HABERMANN rodina hudebníků a hudebních skladatelů: Porovnání verzí

Z Personal
(HABERMANN_Antonín_1704-14.1.1787)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Antonín HABERMANN
+
| jméno = HABERMANN, rodina hudebníků a hudebních skladatelů
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1704
+
| datum narození =  
| místo narození = Kynžvart
+
| místo narození =  
| datum úmrtí = 14.1.1787
+
| datum úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
+
| místo úmrtí =  
| povolání = 77- Hudební skladatel
+
| povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret
78- Hudební interpret
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín HABERMANN
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 28-29
 +
}}
 +
'''HABERMANN''', ''rodina hudebníků a hudebních skladatelů''
 +
 
 +
Hudbě se věnovala řada členů tohoto rozvětveného německého rodu původem z  Čech.  '''Antonín H.''' (* 1704 Lázně Kynžvart, † 14. 1. 1787 Praha) proslul zejména jako výtečný pozounista a hudební skladatel dosud nezvěstných duchovních děl a skladeb pro pozoun. Nejznámějším a nejslavnějším členem rodiny byl jeho bratr '''František Jan Václav''' (Xaver) H. st. (též HAABERMANN, * 20. 9. 1706 Lázně Kynžvart, † 7. 4. 1783 Cheb), hudební skladatel, regenschori, sbormistr, pedagog. Navštěvoval jezuitské gymnázium v Klatovech a následně se hudebně vzdělával v Praze. Pro zdokonalení v kompozici podnikl několik cest do Itálie, Španělska a Francie. Zastával místo dvorního kapelníka u prince Louise Henriho de Condé v Paříži, po jehož smrti získal stejné postavení u toskánského dvora ve Florencii. Do Prahy se vrátil 1740. Důležitou hudební příležitost dostal při přípravě české královské korunovace Marie Terezie, pro niž napsal dnes pohřešovanou korunovační operu, která mu ve své době zajistila velký ohlas. V Praze působil jako regenschori na několika kostelních kůrech, mj. u maltézských rytířů v malostranském kostele Panny Marie pod řetězem. Rovněž vyučoval, k jeho nejslavnějším žákům patřili F. X. Dušek, J. Mysliveček nebo C. Vogel. Jako informátor o hudebním dění spolupracoval na Dlabačově lexikonu (''Allgemeines historisches Künstler-Lexikon…''). 1773 se vrátil do rodného kraje a až do smrti řídil kůr děkanského kostela sv. Mikuláše v Chebu.
 +
 
 +
Jako skladatel se věnoval duchovní tvorbě, komponoval oratoria, mše (věnovány českým patronům) a litanie. Jeho dílo obsahuje rovněž světské skladby, a to sinfonie a sonáty. Dle zájmu tvořil také příležitostné skladby pro chrámové i světské užití. Byl ovlivněn ještě barokním stylem s přesahem do klasicismu a italskou melodikou. Obdivoval barokní mistry, zejména G. F. Händela, což mu vyneslo přídomek „český Händel“. (Sám Händel H. respektoval a témata z jeho mší užil ve svém oratoriu ''Jephta''.) Oblibu H. díla dokládala i vydání některých chrámových skladeb tiskem. Mnoho z nich se však dnes pohřešuje, z H. oratorií se dochovala pouze libreta. Varhaníkem a hudebním skladatelem se stal i jeho stejnojmenný syn '''František Jan Václav H. ml.''' (* 1750 Praha, † po 1799 Cheb), který se od mládí školil u svého otce a po jeho smrti převzal místo na kůru kostela sv. Mikuláše v Chebu. Komponoval chrámovou hudbu. V Chebu uváděl i skladby svého otce a informace o jeho životě a díle zaslal do Dlabačova slovníku.
 +
 
 +
Nejmladší bratr Františka Jana Václava st. '''Karel H.''' (* 1712 Lázně Kynžvart, † 4. 3. 1766 Praha) se vzdělával na pražské univerzitě, 1732 je v pramenech označen jako absolvent magisterského studia. Jeho kompozice jsou dnes nezvěstné; ve své době byl znám jako virtuózní hráč na pozoun a autor chrámové hudby. Poslední známý člen této rodiny '''Matouš H.''', zvaný il figlio, jehož životní data nejsou známa, byl patrně synem Františka Jana Václava st. Víme pouze, že 1769 studoval na malostranském gymnáziu a dochována je jeho jediná skladba ''Salve Regina''.
 +
 
 +
'''D:''' František Jan Václav st., výběr: Velikonoční oratoria (dochována libreta), Haec mutatio dextrae excelsi, 1749; Christi servatoris … archetypus, 1753; S. Agostino, 1764. Duchovní skladby: mše Philomea pia (tisk 1747), litanie, Te Deum, Salve Regina, moteta.
 +
 
 +
'''L:''' Dlabač 1, sl. 533–535; Wurzbach 6, s. 116n.; Pazdírek 1, s. 353; HS 1, s. 387–388; MGG, Personenteil 8, sl. 355–356; Grove 8 (1980), s. 10n.; EBL 1, s. 188; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem díla a literatury, stav k 15. 8. 2017); O. Kamper, Hudební Praha v XVIII. věku, 1935, passim; LDM 1, sl. 863–865 (se soupisem díla a literatury); K. Ostřanská, Philomea pia, sive missae sex F. V. H., 2014 (bakalářská práce, FF UK, Praha).
 +
 
