HADINA Emil 16.11.1885-7.8.1957: Porovnání verzí

Aktuální verze z 7. 3. 2020, 22:03

Emil HADINA
Narození	16.11.1885
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	7.8.1957
Místo úmrtí	Ingolstadt (Německo)
Povolání	61- Pedagog 63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 47-48
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53596

HADINA, Emil, * 16. 11. 1885 Vídeň (Rakousko), † 7. 8. 1957 Ingolstadt (Německo), spisovatel, pedagog

Syn Emila H. st. (* 23. 9. 1863 Těšín, † 8. 3. 1925 Opava), učitele matematiky a přírodních věd, který po studiích a dlouholetém pobytu ve Vídni od 1893 působil na odborných školách a na německém gymnáziu v Opavě, kde se stal ředitelem školy, školním radou a kustodem Gymnaziálního muzea.

H. absolvoval 1903 opavské německé gymnázium, 1903–06 studoval germanistiku a filozofii na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde obhájil disertační práci Die deutschen Lieder des Seckauer Breviers (Německé písně breviáře ze Seckau, PhDr. 1907). Po jednom semestru na berlínské univerzitě se rozhodl pro dráhu středoškolského pedagoga. 1908–18 učil postupně na gymnáziích v Bílsku (Bielsko-Biała), Jihlavě a ve Vídni. V říjnu 1918 přidělen do státního nakladatelství, které vydávalo učebnice, ale po rozpadu habsburské monarchie o místo přišel. Živil se jako spisovatel ve svobodném povolání. 1923–26 převzal po otci, který odešel do penze, funkci ředitele německé rodinné a řemeslnické pokračovací školy a reálného dívčího gymnázia v Opavě. 1931–38 učil na německé obchodní škole v Opavě, zároveň byl redaktorem deníku Deutsche Post. 1924 se stal členem Německé společnosti věd a umění (Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslowakische Republik) v Praze. Politicky sympatizoval s Německou nacionální stranou (Deutsche Nationalpartei, DNP), jež zaujímala negativní stanovisko vůči ČSR. Od 1938 byl členem Sudetoněmecké strany (SdP).

Psal lyrické básně, novely a romány. Romantickými esejemi a fejetony přispíval do německojazyčných novin a časopisů. Na začátku 20. století tvořil impresionistické a novoromantické básně. H. lyriku naplňuje touha po kráse a tichu, zasazená do působivých zvukomalebných veršů, próze dominují motivy léta a lásky k ženám. Stal se populárním německy píšícím autorem v meziválečné ČSR a výraznou osobností rakouské a německé literatury. Patřil do skupiny tzv. Staackmänner – pangermánsky a nacionalisticky smýšlejících spisovatelů, jejichž díla vydávalo nakladatelství L. Staackmann v Lipsku. H. dílo je pro dnešního čtenáře málo srozumitelné. Své politické přesvědčení vyjádřil v knize Von deutscher Art und Seele (1920). Lyrická sbírka Sturm und Stille (1916) měla v Rakousko-Uhersku a Německu burcovat mladé lidi k sebeobětování a podnítit víru ve vítězný konec války. V díle Nächte und Sterne (1917) otevřel starý filozoficko-teologický problém týkající se přítomnosti zla ve světě a ospravedlnění boha, který zlu přihlíží. H. prvním prozaickým dílem byl soubor lyrických povídek Kinder der Sehnsucht (1917). Jako hlavní postavy v nich vystupují učitelé a básníci. Jejich jednání připomíná novelistiku 19. století. Poslední H. kniha Der Gott im Dunkel vyšla 1933 v malém opavském nakladatelství, poté byl jako spisovatel v ČSR zakázán. Po druhé světové válce se dočkaly nových vydání tři H. romány – Friederike erzählt… (Leipzig 1931, 2. vyd. Klagenfurt 1950), Die graue Stadt – die lichten Frauen (Leipzig 1922, 2. vyd. Klagenfurt 1952) a Madame Luzifer (Leipzig 1926; 2. vyd., pod názvem Caroline, die Dame Luzifer, Salzburg 1952). 1954 napsal báseň Sinkender Sommer, v níž bilancuje život.

Pod vlivem hnutí Pryč od Říma (Los von Rom) H. konvertoval k evangelické církvi. S první manželkou, Hedwigou, roz. Netolitzky, měl syna Horsta Haralda a dceru Ingrid Hannelore. Syn se dobrovolně přihlásil 1944 do wehrmachtu. Druhý sňatek, s Wally Bernhardovou, roz. Groyenovou, ztroskotal 1936 kvůli podezření, že manželka je poloviční Židovka. Na jaře 1945 utekl H. se sestrami z Opavy do Šumperku, 1946 byl odsunut do Rakouska. Žil ve Vídni. Údajně vstoupil do Rakouské socialistické strany (Sozialistische Partei Österreichs, SPÖ). Před smrtí pobýval v Ingolstadtu. Je pohřben na tamějším Západním hřbitově.

L: BL 1, s. 507–508 (se soupisem díla); Czeike 3, s. 17–18; Jaksch, s. 89; MSA 88, 1987, s. 35; MSN 3, s. 15; Slezsko 4, s. 40; E. J. Knobloch, Kleines Handlexikon. Deutsche Literatur in Böhmen, Mähren, Schlesien von den Anfängen bis heute, München 1968, s. 34; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 158; M. Gawrecká, Němci ve Slezsku 1918–1938, 2002, s. 269–270; táž, Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918–1938, 2004, s. 118; Z. Mareček, E. H. im Kontext der deutschsprachigen national orientierten Autoren aus Mähren und Schlesien, in: Mährische deutschsprachige Literatur. Eine Bestandaufnahme, I. Fialová-Fürstová (ed.), 1999, s. 168–201; týž, E. H., in: Lexikon deutschmährischer Autoren – Nachträge, 2006, S. Jašková (ed.), nestr.; týž, E. H. (1885–1957). Zum literarischen Leben in der Provinz, 2006, passim (s bibliografií; disertační práce, FF MU, Brno); http://kulturportal-west-ost.eu/biographien/hadina-emil-2 (stav ke 3. 10. 2017); de.wikipedia.org (stav k 4. 10. 2017).

P: ZA, Opava, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó