HAŠKOVEC Ladislav 18.5.1866-16.1.1944: Porovnání verzí
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = HASKOVECL.jpg | | obrázek = HASKOVECL.jpg | ||
| datum narození = 18.5.1866 | | datum narození = 18.5.1866 | ||
− | | místo narození = Bechyně | + | | místo narození = Bechyně |
| datum úmrtí = 16.1.1944 | | datum úmrtí = 16.1.1944 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Tábor |
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 289-290 |
+ | }} | ||
+ | '''HAŠKOVEC, Ladislav''', ''* 18. 5. 1866 Bechyně, † 16. 1. 1944 Tábor, lékař neurolog, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Syn krejčího Antonína H. a Marie, roz. Veselé; bratr Antonína | ||
+ | H. (1858–1921), Václava H. (1863–1903) a Prokopa Miroslava H. (1876–1935). Po maturitě na jindřichohradeckém | ||
+ | gymnáziu (1885) absolvoval Lékařskou fakultu české Karlo- | ||
+ | -Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1891). Již během | ||
+ | studia medicíny pracoval v kraniologické laboratoři Národního muzea (1889), jako demonstrátor patologického ústavu | ||
+ | a poté externista 1. lékařské kliniky LF. Od 1892 byl asistentem | ||
+ | prof. Karla Kuffnera na psychiatrické klinice české lékařské fakulty, 1892/93 strávil na studijním pobytu v Paříži na klinice | ||
+ | Jeana-Martina Charcota. 1896 se habilitoval z neuropatologie, 1906 byl jmenován bezplatným mimořádným profesorem, 1916 profesorem placeným. Vykonával též soukromou praxi, 1905 založil oddělení pro nervově choré v Nemocnici | ||
+ | milosrdných bratří v Praze Na Františku a do 1915 stál jako | ||
+ | primář v jeho čele, poté ordinoval ve fakultním ambulatoriu | ||
+ | pro nervové nemoci. 1919 byl jmenován řádným profesorem | ||
+ | a přednostou ambulatoria pro nervové choroby (1926 přeměněno na neurologickou kliniku). 1925/26 stál v čele LF UK | ||
+ | jako její děkan. 1936 odešel na odpočinek. | ||
+ | |||
+ | Stal se průkopníkem neurologie jako samostatného oboru | ||
+ | v českém i celorakouském kontextu (první docent neurologie a zakladatel prvního neurologického oddělení; vybudoval | ||
+ | neurologickou kliniku LF UK). Kromě organizační a vědecké | ||
+ | činnosti, zaměřené na klinickou a experimentální neurologii, | ||
+ | neurohistologii, endokrinologii a psychiatrii, se věnoval intenzivně také sociálním otázkám, psychopatologii mládeže, | ||
+ | eugenice a popularizaci vědy. Absolvoval řadu zahraničních | ||
+ | studijních a kongresových cest. 1904 založil časopis ''Revue v neurologii a psychiatrii'' (zvaný Haškovcova revue). Byl členem řady českých a zahraničních odborných společností, nositelem | ||
+ | rakouských i zahraničních vyznamenání (mj. francouzského | ||
+ | Řádu čestné legie). Pohřben byl na Olšanských hřbitovech | ||
+ | v Praze. Jeho syn Vladimír (1903–1970) se stal rovněž lékařem. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Zápisky z Paříže, 1895; Všeobecná symptomatologie a diagnostika | ||
+ | chorob nervových, 1931. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' ČLČ 65, 1926, s. 769–777 (s bibliografií); 80, 1941, s. 807–810; 83, 1944, | ||
+ | s. 181–183, 211–212, 269; 95, 1956, s. 995–996; 105, 1966, s. 519–520; Praktický lékař 6, 1926, s. 305–306 (foto); 16, 1936, s. 239; Revue v neurologii | ||
+ | a psychiatrii 23, 1926, s. 129–140 (s bibliografií); 28, 1931, s. 113–126; Československá neurologie 20, 1957, s. 54–58; 29, 1966, s. 211–212; Československá psychiatrie 62, 1966, s. 204–208; Česká a slovenská psychiatrie 92, 1996, | ||
+ | s. 328; E. Vencovský, Sto let české psychiatrické kliniky v Praze 1886–1986, | ||
+ | 1987, s. 83–92; Psychiatrická encyklopedie, část jmenná 1, 1977, s. 257–258; | ||
+ | ČsB 1, nestr.; OSN 28, s. 542; OSND 2/2, s. 1042–1043; BSPLF 1, s. 211; | ||
