HAASE Andreas 30.8.1804-26.6.1864

Z Personal
Andreas HAASE
Narození 30.8.1804
Místo narození Praha
Úmrtí 26.6.1864
Místo úmrtí Teplice
Povolání 69- Knihtiskař nebo typograf
43- Významný představitel obecní správy
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 15-16
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76838

HAASE, Andreas (též Ondřej), * 30. 8. 1804 Praha, † 26. 6. 1864 Teplice, papírenský a tiskařský podnikatel, žurnalista

Druhý ze čtyř synů Gottlieba H. (1763/64–1824) studoval gymnázium na Starém Městě pražském, nakonec však nastoupil do rodinné firmy jako sazeč a obchodník s papírenským zbožím. Sazečem se vyučil na otcovo přání v Brně (1821/22). Ve firmě Gottlieb Haase & synové (Gottlieb Haase & Söhne) zaujal místo ředitele pro finanční a úřední záležitosti. Zasloužil se o modernizaci slévárny písma, stál u zrodu první galvanoplastické a mědirytecké dílny v Čechách. Bratři Ludwig (1801–1868), Andreas, Gottlieb ml. (1809–1887) a Rudolf H. (1810–1888) zvelebili rodinnou tiskárnu a vydavatelství tak, že se dostala na přední místo v monarchii. Před polovinou 19. století tiskárna ryla a odlévala vedle běžných tiskových písem také cyrilici a hlaholici podle návrhů Pavla Josefa Šafaříka. 1908 splynul závod na výrobu písma s písmolijnou v Berlíně.

1826–32 H. redigoval a vydával periodikum Prager deutsche Regierungszeitung, s bratrem Ludwigem H. založil list Bohemia (1830). Při dělení rodinného majetku (1860) převzal H. vedení pražské tiskárny v bývalém dominikánském klášteře sv. Anny na Starém Městě, tzv. Annahof.

Byl činný v mnoha veřejných funkcích (pokladník České spořitelny; funkcionář pobočky vídeňské Eskomptní banky v Praze, kde zastupoval obchodní a živnostenský stav; přednosta grémia knihtiskařů v Praze; člen Společnosti Muzea Království českého; 1858–61 prezident Pražské obchodní komory apod.). Během revoluce 1848 se jako plukovník Národní gardy a provizorní velitel spojených Národních gard v Českém království podílel na udržení relativního klidu v Praze. Patřil do skupiny sedmašedesáti pražských měšťanů, kteří veřejně poděkovali knížeti A. Windischgrätzovi za potlačení nepokojů. H. se angažoval v komunální politice (1843–48 člen pražského obecního zastupitelstva; 1850–56 náměstek pražského primátora). Zasloužil se o umístění železničního nádraží (dnes Masarykovo) uvnitř městských hradeb oproti původnímu návrhu, který počítal s jeho výstavbou na území Karlína. Zprostředkoval výhodnou půjčku sto padesáti tisíc zlatých, za něž byl v Praze vybudován moderní vodovod. Jeho úspěchů v komunální politice si všimly centrální úřady, které ho povolaly do Vídně, kde pracoval jako člen poradní komise právníků připravujících obecní řád pro Prahu; po jeho přijetí organizoval volby do pražského zastupitelstva. Orientoval se na vládní politiku, která přála obnovení absolutismu. 1844 obdržel portugalský rytířský Řád Kristův, 1851 mu byl udělen Řád Františka Josefa, 1854 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Wranov (Wranau). 1861 zvolen poslancem českého zemského sněmu za kurii obchodních a živnostenských komor, ale ještě v témže roce se mandátu vzdal. Na zemské úrovni působil od 1861 také jako přísedící za městský stav v rozšířeném českém stavovském výboru, 1862 získal titul císařského rady. 1863 se stáhl z veřejného života kvůli vážné nemoci.

Dvakrát se oženil. První manželka Barbara (* 1814) zemřela předčasně, s druhou, Marií Krumbieglovou (roz. Lechleitnerovou, * 29. 7. 1811, † 3. 6. 1885), zplodil šest dětí, z nichž pět, Robert (* 11. 10. 1835, † 1. 1. 1872), Emil (* 1837), Quido (* 1838), Hugo (* 1841) a Andreas H. ml. (* 12. 5. 1842 Praha, † 3. 3. 1895 Praha), se dožilo dospělosti. Andreas H. ml. získal střední odborné vzdělání v Drážďanech a v osmnácti letech nastoupil do obchodního oddělení rodinné firmy, jejíž obě části byly v sedmdesátých letech akcionovány. 1879 koupil tiskárnu, a tak ji zachránil před hrozící likvidací. Díky teoretickým znalostem v oboru papírenství i tiskařství se stal mezinárodně uznávaným odborníkem. Od 1881 byl vedoucím c. k. dvorní knihtiskárny v Praze. Po jeho smrti vedla tiskárnu vdova Hedvika H. s prokuristou A. Katzerem, později ji převzal nejstarší syn Max H. (* 1873), který byl od 1907 jediným majitelem. Po vzniku ČSR se tiskárna v Praze od 1919 podílela na tisku československých bankovek; 1945 byla zkonfiskována jako majetek osob německé národnosti a znárodněna.

L: nekrolog, in: Abendblatt zu Nr. 182 der Bohemia 27. 6. 1864; Wurzbach 6, s. 110; RSN 3, s. 554; ADB 10, s. 19; OSN 10, s. 678; GIÖ 6, s. 146; Hantschel, s. 24; KSN 4, s. 591; BL 1, s. 498; LČL 4/1, s. 513–515 (se soupisem nakladatelské produkce firmy Gottlieb Haase & synové); Myška 2, s. 115–118; NDB 7, s. 383; Voit, s. 333–334 (se soupisem literatury); Z. Boháč, Z dějin Vraného a Skochovic, 1993, s. 35–37; K. Chyba, Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví, Strahovská knihovna, roč. 1–19, 1966–1984, s. 104–106; R. Málek – M. Petrtýl, Knihy a Pražané. Pět set let knižní kultury v Praze, 1964, s. 73; Lišková, s. 84; R. Schmidt, Deutsche Buchhändler. Deutsche Buchdrucker. Beiträge zu einer Firmengeschichte des deutschen Buchgewerbes 1, Berlin 1902, s. 354–356 (dostupné z: http://www.zeno.org/Schmidt-1902/A/Haase, stav k 24. 10. 2017).

P: AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), krabice 83, č. 107, 108 a 110; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 161, obraz 745; SOA, Litoměřice, matrika zemř. řkt. f. ú. Teplice, sign. 162/20, 1849–1873, s. 400.

Vojtěch Szajkó