HAŠKOVEC Ladislav 18.5.1866-16.1.1944: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = HASKOVECL.jpg
 
| obrázek = HASKOVECL.jpg
 
| datum narození = 18.5.1866
 
| datum narození = 18.5.1866
| místo narození = Bechyně, o. Tábor
+
| místo narození = Bechyně
 
| datum úmrtí = 16.1.1944
 
| datum úmrtí = 16.1.1944
| místo úmrtí = Praha
+
| místo úmrtí = Tábor
 
| povolání = 15- Lékaři
 
| povolání = 15- Lékaři
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 289-290
 +
}}
 +
'''HAŠKOVEC, Ladislav''', ''* 18. 5. 1866 Bechyně, † 16. 1. 1944 Tábor, lékař neurolog, pedagog''
 +
 
 +
Syn krejčího Antonína H. a Marie, roz. Veselé; bratr Antonína
 +
H. (1858–1921), Václava H. (1863–1903) a Prokopa Miroslava H. (1876–1935). Po maturitě na jindřichohradeckém
 +
gymnáziu (1885) absolvoval Lékařskou fakultu české Karlo-
 +
-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1891). Již během
 +
studia medicíny pracoval v  kraniologické laboratoři Národního muzea (1889), jako demonstrátor patologického ústavu
 +
a poté externista 1. lékařské kliniky LF. Od 1892 byl asistentem
 +
prof. Karla Kuffnera na psychiatrické klinice české lékařské fakulty, 1892/93 strávil na studijním pobytu v Paříži na klinice
 +
Jeana-Martina Charcota. 1896 se habilitoval z  neuropatologie, 1906 byl jmenován bezplatným mimořádným profesorem, 1916 profesorem placeným. Vykonával též soukromou praxi, 1905 založil oddělení pro nervově choré v Nemocnici
 +
milosrdných bratří v Praze Na Františku a do 1915 stál jako
 +
primář v jeho čele, poté ordinoval ve fakultním ambulatoriu
 +
pro nervové nemoci. 1919 byl jmenován řádným profesorem
 +
a přednostou ambulatoria pro nervové choroby (1926 přeměněno na neurologickou kliniku). 1925/26 stál v čele LF UK
 +
jako její děkan. 1936 odešel na odpočinek.
 +
 
 +
Stal se průkopníkem neurologie jako samostatného oboru
 +
v  českém i  celorakouském kontextu (první docent neurologie a zakladatel prvního neurologického oddělení; vybudoval
 +
neurologickou kliniku LF UK). Kromě organizační a vědecké
 +
činnosti, zaměřené na klinickou a experimentální neurologii,
 +
neurohistologii, endokrinologii a  psychiatrii, se věnoval intenzivně také sociálním otázkám, psychopatologii mládeže,
 +
eugenice a  popularizaci vědy. Absolvoval řadu zahraničních
 +
studijních a  kongresových cest. 1904 založil časopis ''Revue v neurologii a psychiatrii'' (zvaný Haškovcova revue). Byl členem řady českých a zahraničních odborných společností, nositelem
 +
rakouských i  zahraničních vyznamenání (mj. francouzského
 +
Řádu čestné legie). Pohřben byl na Olšanských hřbitovech
 +
v Praze. Jeho syn Vladimír (1903–1970) se stal rovněž lékařem.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Zápisky z Paříže, 1895; Všeobecná symptomatologie a diagnostika
 +
chorob nervových, 1931.
 +
 
 +
'''L:''' ČLČ 65, 1926, s. 769–777 (s bibliografií); 80, 1941, s. 807–810; 83, 1944,
 +
s. 181–183, 211–212, 269; 95, 1956, s. 995–996; 105, 1966, s. 519–520; Praktický lékař 6, 1926, s. 305–306 (foto); 16, 1936, s. 239; Revue v neurologii
 +
a psychiatrii 23, 1926, s. 129–140 (s bibliografií); 28, 1931, s. 113–126; Československá neurologie 20, 1957, s. 54–58; 29, 1966, s. 211–212; Československá psychiatrie 62, 1966, s. 204–208; Česká a slovenská psychiatrie 92, 1996,
 +
s. 328; E. Vencovský, Sto let české psychiatrické kliniky v Praze 1886–1986,
 +
1987, s. 83–92; Psychiatrická encyklopedie, část jmenná 1, 1977, s. 257–258;
 +
ČsB 1, nestr.; OSN 28, s. 542; OSND 2/2, s. 1042–1043; BSPLF 1, s. 211;
 +
Tomeš 1, s. 423; cs.wikipedia.org (stav k 30. 5. 2017).
 +
 