+ | Tomeš 1, s. 423; cs.wikipedia.org (stav k 30. 5. 2017). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, i. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., s. 167; fond LF UK 1883–1953, os. spis, i. č. 357. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/7ca1cbcd-e2c5-48d8-8f07-7a4029d05565 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Petr Svobodný | ||
+ | |||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
Řádka 19: | Řádka 62: | ||
[[Kategorie:Bechyně]] | [[Kategorie:Bechyně]] | ||
[[Kategorie:1944]] | [[Kategorie:1944]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Tábor]] |
Aktuální verze z 13. 3. 2021, 13:36
Ladislav HAŠKOVEC | |
Narození | 18.5.1866 |
---|---|
Místo narození | Bechyně |
Úmrtí | 16.1.1944 |
Místo úmrtí | Tábor |
Povolání | 15- Lékaři |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 289-290 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46968 |
HAŠKOVEC, Ladislav, * 18. 5. 1866 Bechyně, † 16. 1. 1944 Tábor, lékař neurolog, pedagog
Syn krejčího Antonína H. a Marie, roz. Veselé; bratr Antonína H. (1858–1921), Václava H. (1863–1903) a Prokopa Miroslava H. (1876–1935). Po maturitě na jindřichohradeckém gymnáziu (1885) absolvoval Lékařskou fakultu české Karlo- -Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1891). Již během studia medicíny pracoval v kraniologické laboratoři Národního muzea (1889), jako demonstrátor patologického ústavu a poté externista 1. lékařské kliniky LF. Od 1892 byl asistentem prof. Karla Kuffnera na psychiatrické klinice české lékařské fakulty, 1892/93 strávil na studijním pobytu v Paříži na klinice Jeana-Martina Charcota. 1896 se habilitoval z neuropatologie, 1906 byl jmenován bezplatným mimořádným profesorem, 1916 profesorem placeným. Vykonával též soukromou praxi, 1905 založil oddělení pro nervově choré v Nemocnici milosrdných bratří v Praze Na Františku a do 1915 stál jako primář v jeho čele, poté ordinoval ve fakultním ambulatoriu pro nervové nemoci. 1919 byl jmenován řádným profesorem a přednostou ambulatoria pro nervové choroby (1926 přeměněno na neurologickou kliniku). 1925/26 stál v čele LF UK jako její děkan. 1936 odešel na odpočinek.
Stal se průkopníkem neurologie jako samostatného oboru v českém i celorakouském kontextu (první docent neurologie a zakladatel prvního neurologického oddělení; vybudoval neurologickou kliniku LF UK). Kromě organizační a vědecké činnosti, zaměřené na klinickou a experimentální neurologii, neurohistologii, endokrinologii a psychiatrii, se věnoval intenzivně také sociálním otázkám, psychopatologii mládeže, eugenice a popularizaci vědy. Absolvoval řadu zahraničních studijních a kongresových cest. 1904 založil časopis Revue v neurologii a psychiatrii (zvaný Haškovcova revue). Byl členem řady českých a zahraničních odborných společností, nositelem rakouských i zahraničních vyznamenání (mj. francouzského Řádu čestné legie). Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze. Jeho syn Vladimír (1903–1970) se stal rovněž lékařem.
D: výběr: Zápisky z Paříže, 1895; Všeobecná symptomatologie a diagnostika chorob nervových, 1931.
L: ČLČ 65, 1926, s. 769–777 (s bibliografií); 80, 1941, s. 807–810; 83, 1944, s. 181–183, 211–212, 269; 95, 1956, s. 995–996; 105, 1966, s. 519–520; Praktický lékař 6, 1926, s. 305–306 (foto); 16, 1936, s. 239; Revue v neurologii a psychiatrii 23, 1926, s. 129–140 (s bibliografií); 28, 1931, s. 113–126; Československá neurologie 20, 1957, s. 54–58; 29, 1966, s. 211–212; Československá psychiatrie 62, 1966, s. 204–208; Česká a slovenská psychiatrie 92, 1996, s. 328; E. Vencovský, Sto let české psychiatrické kliniky v Praze 1886–1986, 1987, s. 83–92; Psychiatrická encyklopedie, část jmenná 1, 1977, s. 257–258; ČsB 1, nestr.; OSN 28, s. 542; OSND 2/2, s. 1042–1043; BSPLF 1, s. 211; Tomeš 1, s. 423; cs.wikipedia.org (stav k 30. 5. 2017).
P: Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, i. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., s. 167; fond LF UK 1883–1953, os. spis, i. č. 357.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Petr Svobodný