Verze z 13. 3. 2021, 13:19, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HAŠKOVEC Antonín 12.2.1858-13.7.1921

Z Personal
Antonín HAŠKOVEC
Narození 12.2.1858
Místo narození Bechyně
Úmrtí 13.7.1921
Místo úmrtí Bechyně
Povolání 35- Odborník sklářství nebo keramiky
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 288-289
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46967

HAŠKOVEC, Antonín, * 12. 2. 1858 Bechyně, † 13. 7. 1921 Bechyně, keramický chemik, pedagog

Pocházel z vlastenecky uvědomělé rodiny krejčovského mistra Antonína H. a Marie, roz. Veselé. Bratr farmaceuta Václava H. (* 2. 6. 1863 Bechyně, † duben 1903 USA), organizátora krajanských obcí v USA, neurologa Ladislava H. (1866–1944) a romanisty Prokopa Miroslava H. (1876–1935).

Maturoval 1876 na reálce v Táboře, v Praze 1880 absolvoval technickou chemii na České vysoké škole technické (Ing.). Pět let pracoval jako chemik v cukrovarech ve Zlonicích, Hospozíně a Chrudimi, ale lákala ho keramická chemie a výroba, proto se přihlásil do pedagogického sboru Státní keramické školy v rodišti. Po povinné praxi v keramické zkušebně Rakouského muzea pro umění a průmysl ve Vídni (dnes Museum für angewandte Kunst) a roční stáži na odborné keramické škole ve Znojmě nastoupil 1886 jako učitel v Bechyni. V únoru 1900 byl jmenován profesorem. V českých zemích byl prvním a v habsburské monarchii jedním z prvních odborníků na keramickou chemii a technologii, studijní cesty vykonal po Německu, Nizozemsku, Belgii a Anglii. Nasbírané zkušenosti uplatnil při výuce, v laboratorním výzkumu i v odborné publicistice. Přispíval hesly do Ottova slovníku naučného a studiemi do časopisů Živnostník, Časopis pro průmysl chemický, Technické listy a Chemické listy. Průkopnicky se zabýval emaily, glazurami, hlínami, kameninou, majolikou, porcelánem, fajánsí, živcem, čínským hrnčířstvím, kamnářstvím, specifikou španělské fajánse a sèvreské kameniny. Posuzoval i archeologické nálezy hliněných střepů. V důsledku onemocnění však 1908 odešel do výslužby a předčasně ukončil odbornou činnost. Na škole byl ceněn jako jeden z nejlepších pedagogů, věnoval se i bohaté osvětové činnosti.

D: výběr: Hlíny tavitelné, 1890; O faienci, in: Časopis pro průmysl chemický 1, 1891 (zvl. otisk); Výzkumné ústavy a školy keramické, in: tamtéž 93, 1899, s. 93, 130, 166, 218, 248; Cementářství, keramika a sklářství, 1898 (s A. Svobodou); Výrobky keramické nejstarší a nové 1. Část technologická, 1901.

L: R. Barta, Bechyně, in: Stavivo 1934, č. 15–17 (zvl. otisk); Zpráva státní čsl. odborné školy keramické v Bechyni z r. 1934, passim; OSN 28, s. 542; OSND 2/2, s. 1042; -ap-, Medailon profesora A. H., in: Bechyňský městský zpravodaj, 2006, č. 6, s. 2.

P: SOA, Třeboň, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Bechyně 13, N 1850–1859, snímek 237.

Martin Kučera