HAARDT von Hartenthurn Vinzenz 13.8.1843-1.8.1914

Z Personal
Vinzenz HAARDT von Hartenthurn
Narození 13.8.1843
Místo narození Jihlava
Úmrtí 1.8.1914
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 13- Geodet nebo kartograf
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 1-2

HAARDT von Hartenthurn, Vinzenz, * 13. 8. 1843 Jihlava, † 1. 8. 1914 Vídeň (Rakousko), kartograf

Syn důstojníka, později generálmajora Karla H. Matka Marie, roz. Sagaveová, pocházela ze Znojma. Vojenskou kariéru zahájil na kadetce v Hainburgu (u Vídně), poté studoval na c. k. Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, odkud byl 1862 vyřazen jako poručík. Pokračoval na válečné škole (k. k. Kriegschule) ve Vídni, záhy byl přidělen ke generálnímu štábu, s nímž se 1866 účastnil bojů v severní Itálii. 1869 se podílel na potlačení povstání v Kotoru a byl povýšen na hejtmana. Krátce nato se oženil s Helenou, roz. Jurasovou, původem z dalmatského Zadaru; manželé měli dva syny a dvě dcery.

1872 byl jmenován profesorem Vojenské technické akademie (k. u. k. Militärakademie) ve Vídni, kde vyučoval vyšší taktiku. 1877 armádu opustil a získal nové zaměstnání u firmy E. Hölzel ve Vídni. 1897 se vrátil do armády jako přednosta prvního oddělení Vojenského geografického ústavu (k. u. k. Militärgeographisches Institut) ve Vídni. 1892 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa, 1896 jmenován vládním radou, 1912 ministerským radou. 1913 obdržel Řád železné koruny III. třídy a na základě toho byl nobilitován.

Jako kartograf se zabýval tvorbou zeměpisných atlasů a nástěnných map pro všechny stupně škol. Práci shrnul v díle Geographischer Atlas der Österreich-Ungarischen Monarchie für Mittel- und Fachschulen (1883), které se v různých obměnách a v překladu J. Metelky (Zeměpisný atlas rakousko-uherské monarchie pro střední a odborné školy) používalo v ČSR ještě v meziválečném období. Kartograficky vynikající byla jeho nástěnná mapa Alp (1882, 1 : 600 000) a mapa etnografických poměrů Asie (1887). H. zpracoval důkladné zeměpisné popisy Dalmácie, Istrie a Přímoří. Zabýval se vývojem kartografie Balkánu (v souvislosti s okupací Bosny a Hercegoviny). Napsal příspěvky k dějinám rakouského Vojenského geografického ústavu. Autorsky se podílel na kolektivních dílech (byl rakouským zástupcem při tvorbě podrobné mapy světa), účastnil se konferencí v Londýně (1904), Paříži (1913) a dalších mezinárodních kongresů.

L: OSN 28, s. 519; V. Švambera, V. H. von H., in: Sborník České společnosti zeměpisné 20, 1914, s. 209–210; NDB 7, s. 370; ÖBL 2, s. 116–117 (se soupisem prací); BL 1, s. 495; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku…, 1, 2008, s. 308; F. P. Dammerer, V. von H. (1843–1914). Ein Kartograph der Franzisko-Josephinischen Zeit, der „die vollendete Technik der Kartographie mit pädagogischem Geschicke vereint“, Horn 2009; Jihlavské listy 3. 9. 2013, s. 10; T. Zadražil, V. H. von H. – tvůrce map, atlasů a školních pomůcek, in: Z dějin geodézie a kartografie, sv. 17, 2015, s. 220–222.

Ref:

Vilém Wodák, Tomáš Zadražil