Biografický slovník
HAŠKOVEC Vladimír 13.6.1903-9.4.1970: Porovnání verzí
(HAŠKOVEC_Vladimír_13.6.1903-9.4.1970) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 291 |
| + | }} | ||
| + | '''HAŠKOVEC, Vladimír''', ''* 13. 6. 1903 Praha, † 9. 4. 1970 Praha, lékař psychiatr, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Syn neurologa Ladislava H. (1866–1944). Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1922) absolvoval Lékařskou fakultu UK (MUDr. 1927). Nastoupil jako asistent Patologicko-anatomického ústavu LF UK, 1928–41 pracoval jako asistent | ||
| + | psychiatrické kliniky. 1929 podnikl studijní cestu do SSSR, | ||
| + | 1934 se habilitoval z psychiatrie a neuropatologie. 1936–48 | ||
| + | vykonával soukromou praxi, 1938–46 působil (kromě doby | ||
| + | uvěznění) jako přednosta oddělení nervových chorob Vinohradské nemocnice v Praze; 1939–41 byl vedoucím lékařem | ||
| + | nervového sanatoria v Praze-Veleslavíně. 1943–45 vězněn | ||
| + | nacisty. 1946 byl jmenován mimořádným profesorem neurohistologie, 1946–52 stál jako přednosta v čele Ústavu pro výzkum mozku při I. patologicko-anatomickém ústavu LF UK, 1951/52 vykonával funkci prorektora univerzity. Vstoupil do | ||
| + | KSČ a stal se osobním lékařem prezidenta Klementa Gottwalda. Po uvěznění Rudolfa Slánského byl v květnu 1952 zatčen | ||
| + | a vyšetřován StB, která ho obvinila z toho, že prezidenta | ||
| + | úmyslně chybně léčil a snažil se tím zkrátit jeho život. V dubnu 1954 byl v politickém procesu odsouzen k šesti letům vězení; 1955 amnestován a 1960 soudně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako sekundář Psychiatrické kliniky Fakulty | ||
| + | všeobecného lékařství UK, od 1959 jako vědecký pracovník | ||
| + | tamtéž. 1961 byl pověřen vybudováním experimentální morfologické a histochemické laboratoře Výzkumného ústavu | ||
| + | psychiatrického (VÚP). 1969 se stal řádným profesorem psychiatrie a neurologie. Přijal členství v řadě českých i zahraničních vědeckých společností. Publikoval práce z klinické | ||
| + | psychiatrie, neurologie a neurohistopatologie; redigoval vydání souborného díla I. P. Pavlova. Vybudoval moderní pracoviště na lékařské fakultě i v rámci VÚP. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČBS, s. 194; BSPLF 1, s. 211–212; Tomeš 1, s. 423; Praktický lékař 50, | ||
| + | 1970, s. 700; V. Vondráček, Lékař dále vzpomíná, 1977, rejstřík; týž, Konec | ||
| + | vzpomínání, 1988, rejstřík; L. Hanzlíček, Psychiatrická encyklopedie. Část | ||
| + | jmenná 1 (A–H), 1977, s. 258; K. Kaplan, K politickým procesům v Československu 1948–1954. Dokumentace komise ÚV KSČ pro rehabilitaci, 1994, | ||
| + | rejstřík; J. Charvát, Můj labyrint světa. Vzpomínky, zápisky z deníků, | ||
| + | 2005, rejstřík; LF UK 1945–2008, 1, s. 89; K. Kaplan, Kronika komunistického Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský, 2009, rejstřík. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, i. č. 6, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity VI., s. 2886; fond LF UK 1883–1953, os. spis, | ||
| + | i. č. 358. | ||
| + | |||
| + | Petr Svobodný | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
Aktuální verze z 14. 3. 2021, 16:22
| Vladimír HAŠKOVEC | |
 | |
| Narození | 13.6.1903 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 9.4.1970 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 15- Lékaři |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 291 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69516 |
HAŠKOVEC, Vladimír, * 13. 6. 1903 Praha, † 9. 4. 1970 Praha, lékař psychiatr, pedagog
Syn neurologa Ladislava H. (1866–1944). Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1922) absolvoval Lékařskou fakultu UK (MUDr. 1927). Nastoupil jako asistent Patologicko-anatomického ústavu LF UK, 1928–41 pracoval jako asistent psychiatrické kliniky. 1929 podnikl studijní cestu do SSSR, 1934 se habilitoval z psychiatrie a neuropatologie. 1936–48 vykonával soukromou praxi, 1938–46 působil (kromě doby uvěznění) jako přednosta oddělení nervových chorob Vinohradské nemocnice v Praze; 1939–41 byl vedoucím lékařem nervového sanatoria v Praze-Veleslavíně. 1943–45 vězněn nacisty. 1946 byl jmenován mimořádným profesorem neurohistologie, 1946–52 stál jako přednosta v čele Ústavu pro výzkum mozku při I. patologicko-anatomickém ústavu LF UK, 1951/52 vykonával funkci prorektora univerzity. Vstoupil do KSČ a stal se osobním lékařem prezidenta Klementa Gottwalda. Po uvěznění Rudolfa Slánského byl v květnu 1952 zatčen a vyšetřován StB, která ho obvinila z toho, že prezidenta úmyslně chybně léčil a snažil se tím zkrátit jeho život. V dubnu 1954 byl v politickém procesu odsouzen k šesti letům vězení; 1955 amnestován a 1960 soudně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako sekundář Psychiatrické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK, od 1959 jako vědecký pracovník tamtéž. 1961 byl pověřen vybudováním experimentální morfologické a histochemické laboratoře Výzkumného ústavu psychiatrického (VÚP). 1969 se stal řádným profesorem psychiatrie a neurologie. Přijal členství v řadě českých i zahraničních vědeckých společností. Publikoval práce z klinické psychiatrie, neurologie a neurohistopatologie; redigoval vydání souborného díla I. P. Pavlova. Vybudoval moderní pracoviště na lékařské fakultě i v rámci VÚP.
L: ČBS, s. 194; BSPLF 1, s. 211–212; Tomeš 1, s. 423; Praktický lékař 50, 1970, s. 700; V. Vondráček, Lékař dále vzpomíná, 1977, rejstřík; týž, Konec vzpomínání, 1988, rejstřík; L. Hanzlíček, Psychiatrická encyklopedie. Část jmenná 1 (A–H), 1977, s. 258; K. Kaplan, K politickým procesům v Československu 1948–1954. Dokumentace komise ÚV KSČ pro rehabilitaci, 1994, rejstřík; J. Charvát, Můj labyrint světa. Vzpomínky, zápisky z deníků, 2005, rejstřík; LF UK 1945–2008, 1, s. 89; K. Kaplan, Kronika komunistického Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský, 2009, rejstřík.
P: Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, i. č. 6, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity VI., s. 2886; fond LF UK 1883–1953, os. spis, i. č. 358.
Petr Svobodný
