HAASOVÁ-NEČASOVÁ Jarmila 11.2.1896-30.8.1990: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku HAASOVÁ - Nečasová Jarmila 11.2.1896-30.8.1990 na HAASOVÁ-NEČASOVÁ Jarmila 11.2.1896-30.8.1990 bez založení přesměrování) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Jarmila HAASOVÁ - | + | | jméno = Jarmila HAASOVÁ-NEČASOVÁ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.2.1896 | | datum narození = 11.2.1896 | ||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 30.8.1990 | | datum úmrtí = 30.8.1990 | ||
| místo úmrtí = Dobříš (okr. Příbram) | | místo úmrtí = Dobříš (okr. Příbram) | ||
− | | povolání = 64- Překladatel | + | | povolání = 64- Překladatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
− | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | | jiná jména = |
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 19-20 | ||
+ | }} | ||
+ | '''HAASOVÁ-NEČASOVÁ, Jarmila''' ''(roz. Ambrožová), * 11. 2. 1896 Praha, † 30. 8. 1990 Dobříš, překladatelka, žurnalistka'' | ||
+ | |||
+ | Pocházela z pražské měšťanské rodiny, do okruhu jejích příbuzných patřili bakteriolog Adolf Ambrož (1883–1961) a z matčiny strany malíř Antonín Slavíček (1870–1910). Maturovala na dívčím gymnáziu Minerva (1915) a do 1917 absolvovala pět semestrů české lékařské fakulty v Praze. 1917 se poprvé provdala za českožidovského medika, literáta z okruhu M. Broda Josefa Reinera (1897–1920), v závěru první světové války se s ním přiklonila k anarchokomunismu. V časopise S. K. Neumanna ''Červen'' společně debutovali a z jeho podnětu přeložili z německé verze spis V. I. Lenina ''Stát a revoluce'', který knižně vyšel až 1920, po rozvodu manželů. 1919–21 byla H. provdána za pražského německožidovského spisovatele Willyho Haase (1891–1973), s nímž se odstěhovala do Berlína a v tamní kavárně poznala E. E. Kische. Načas se stala jeho sekretářkou. Přítelkyní a oddanou spolupracovnicí zůstala i poté, co se Kisch oženil s Giselou Lynerovou a H. se 1928 provdala za vzdělaného komunistického novináře Vincence Nečase (1903–1972); obě dvojice se přátelily až do Kischovy smrti (1948). Berlín opustila po nástupu Hitlera k moci a odjela do Paříže, odkud přispívala do českého komunistického i německého exilového tisku. 1936 se vrátila do Prahy, 1936–38 vedla kulturní rubriku časopisu ''Rozsévačka'', 1937 pracovala jako redaktorka týdeníku ''Tvorba''. V ČSR s manželem zajišťovala pomoc německým emigrantům a zastupovala Kischovy zájmy. 1945–47 působila v redakci týdeníku ''Československá žena'', 1947–48 vedla ženskou rubriku v ''Rudém právu'', 1949–52 byla přednostkou publikačního odboru ministerstva informací, 1952–54 šéfredaktorkou dočasně obnovené ''Rozsévačky'', 1954–59 vedoucí kulturní rubriky týdeníku ''Květy''. Vedle bohaté publicistické činnosti, zahrnující hlavně referáty o kulturním dění domácím i zahraničním, přeložila a 1928–53 redigovala téměř celé literární dílo E. E. Kische (prvotinou byl časopisecký překlad části Kischova deníku ''Přechod přes Drinu'' a knižně nevydaná komedie ''Král zlodějů'', 1924; v pražském Německém divadle uvedena 1923 s titulem ''Die gestohlene Stadt''), které uspořádala do chronologicky i tematicky ucelené řady Sebraných spisů. Její převody vynikaly detailní znalostí popisované látky, jazykovou vynalézavostí, stylistickou dokonalostí, ceněnou samotným Kischem (byla autorkou jeho označení „zuřivý reportér“), a doplňovala je doslovy či předmluvami. Uspořádala několik výborů z Kischova díla, přispívala do českých a německých publikací o něm, sestavovala literární pásma pro rozhlas a televizi. S V. Nečasem publikovali zasvěcenou monografii ''Pražský novinář E. E. Kisch'' (1980). Do češtiny poprvé uvedla také román A. Seghersové ''Vzbouření rybářů'' (1937) a Brechtovu hru ''Pušky paní Carrarové'' (1937). Do 1920 užívala pseudonym Jana Durasová a jméno J. Ambrožová-Reinerová, do 1948 se podepisovala J. Haasová a od 1948 J. Haasová-Nečasová. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' LČL 2/1, s. 12–13 (s bibliografií a další literaturou); Egon Erwin Kisch. Briefe an Jarmila, K. Haupt (ed.), Berlin 1998; http://www.databaze-prekladu.cz (stav k 6. 4. 2017). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/272663 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] |
