Biografický slovník
HÁNL Jiří 6.2.1914-14.9.1972: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Jiří HÁNL | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum narozen…“) |
|||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| − | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 188-189 |
}} | }} | ||
| + | '''HÁNL, Jiří''', ''* 6. 2. 1914 Kladno, † 14. 9. 1972 Praha, historik, didaktik'' | ||
| + | |||
| + | Maturoval na reálce v rodišti, vystudoval historii a pedagogiku | ||
| + | u Bedřicha Mendla a Otokara Chlupa na Filozofické fakultě | ||
| + | UK v Praze. Za studií byl místopředsedou sociálnědemokratického Sdružení studentstva. 1937 vstoupil do marxisticky | ||
| + | orientované Historické skupiny. 1939–47 učil dějepis na gymnáziu a vyšší průmyslové škole ve Zlíně, od 1947 byl vedoucím | ||
| + | školního oddělení na generálním ředitelství československých | ||
| + | hutí, 1951–52 přednostou vzdělávacího odboru ministerstva | ||
| + | hutního průmyslu a rudných dolů. Obhájil disertační práci | ||
| + | v oboru sociálních a hospodářských dějin 19. století ''Hornické stávky v Čechách v 80. letech'' (1952). Dlouhodobě koncipoval teorii výuky dějepisu jako samostatný vědecký obor. Své představy zveřejnil v časopiseckých studiích, např. ''Pojetí a výchovný cíl dějepisného vyučování'' a ''Úkoly a obsah'' ''dějepisného vyučování'' (obě in: ''Dějepis a zeměpis ve škole'', 1960). S J. Bendou vydal dvoudílnou učebnici ''Dějiny v pramenech'' (1956), napsal učebnice ''Dějepis pro 1. a 2. ročník odborných škol'' (1958, | ||
| + | 1960). Od 1953 vyučoval na Vysoké škole pedagogické, 1959 | ||
| + | se stal docentem školní praxe a metodiky dějepisu na katedře | ||
| + | obecných dějin Filozofické fakulty UK. S V. Mejstříkem 1948 | ||
| + | založil a dlouhodobě jako šéfredaktor vedl časopis ''Společenské nauky'' (od 1952 ''Společenské vědy'') ve škole. Průkopnicky spojoval historii s didaktikou a vývojem světové literatury, obecné dějiny s národními dějinami a didaktiku s metodologickými otázkami. | ||
| + | |||
| + | Stejnojmenný syn '''Jiří H.''' (* 3. 7. 1948 Liberec, † 28. 7. 2003 Praha) působil jako historik v pražském Poštovním muzeu. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Charvát, Za docentem J. H., in: Společenské vědy ve škole 24, 1972–73, | ||
| + | č. 2, s. 40; J. Janovský a kol., Základy didaktiky dějepisu, 1984, passim; V. Čapek, Historik na přelomu dvou staletí, 2013, s. 108–109, 195. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| + | |||
[[Kategorie:1914]] | [[Kategorie:1914]] | ||
[[Kategorie:Kladno]] | [[Kategorie:Kladno]] | ||
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 18. 2. 2021, 08:49
| Jiří HÁNL | |
 | |
| Narození | 6.2.1914 |
|---|---|
| Místo narození | Kladno |
| Úmrtí | 14.9.1972 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
53- Historik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 188-189 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138536 |
HÁNL, Jiří, * 6. 2. 1914 Kladno, † 14. 9. 1972 Praha, historik, didaktik
Maturoval na reálce v rodišti, vystudoval historii a pedagogiku u Bedřicha Mendla a Otokara Chlupa na Filozofické fakultě UK v Praze. Za studií byl místopředsedou sociálnědemokratického Sdružení studentstva. 1937 vstoupil do marxisticky orientované Historické skupiny. 1939–47 učil dějepis na gymnáziu a vyšší průmyslové škole ve Zlíně, od 1947 byl vedoucím školního oddělení na generálním ředitelství československých hutí, 1951–52 přednostou vzdělávacího odboru ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů. Obhájil disertační práci v oboru sociálních a hospodářských dějin 19. století Hornické stávky v Čechách v 80. letech (1952). Dlouhodobě koncipoval teorii výuky dějepisu jako samostatný vědecký obor. Své představy zveřejnil v časopiseckých studiích, např. Pojetí a výchovný cíl dějepisného vyučování a Úkoly a obsah dějepisného vyučování (obě in: Dějepis a zeměpis ve škole, 1960). S J. Bendou vydal dvoudílnou učebnici Dějiny v pramenech (1956), napsal učebnice Dějepis pro 1. a 2. ročník odborných škol (1958, 1960). Od 1953 vyučoval na Vysoké škole pedagogické, 1959 se stal docentem školní praxe a metodiky dějepisu na katedře obecných dějin Filozofické fakulty UK. S V. Mejstříkem 1948 založil a dlouhodobě jako šéfredaktor vedl časopis Společenské nauky (od 1952 Společenské vědy) ve škole. Průkopnicky spojoval historii s didaktikou a vývojem světové literatury, obecné dějiny s národními dějinami a didaktiku s metodologickými otázkami.
Stejnojmenný syn Jiří H. (* 3. 7. 1948 Liberec, † 28. 7. 2003 Praha) působil jako historik v pražském Poštovním muzeu.
L: J. Charvát, Za docentem J. H., in: Společenské vědy ve škole 24, 1972–73, č. 2, s. 40; J. Janovský a kol., Základy didaktiky dějepisu, 1984, passim; V. Čapek, Historik na přelomu dvou staletí, 2013, s. 108–109, 195.
Martin Kučera
