StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HACKENSCHMIED Hanuš 24.2.1871-12.3.1953

Hanuš HACKENSCHMIED
Narození	24.2.1871
Místo narození	Příbram
Úmrtí	12.3.1953
Místo úmrtí	Praha
Povolání	64- Překladatel 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 42
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46718

HACKENSCHMIED, Hanuš (vl. jm. Jan), * 24. 2. 1871 Příbram, † 12. 3. 1953 Praha, překladatel, kreslíř

Pocházel z početné rodiny horního dozorce Josefa H. a Marie, roz. Novotné; bratr Václava Zdeňka (1867–1945). Pokřtěn Jan Matěj. V dětství často pobýval s otcem v Krkonoších, na Šumavě nebo v Krušnohoří. Tam získal zalíbení v kresbě krajinných scenérií. Studoval na reálném gymnáziu v rodišti a 1888–95 na pražské AVU v ateliéru prof. F. Sequense, 1894–95 v krajinářské speciálce J. Mařáka. Studijně pobýval v Mnichově, kde více než malbě věnoval pozornost nordistice, a na Balkáně, zejména v Dalmácii. Z dalmatského pobytu vytěžil malířské motivy, které vystavil 1897 v Krasoumné jednotě a 1899 v Umělecké besedě. Po neúspěchu výstav se rozhodl pro pedagogickou činnost, malbě se nadále věnoval pouze příležitostně a do dvacátých let ilustroval konvenční prózu a navrhoval knižní obálky. Jeho kresba nepřevýšila dobový žánrový charakter. Od 1902 byl asistentem kreslení na žižkovské reálce, krátce byl suplentem na gymnáziu v Táboře, od 1906 profesor kreslení na českobudějovické reálce, 1919–29 na reálce v Praze-Žižkově. 1930 odešel do výslužby a umělecky se zcela odmlčel.

Významný byl jeho přínos českému uměleckému překladu. Překládal prózu a drama z norštiny, dánštiny, švédštiny, italštiny, srbochorvatštiny, němčiny, francouzštiny a s jazykovou pomocí z ruštiny, spolupracoval s knižnicemi Ottova Světová knihovna a Hynkova Severská knihovna. Stylizovaný a stylisticky vytříbený jazyk H. převodů vědomě navazoval na odkaz Vrchlického překladatelské školy, vzorem mu byli O. Fischer, E. Walter či J. Rokyta. H. českému čtenáři přiblížil zejména díla severských autorů (H. Ibsen, A. Strindberg, B. Bjørnson, A. L. Kielland, H. Bang, K. Hamsun, K. Gjellerup, H. Pontoppidan, M. A. Nexø, O. Rung), italských naturalistů (veristů) v čele s G. Delleddaovou či C. Dadonem, výjimečně i autorů starších (G. Boccaccio, L. N. Tolstoj) nebo práce teoretické (B. Alimena, Zločin v umění; W. Hans, Osud a vůle). 1913 vydal úspěšnou antologii severských pohádek U ledové víly. Jeho četné překlady, jež vycházely vstříc aktuální oblibě severských autorů, vznikaly mezi lety 1903–30. Pohřben je v Příbrami.

L: OSN 28, s. 521; OSND 2/2, s. 989; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 141; Toman 1, s. 284; SČSVU 3, s. 23; LČL 2/1, s. 17–18 (se soupisem překladů a další literaturou); V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 80 (se soupisem překladů a další literaturou).

P: SOA, Praha, Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Příbram, sv. 65, s. 111.

Martin Kučera