 +
'''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, i. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., s. 167; fond LF UK 1883–1953, os. spis, i. č. 357.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/7ca1cbcd-e2c5-48d8-8f07-7a4029d05565 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Petr Svobodný
 +
 
  
== Literatura ==
 
MČE II, 726; MSN, 87; OSN 28, 542; MSN III, 87; KSN V, 47;ČBS, 194; BL, 547; BSPLF 1, 211; Janko, 561; Tomeš I, 423;
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
Řádka 19: Řádka 62:
 
[[Kategorie:Bechyně]]
 
[[Kategorie:Bechyně]]
 
[[Kategorie:1944]]
 
[[Kategorie:1944]]
[[Kategorie:Praha]]
+
[[Kategorie:Tábor]]

Aktuální verze z 13. 3. 2021, 12:36

Ladislav HAŠKOVEC
Narození 18.5.1866
Místo narození Bechyně
Úmrtí 16.1.1944
Místo úmrtí Tábor
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 289-290
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46968

HAŠKOVEC, Ladislav, * 18. 5. 1866 Bechyně, † 16. 1. 1944 Tábor, lékař neurolog, pedagog

Syn krejčího Antonína H. a Marie, roz. Veselé; bratr Antonína H. (1858–1921), Václava H. (1863–1903) a Prokopa Miroslava H. (1876–1935). Po maturitě na jindřichohradeckém gymnáziu (1885) absolvoval Lékařskou fakultu české Karlo- -Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1891). Již během studia medicíny pracoval v kraniologické laboratoři Národního muzea (1889), jako demonstrátor patologického ústavu a poté externista 1. lékařské kliniky LF. Od 1892 byl asistentem prof. Karla Kuffnera na psychiatrické klinice české lékařské fakulty, 1892/93 strávil na studijním pobytu v Paříži na klinice Jeana-Martina Charcota. 1896 se habilitoval z neuropatologie, 1906 byl jmenován bezplatným mimořádným profesorem, 1916 profesorem placeným. Vykonával též soukromou praxi, 1905 založil oddělení pro nervově choré v Nemocnici milosrdných bratří v Praze Na Františku a do 1915 stál jako primář v jeho čele, poté ordinoval ve fakultním ambulatoriu pro nervové nemoci. 1919 byl jmenován řádným profesorem a přednostou ambulatoria pro nervové choroby (1926 přeměněno na neurologickou kliniku). 1925/26 stál v čele LF UK jako její děkan. 1936 odešel na odpočinek.

Stal se průkopníkem neurologie jako samostatného oboru v českém i celorakouském kontextu (první docent neurologie a zakladatel prvního neurologického oddělení; vybudoval neurologickou kliniku LF UK). Kromě organizační a vědecké činnosti, zaměřené na klinickou a experimentální neurologii, neurohistologii, endokrinologii a psychiatrii, se věnoval intenzivně také sociálním otázkám, psychopatologii mládeže, eugenice a popularizaci vědy. Absolvoval řadu zahraničních studijních a kongresových cest. 1904 založil časopis Revue v neurologii a psychiatrii (zvaný Haškovcova revue). Byl členem řady českých a zahraničních odborných společností, nositelem rakouských i zahraničních vyznamenání (mj. francouzského Řádu čestné legie). Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze. Jeho syn Vladimír (1903–1970) se stal rovněž lékařem.

D: výběr: Zápisky z Paříže, 1895; Všeobecná symptomatologie a diagnostika chorob nervových, 1931.

L: ČLČ 65, 1926, s. 769–777 (s bibliografií); 80, 1941, s. 807–810; 83, 1944, s. 181–183, 211–212, 269; 95, 1956, s. 995–996; 105, 1966, s. 519–520; Praktický lékař 6, 1926, s. 305–306 (foto); 16, 1936, s. 239; Revue v neurologii a psychiatrii 23, 1926, s. 129–140 (s bibliografií); 28, 1931, s. 113–126; Československá neurologie 20, 1957, s. 54–58; 29, 1966, s. 211–212; Československá psychiatrie 62, 1966, s. 204–208; Česká a slovenská psychiatrie 92, 1996, s. 328; E. Vencovský, Sto let české psychiatrické kliniky v Praze 1886–1986, 1987, s. 83–92; Psychiatrická encyklopedie, část jmenná 1, 1977, s. 257–258; ČsB 1, nestr.; OSN 28, s. 542; OSND 2/2, s. 1042–1043; BSPLF 1, s. 211; Tomeš 1, s. 423; cs.wikipedia.org (stav k 30. 5. 2017).

P: Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, i. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., s. 167; fond LF UK 1883–1953, os. spis, i. č. 357.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Petr Svobodný