životopisný medailón Dr. I. H., Čadca 1972; MUDr. I. H., tamtéž 1982; B. Smoleňáková-Binková, I. H. – šíriteľ osvety na Slovensku, in: Vlastivedný zborník Považia 15, 1985, s. 167–200; J. Szantó, Lekár, publicista I. H., 11. novembra 1872 – 17. februára 1945, in: Medicínsky monitor, 8, 2002, č. 4, s. 46–47; Osobnosti Kysúc, Prešov 2004, s. 40–41; BLS 3, s. 321–322; A. Falisová, Lekári na Slovensku do roku 2000, Bratislava 2010, s. 84–85; http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Hálek (stav k 8. 3. 2017).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Táborecká