Biografický slovník
HAŠEK Augustin 26.8.1879-20.1.1950: Porovnání verzí
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.8.1879 | | datum narození = 26.8.1879 | ||
| − | | místo narození = Tučapy (u | + | | místo narození = Tučapy (u Tábora) |
| datum úmrtí = 20.1.1950 | | datum úmrtí = 20.1.1950 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | + | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| − | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 282 | ||
}} | }} | ||
| + | '''HAŠEK, Augustin''', ''* 26. 8. 1879 Tučapy (u Tábora), † 20. 1. 1950 Praha, žurnalista, politik, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Po maturitě na táborské reálce nastoupil u vojenské konceptní služby, mj. působil na posádkovém velitelství v Praze. Od | ||
| + | mládí byl žurnalisticky činný v národně sociálním tisku, jako | ||
| + | korespondent navštívil během rusko-japonské války Rusko. | ||
| + | Od 1907 byl parlamentním zpravodajem Českého slova, 1911 | ||
| + | zvolen tajemníkem výkonného výboru České strany národně | ||
| + | sociální pro vojenské a slovanské záležitosti. Až do první světové války přispíval do novin rozbory aktuálních vojenských | ||
| + | otázek, kritikou vládních militaristických opatření apod. Zúčastnil se dvou slovanských sjezdů (1908 v Praze a 1910 v Sofii) a v prosinci 1913 naposled navštívil Rusko jako člen delegace na novoslovanských poradách. Za prázdninového pobytu | ||
| + | v rodišti byl v srpnu 1914 zatčen pro podezření z velezrady | ||
| + | a špionáže. V říjnu 1914 ho vyšetřující orgány postavily jako | ||
| + | prvního Čecha před zvláštní vojenskou komisi, ale vzápětí | ||
| + | bylo vyšetřování pro nedostatek důkazů zastaveno. Do internačního tábora v dolnorakouském Göllersdorfu nastoupil | ||
| + | 2. 3. 1915, po oslavách Husova jubilea byl v červenci spolu | ||
| + | s Otakarem Vochočem, Čeňkem Körberem a Michaelem Káchou převezen do Mittergrabernu a odtud pro podezření z přípravy vzpoury v září 1915 do vojenské internace v Dolních | ||
| + | Rakousích. S trestným praporem bojoval do 25. 4. 1916 na | ||
| + | italské frontě. Za vzorné chování v květnové ofenzivě ho velení | ||
| + | pluku zařadilo mezi jednoroční dobrovolníky, takže o rok později mohl být vyreklamován. Přestože podléhal vojenskému | ||
| + | dozoru, navázal v létě 1917 prostřednictvím Jiřího Stříbrného | ||
| + | kontakt s tajným výborem Maffie, agitačně působil na národně sociální kovodělníky a spoluorganizoval sabotování válečné | ||
| + | výroby. Po sněmu českých zemských poslanců (6. 1. 1918), na | ||
| + | němž byla přijata Tříkrálová deklarace, požadující pro české | ||
| + | země právo na sebeurčení a jejich spojení se Slovenskem, jezdil | ||
| + | v přestrojení mezi horníky a hutníky kladenské průmyslové | ||
| + | oblasti a připravoval je na otevřenou konfrontaci s vládou. | ||
| + | V Kladně také ovlivnil průběh generální stávky 14. 10. 1918 | ||
| + | a s Ignátem Hajnem založil revoluční národní výbor. Po návratu do Prahy ho ministr Bohuslav Vrbenský postavil do čela | ||
| + | VI. cenového odboru ministerstva zásobování lidu, v jehož | ||
| + | čele setrval do zániku resortu 1933. Od prosince 1918 byl | ||
| + | předsedou Sdružení internovaných a vězněných. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Oběti rakouské persekuce v mírových smlouvách, zákonech a nařízeních | ||
| + | Československé republiky, 1920. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1041; F. S. Frabša, Persekuce strany národně sociální za války, 1921, s. 102–105; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
Aktuální verze z 10. 3. 2021, 18:50
| Augustin HAŠEK | |
 | |
| Narození | 26.8.1879 |
|---|---|
| Místo narození | Tučapy (u Tábora) |
| Úmrtí | 20.1.1950 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 282 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46959 |
HAŠEK, Augustin, * 26. 8. 1879 Tučapy (u Tábora), † 20. 1. 1950 Praha, žurnalista, politik, účastník 1. odboje
Po maturitě na táborské reálce nastoupil u vojenské konceptní služby, mj. působil na posádkovém velitelství v Praze. Od mládí byl žurnalisticky činný v národně sociálním tisku, jako korespondent navštívil během rusko-japonské války Rusko. Od 1907 byl parlamentním zpravodajem Českého slova, 1911 zvolen tajemníkem výkonného výboru České strany národně sociální pro vojenské a slovanské záležitosti. Až do první světové války přispíval do novin rozbory aktuálních vojenských otázek, kritikou vládních militaristických opatření apod. Zúčastnil se dvou slovanských sjezdů (1908 v Praze a 1910 v Sofii) a v prosinci 1913 naposled navštívil Rusko jako člen delegace na novoslovanských poradách. Za prázdninového pobytu v rodišti byl v srpnu 1914 zatčen pro podezření z velezrady a špionáže. V říjnu 1914 ho vyšetřující orgány postavily jako prvního Čecha před zvláštní vojenskou komisi, ale vzápětí bylo vyšetřování pro nedostatek důkazů zastaveno. Do internačního tábora v dolnorakouském Göllersdorfu nastoupil 2. 3. 1915, po oslavách Husova jubilea byl v červenci spolu s Otakarem Vochočem, Čeňkem Körberem a Michaelem Káchou převezen do Mittergrabernu a odtud pro podezření z přípravy vzpoury v září 1915 do vojenské internace v Dolních Rakousích. S trestným praporem bojoval do 25. 4. 1916 na italské frontě. Za vzorné chování v květnové ofenzivě ho velení pluku zařadilo mezi jednoroční dobrovolníky, takže o rok později mohl být vyreklamován. Přestože podléhal vojenskému dozoru, navázal v létě 1917 prostřednictvím Jiřího Stříbrného kontakt s tajným výborem Maffie, agitačně působil na národně sociální kovodělníky a spoluorganizoval sabotování válečné výroby. Po sněmu českých zemských poslanců (6. 1. 1918), na němž byla přijata Tříkrálová deklarace, požadující pro české země právo na sebeurčení a jejich spojení se Slovenskem, jezdil v přestrojení mezi horníky a hutníky kladenské průmyslové oblasti a připravoval je na otevřenou konfrontaci s vládou. V Kladně také ovlivnil průběh generální stávky 14. 10. 1918 a s Ignátem Hajnem založil revoluční národní výbor. Po návratu do Prahy ho ministr Bohuslav Vrbenský postavil do čela VI. cenového odboru ministerstva zásobování lidu, v jehož čele setrval do zániku resortu 1933. Od prosince 1918 byl předsedou Sdružení internovaných a vězněných.
D: Oběti rakouské persekuce v mírových smlouvách, zákonech a nařízeních Československé republiky, 1920.
L: OSND 2/2, s. 1041; F. S. Frabša, Persekuce strany národně sociální za války, 1921, s. 102–105; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48.
Martin Kučera
