HABERMANN Josef Karl 31.10.1841-20.5.1914: Porovnání verzí

Z Personal
(HABERMANN_Josef_31.10.1841-20.5.1914)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Josef HABERMANN
+
| jméno = Josef Karl HABERMANN
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 31.10.1841
 
| datum narození = 31.10.1841
| místo narození =  
+
| místo narození = Nový Jičín
 
| datum úmrtí = 20.5.1914
 
| datum úmrtí = 20.5.1914
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista
+
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef HABERMANN
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s.
 +
}}
 +
'''HABERMANN, Josef Karl''', ''* 31. 10. 1841 Nový Jičín,  † 20. 5. 1914 Brno, chemik, pedagog, politik''
 +
 
 +
Byl synem řemenářského mistra Josefa H. a Johanny, dcery barvíře Franze Grögera. Maturoval na vyšší reálce v Opavě, 1860–65 absolvoval chemický směr vídeňské techniky, kde ho ovlivnili prof. A. Schrötter a H. Hlasiwetz. Na škole 1865/66 suploval na místě adjunkta všeobecné chemie, pak byl preparátorem a od října 1873 adjunktem. Současně 1868–75 učil na soukromém učitelském ústavu. 1875 se na vídeňské technice stal soukromým docentem pro chemii stavebních materiálů.
 +
 
 +
Krátce suploval výuku na brněnské německé technice, kde byl už v listopadu 1875 jmenován řádným profesorem všeobecné a agrikulturní chemie (od 1891 všeobecné a analytické chemie); dvakrát byl zvolen rektorem (1881/82, 1893/94) a do konce akademického roku 1911/12, kdy odešel do penze, se věnoval rovněž mikroskopování, otázkám potravinářské chemie, cukrů a proteinů, dále rozborům tabákového kouře a pitné vody či zuhelnatění. Zveřejnil několik pojednání, mj. v časopisech ''Zeitschrift für analytische Chemie'', ''Annalen der Chemie'' a ''Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn''.
 +
 
 +
1886–1900 byl poslancem vídeňské říšské rady (zvolen za A. Skeneho v doplňovacích volbách 1886 za městskou kurii, Nový Jičín ad., 1891 zvolen v řádných volbách ve stejném obvodu, 1897 zvolen za kurii OŽK, obvod Brno). Patřil k liberální a centralistické ústavní straně, po vstupu do rady zasedl ve frakci Deutsch-österreichischer Klub (Německo-rakouský klub), od 1890 v klubu liberální Vereinigte deutsche Linke (Sjednocená německá levice), 1897 kandidoval a patřil do Deutsche Fortschrittspartei (Německá pokroková strana). Byl i poradcem ministerstva obchodu, členem zemské školní rady na Moravě a předsedal Moravskému živnostenskému spolku. 1908 získal titul c. k. dvorního rady, byl dekorován Řádem železné koruny 3. třídy, 1911 jmenován čestným občanem v rodišti. 1875–96 byl ženatý s Annou, roz. Zwieauerovou, a stal se otcem dvanácti dětí.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Das Trinkwasser Brünns, 1877.
 +
'''L:''' ÖBL 2, s. 126 (se soupisem díla a literatury); BL 1, s. 502; Slezsko 6, s. 41; F. Adlgasser, Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848–1918, 1, Wien 2014, s. 396 (se soupisem literatury); P. Šišma, Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Práce z dějin techniky a přírodních věd 2, 2004, s. 85, 103 (se soupisem literatury); http://alex.onb.ac.at/spa.htm; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 2. 2. 2017).
 +
 
 +
Gustav Novotný
  
== Literatura ==
 
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 19: Řádka 29:
  
 
[[Kategorie:1841]]
 
[[Kategorie:1841]]
 +
[[Kategorie:Nový Jičín]]
 
[[Kategorie:1914]]
 
[[Kategorie:1914]]
 
[[Kategorie:Brno]]
 
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 4. 3. 2020, 18:55

Josef Karl HABERMANN
Narození 31.10.1841
Místo narození Nový Jičín
Úmrtí 20.5.1914
Místo úmrtí Brno
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s.

HABERMANN, Josef Karl, * 31. 10. 1841 Nový Jičín, † 20. 5. 1914 Brno, chemik, pedagog, politik

Byl synem řemenářského mistra Josefa H. a Johanny, dcery barvíře Franze Grögera. Maturoval na vyšší reálce v Opavě, 1860–65 absolvoval chemický směr vídeňské techniky, kde ho ovlivnili prof. A. Schrötter a H. Hlasiwetz. Na škole 1865/66 suploval na místě adjunkta všeobecné chemie, pak byl preparátorem a od října 1873 adjunktem. Současně 1868–75 učil na soukromém učitelském ústavu. 1875 se na vídeňské technice stal soukromým docentem pro chemii stavebních materiálů.

Krátce suploval výuku na brněnské německé technice, kde byl už v listopadu 1875 jmenován řádným profesorem všeobecné a agrikulturní chemie (od 1891 všeobecné a analytické chemie); dvakrát byl zvolen rektorem (1881/82, 1893/94) a do konce akademického roku 1911/12, kdy odešel do penze, se věnoval rovněž mikroskopování, otázkám potravinářské chemie, cukrů a proteinů, dále rozborům tabákového kouře a pitné vody či zuhelnatění. Zveřejnil několik pojednání, mj. v časopisech Zeitschrift für analytische Chemie, Annalen der ChemieVerhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn.

1886–1900 byl poslancem vídeňské říšské rady (zvolen za A. Skeneho v doplňovacích volbách 1886 za městskou kurii, Nový Jičín ad., 1891 zvolen v řádných volbách ve stejném obvodu, 1897 zvolen za kurii OŽK, obvod Brno). Patřil k liberální a centralistické ústavní straně, po vstupu do rady zasedl ve frakci Deutsch-österreichischer Klub (Německo-rakouský klub), od 1890 v klubu liberální Vereinigte deutsche Linke (Sjednocená německá levice), 1897 kandidoval a patřil do Deutsche Fortschrittspartei (Německá pokroková strana). Byl i poradcem ministerstva obchodu, členem zemské školní rady na Moravě a předsedal Moravskému živnostenskému spolku. 1908 získal titul c. k. dvorního rady, byl dekorován Řádem železné koruny 3. třídy, 1911 jmenován čestným občanem v rodišti. 1875–96 byl ženatý s Annou, roz. Zwieauerovou, a stal se otcem dvanácti dětí.

D: výběr: Das Trinkwasser Brünns, 1877. L: ÖBL 2, s. 126 (se soupisem díla a literatury); BL 1, s. 502; Slezsko 6, s. 41; F. Adlgasser, Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848–1918, 1, Wien 2014, s. 396 (se soupisem literatury); P. Šišma, Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Práce z dějin techniky a přírodních věd 2, 2004, s. 85, 103 (se soupisem literatury); http://alex.onb.ac.at/spa.htm; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 2. 2. 2017).

Gustav Novotný