 +
'''P:''' soupisy RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales, http://www.rism.info/, Souborný hudební katalog (SHK), NK ČR, Praha.
 +
 
 +
Zuzana Petrášková
 +
 
 +
 
  
== Literatura ==
 
KSN IV, 593; Wurz 6, 117; HS 1, 387; BL I, 502; Kalendárium ZČ 97, 8; LDM 1, 490;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:1704]]
 
[[Kategorie:Kynžvart]]
 
[[Kategorie:1787]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 

Verze z 5. 4. 2020, 11:09

HABERMANN, rodina hudebníků a hudebních skladatelů
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 28-29

HABERMANN, rodina hudebníků a hudebních skladatelů

Hudbě se věnovala řada členů tohoto rozvětveného německého rodu původem z  Čech.  Antonín H. (* 1704 Lázně Kynžvart, † 14. 1. 1787 Praha) proslul zejména jako výtečný pozounista a hudební skladatel dosud nezvěstných duchovních děl a skladeb pro pozoun. Nejznámějším a nejslavnějším členem rodiny byl jeho bratr František Jan Václav (Xaver) H. st. (též HAABERMANN, * 20. 9. 1706 Lázně Kynžvart, † 7. 4. 1783 Cheb), hudební skladatel, regenschori, sbormistr, pedagog. Navštěvoval jezuitské gymnázium v Klatovech a následně se hudebně vzdělával v Praze. Pro zdokonalení v kompozici podnikl několik cest do Itálie, Španělska a Francie. Zastával místo dvorního kapelníka u prince Louise Henriho de Condé v Paříži, po jehož smrti získal stejné postavení u toskánského dvora ve Florencii. Do Prahy se vrátil 1740. Důležitou hudební příležitost dostal při přípravě české královské korunovace Marie Terezie, pro niž napsal dnes pohřešovanou korunovační operu, která mu ve své době zajistila velký ohlas. V Praze působil jako regenschori na několika kostelních kůrech, mj. u maltézských rytířů v malostranském kostele Panny Marie pod řetězem. Rovněž vyučoval, k jeho nejslavnějším žákům patřili F. X. Dušek, J. Mysliveček nebo C. Vogel. Jako informátor o hudebním dění spolupracoval na Dlabačově lexikonu (Allgemeines historisches Künstler-Lexikon…). 1773 se vrátil do rodného kraje a až do smrti řídil kůr děkanského kostela sv. Mikuláše v Chebu.

Jako skladatel se věnoval duchovní tvorbě, komponoval oratoria, mše (věnovány českým patronům) a litanie. Jeho dílo obsahuje rovněž světské skladby, a to sinfonie a sonáty. Dle zájmu tvořil také příležitostné skladby pro chrámové i světské užití. Byl ovlivněn ještě barokním stylem s přesahem do klasicismu a italskou melodikou. Obdivoval barokní mistry, zejména G. F. Händela, což mu vyneslo přídomek „český Händel“. (Sám Händel H. respektoval a témata z jeho mší užil ve svém oratoriu Jephta.) Oblibu H. díla dokládala i vydání některých chrámových skladeb tiskem. Mnoho z nich se však dnes pohřešuje, z H. oratorií se dochovala pouze libreta. Varhaníkem a hudebním skladatelem se stal i jeho stejnojmenný syn František Jan Václav H. ml. (* 1750 Praha, † po 1799 Cheb), který se od mládí školil u svého otce a po jeho smrti převzal místo na kůru kostela sv. Mikuláše v Chebu. Komponoval chrámovou hudbu. V Chebu uváděl i skladby svého otce a informace o jeho životě a díle zaslal do Dlabačova slovníku.

Nejmladší bratr Františka Jana Václava st. Karel H. (* 1712 Lázně Kynžvart, † 4. 3. 1766 Praha) se vzdělával na pražské univerzitě, 1732 je v pramenech označen jako absolvent magisterského studia. Jeho kompozice jsou dnes nezvěstné; ve své době byl znám jako virtuózní hráč na pozoun a autor chrámové hudby. Poslední známý člen této rodiny Matouš H., zvaný il figlio, jehož životní data nejsou známa, byl patrně synem Františka Jana Václava st. Víme pouze, že 1769 studoval na malostranském gymnáziu a dochována je jeho jediná skladba Salve Regina.

D: František Jan Václav st., výběr: Velikonoční oratoria (dochována libreta), Haec mutatio dextrae excelsi, 1749; Christi servatoris … archetypus, 1753; S. Agostino, 1764. Duchovní skladby: mše Philomea pia (tisk 1747), litanie, Te Deum, Salve Regina, moteta.

L: Dlabač 1, sl. 533–535; Wurzbach 6, s. 116n.; Pazdírek 1, s. 353; HS 1, s. 387–388; MGG, Personenteil 8, sl. 355–356; Grove 8 (1980), s. 10n.; EBL 1, s. 188; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem díla a literatury, stav k 15. 8. 2017); O. Kamper, Hudební Praha v XVIII. věku, 1935, passim; LDM 1, sl. 863–865 (se soupisem díla a literatury); K. Ostřanská, Philomea pia, sive missae sex F. V. H., 2014 (bakalářská práce, FF UK, Praha).

P: soupisy RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales, http://www.rism.info/, Souborný hudební katalog (SHK), NK ČR, Praha.

Zuzana Petrášková