HAAS Philipp 7.6.1791-3.6.1870: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 18: Řádka 18:
 
H. se věnoval také maloobchodnímu prodeji látek a nábytku. V centru Vídně dal postavit prostorný obchodní dům naproti Svatoštěpánskému dómu (1867), zničený během druhé světové války (novostavba na jeho místě se jmenuje Haas-Haus). Oba jeho synové Robert H. a Eduard H. se stali jeho společníky ve firmě, která od 1850 nesla jméno Filip Haas & synové (Philipp Haas & Söhne) a dynamicky se rozvíjela (v padesátých letech 19. století otevřeny závody v dolnorakouském Ebergassingu, anglickém Bradfordu a  nedaleko Milána). V Ebergassingu byl instalován první mechanický tkalcovský stav na výrobu koberců v habsburské monarchii. Firma disponovala skladišti v mnoha velkých evropských městech včetně Prahy; získala ocenění na výstavách průmyslových výrobků ve Vídni (1839), Berlíně (1844) a Lipsku (1850). V roce 1883 byla přeměněna v akciovou společnost. H. byl pohřben na Vídeňském ústředním hřbitově.
 
H. se věnoval také maloobchodnímu prodeji látek a nábytku. V centru Vídně dal postavit prostorný obchodní dům naproti Svatoštěpánskému dómu (1867), zničený během druhé světové války (novostavba na jeho místě se jmenuje Haas-Haus). Oba jeho synové Robert H. a Eduard H. se stali jeho společníky ve firmě, která od 1850 nesla jméno Filip Haas & synové (Philipp Haas & Söhne) a dynamicky se rozvíjela (v padesátých letech 19. století otevřeny závody v dolnorakouském Ebergassingu, anglickém Bradfordu a  nedaleko Milána). V Ebergassingu byl instalován první mechanický tkalcovský stav na výrobu koberců v habsburské monarchii. Firma disponovala skladišti v mnoha velkých evropských městech včetně Prahy; získala ocenění na výstavách průmyslových výrobků ve Vídni (1839), Berlíně (1844) a Lipsku (1850). V roce 1883 byla přeměněna v akciovou společnost. H. byl pohřben na Vídeňském ústředním hřbitově.
  
L: Czeike 3, s. 4–5; GIÖ 4, s. 356; MSN 3, s. 3; NDB 7, s. 377; OSN 10, s. 677; ÖBL 2, s. 119; Wurzbach 6, s. 104; G. Holzmann, Unternehmer aus Niederösterreich: Handwerker, Kaufleute und Industrielle aus 5 Jahrhunderten, Wien 1967, s. 63; A. Lehne – G. Meißl, Wiener Warenhäuser 1865–1914, tamtéž 1990, s. 124; J. Mentschl, Österreichische Wirtschaftspioniere, tamtéž 1959, s. 23–28; J. Mentschl – G. Otruba, Österreichische Industrielle und Bankiers, tamtéž 1965, s. 86–90; K. Šrámek, Hlinsko v Čechách: stručný nástin dějin města, 1968, s. 29.  
+
'''L:''' Czeike 3, s. 4–5; GIÖ 4, s. 356; MSN 3, s. 3; NDB 7, s. 377; OSN 10, s. 677; ÖBL 2, s. 119; Wurzbach 6, s. 104; G. Holzmann, Unternehmer aus Niederösterreich: Handwerker, Kaufleute und Industrielle aus 5 Jahrhunderten, Wien 1967, s. 63; A. Lehne – G. Meißl, Wiener Warenhäuser 1865–1914, tamtéž 1990, s. 124; J. Mentschl, Österreichische Wirtschaftspioniere, tamtéž 1959, s. 23–28; J. Mentschl – G. Otruba, Österreichische Industrielle und Bankiers, tamtéž 1965, s. 86–90; K. Šrámek, Hlinsko v Čechách: stručný nástin dějin města, 1968, s. 29.  
  
 
Vojtěch Szajkó
 
Vojtěch Szajkó

Verze z 23. 2. 2020, 18:57

Philipp HAAS
Narození 7.6.1791
Místo narození Gumpendorf (Vídeň, Rakousko)
Úmrtí 3.6.1870
Místo úmrtí Bad Vöslau (u Vídně, Rakousko)
Povolání 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 11
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55852

HAAS, Philipp, * 7. 6. 1791 Gumpendorf (Vídeň, Rakousko), † 3. 6. 1870 Bad Vöslau (u Vídně, Rakousko), textilní podnikatel, vynálezce

U otce Filipa H. st. (1759–1818), původně tkalce, později textilního továrníka ve Vídni, se vyučil řemeslu. Na otcův příkaz zanechal studií na vídeňské polytechnice a věnoval se práci v rodinném tkalcovství. Ve volném čase promýšlel možnosti uplatnění nových poznatků z fyziky v textilní výrobě, u otce však nenašel pochopení. 1810 založil v Gumpendorfu vlastní tkalcovnu.

H. vynalezl regulátor tkalcovského stavu, který umožnil výrobu tzv. hladkého organtýnu, látky používané například k vyztužování dámských oděvů či pokrývek hlavy. Regulátor umístil také na spřádací stroje. Objevil chemickou substanci ke zkvalitnění linonu, látky, z níž se vyrábí osobní a ložní prádlo. Uplatněním technických novinek dosáhl jeho podnik rychlého rozmachu. 1825 založil oddělení oděvních tkanin a barvírnu. Na začátku čtyřicátých let 19. století přibyla výroba koberců a potahových látek na nábytek (v dolnorakouském Mitterndorfu), které proslavily firmu ve světě. 1850 otevřel H. továrnu na výrobu sametu v Hlinsku na Českomoravské vrchovině (1948 znárodněna, začleněna do n. p. SVITAP, později do n. p. Technolen a přeorientována na výrobu velkoprostorových stanů a těžkých plachet pro nákladní auta).

H. se věnoval také maloobchodnímu prodeji látek a nábytku. V centru Vídně dal postavit prostorný obchodní dům naproti Svatoštěpánskému dómu (1867), zničený během druhé světové války (novostavba na jeho místě se jmenuje Haas-Haus). Oba jeho synové Robert H. a Eduard H. se stali jeho společníky ve firmě, která od 1850 nesla jméno Filip Haas & synové (Philipp Haas & Söhne) a dynamicky se rozvíjela (v padesátých letech 19. století otevřeny závody v dolnorakouském Ebergassingu, anglickém Bradfordu a  nedaleko Milána). V Ebergassingu byl instalován první mechanický tkalcovský stav na výrobu koberců v habsburské monarchii. Firma disponovala skladišti v mnoha velkých evropských městech včetně Prahy; získala ocenění na výstavách průmyslových výrobků ve Vídni (1839), Berlíně (1844) a Lipsku (1850). V roce 1883 byla přeměněna v akciovou společnost. H. byl pohřben na Vídeňském ústředním hřbitově.

L: Czeike 3, s. 4–5; GIÖ 4, s. 356; MSN 3, s. 3; NDB 7, s. 377; OSN 10, s. 677; ÖBL 2, s. 119; Wurzbach 6, s. 104; G. Holzmann, Unternehmer aus Niederösterreich: Handwerker, Kaufleute und Industrielle aus 5 Jahrhunderten, Wien 1967, s. 63; A. Lehne – G. Meißl, Wiener Warenhäuser 1865–1914, tamtéž 1990, s. 124; J. Mentschl, Österreichische Wirtschaftspioniere, tamtéž 1959, s. 23–28; J. Mentschl – G. Otruba, Österreichische Industrielle und Bankiers, tamtéž 1965, s. 86–90; K. Šrámek, Hlinsko v Čechách: stručný nástin dějin města, 1968, s. 29.

Vojtěch Szajkó