Verze z 24. 2. 2020, 19:29
Jarmila HAASOVÁ-NEČASOVÁ | |
Narození | 11.2.1896 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 30.8.1990 |
Místo úmrtí | Dobříš (okr. Příbram) |
Povolání |
64- Překladatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 19-20 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=57850 |
HAASOVÁ-NEČASOVÁ, Jarmila (roz. Ambrožová), * 11. 2. 1896 Praha, † 30. 8. 1990 Dobříš, překladatelka, žurnalistka
Pocházela z pražské měšťanské rodiny, do okruhu jejích příbuzných patřili bakteriolog Adolf Ambrož (1883–1961) a z matčiny strany malíř Antonín Slavíček (1870–1910). Maturovala na dívčím gymnáziu Minerva (1915) a do 1917 absolvovala pět semestrů české lékařské fakulty v Praze. 1917 se poprvé provdala za českožidovského medika, literáta z okruhu M. Broda Josefa Reinera (1897–1920), v závěru první světové války se s ním přiklonila k anarchokomunismu. V časopise S. K. Neumanna Červen společně debutovali a z jeho podnětu přeložili z německé verze spis V. I. Lenina Stát a revoluce, který knižně vyšel až 1920, po rozvodu manželů. 1919–21 byla H. provdána za pražského německožidovského spisovatele Willyho Haase (1891–1973), s nímž se odstěhovala do Berlína a v tamní kavárně poznala E. E. Kische. Načas se stala jeho sekretářkou. Přítelkyní a oddanou spolupracovnicí zůstala i poté, co se Kisch oženil s Giselou Lynerovou a H. se 1928 provdala za vzdělaného komunistického novináře Vincence Nečase (1903–1972); obě dvojice se přátelily až do Kischovy smrti (1948). Berlín opustila po nástupu Hitlera k moci a odjela do Paříže, odkud přispívala do českého komunistického i německého exilového tisku. 1936 se vrátila do Prahy, 1936–38 vedla kulturní rubriku časopisu Rozsévačka, 1937 pracovala jako redaktorka týdeníku Tvorba. V ČSR s manželem zajišťovala pomoc německým emigrantům a zastupovala Kischovy zájmy. 1945–47 působila v redakci týdeníku Československá žena, 1947–48 vedla ženskou rubriku v Rudém právu, 1949–52 byla přednostkou publikačního odboru ministerstva informací, 1952–54 šéfredaktorkou dočasně obnovené Rozsévačky, 1954–59 vedoucí kulturní rubriky týdeníku Květy. Vedle bohaté publicistické činnosti, zahrnující hlavně referáty o kulturním dění domácím i zahraničním, přeložila a 1928–53 redigovala téměř celé literární dílo E. E. Kische (prvotinou byl časopisecký překlad části Kischova deníku Přechod přes Drinu a knižně nevydaná komedie Král zlodějů, 1924; v pražském Německém divadle uvedena 1923 s titulem Die gestohlene Stadt), které uspořádala do chronologicky i tematicky ucelené řady Sebraných spisů. Její převody vynikaly detailní znalostí popisované látky, jazykovou vynalézavostí, stylistickou dokonalostí, ceněnou samotným Kischem (byla autorkou jeho označení „zuřivý reportér“), a doplňovala je doslovy či předmluvami. Uspořádala několik výborů z Kischova díla, přispívala do českých a německých publikací o něm, sestavovala literární pásma pro rozhlas a televizi. S V. Nečasem publikovali zasvěcenou monografii Pražský novinář E. E. Kisch (1980). Do češtiny poprvé uvedla také román A. Seghersové Vzbouření rybářů (1937) a Brechtovu hru Pušky paní Carrarové (1937). Do 1920 užívala pseudonym Jana Durasová a jméno J. Ambrožová-Reinerová, do 1948 se podepisovala J. Haasová a od 1948 J. Haasová-Nečasová.
L: LČL 2/1, s. 12–13 (s bibliografií a další literaturou); Egon Erwin Kisch. Briefe an Jarmila, K. Haupt (ed.), Berlin 1998; http://www.databaze-prekladu.cz (stav k 6. 4. 2017).
P: LA PNP, Praha, osobní fond.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera