HADWIGER Viktor 6.12.1878-4.10.1911: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 13: Řádka 13:
  
 
Rodina pocházela z Horšovského Týna. H. otec, vojenský lékař, často střídal posádky v celé monarchii a rodina se stěhovala s ním, během středoškolských studií tak H. navštěvoval několik gymnázií v různých městech; maturoval 1898 v Kadani. Pro literární sklony svého syna měla pochopení matka. H., od mládí poněkud výstřední, ale narazil na tvrdé odmítnutí otcovo. 1899 se v Praze zapsal na obory literární dějiny a filozofie na filozofické fakultě německé univerzity. Již tehdy se pohyboval v prostředí novoromantické literární skupiny Jung Prag (Mladá Praha), stýkal se spisovateli Paulem Leppinem,  
 
Rodina pocházela z Horšovského Týna. H. otec, vojenský lékař, často střídal posádky v celé monarchii a rodina se stěhovala s ním, během středoškolských studií tak H. navštěvoval několik gymnázií v různých městech; maturoval 1898 v Kadani. Pro literární sklony svého syna měla pochopení matka. H., od mládí poněkud výstřední, ale narazil na tvrdé odmítnutí otcovo. 1899 se v Praze zapsal na obory literární dějiny a filozofie na filozofické fakultě německé univerzity. Již tehdy se pohyboval v prostředí novoromantické literární skupiny Jung Prag (Mladá Praha), stýkal se spisovateli Paulem Leppinem,  
Hugem Wienerem či  výtvarníky Richardem Teschnerem a Hugem Steiner-Pragem ad. Přátelství ho pojilo s Gustavem Meyrinkem. V té době H. patřil k nejznámějším postavám pražské bohémy, která se scházela v kavárně Renaissance v ulici Na Příkopě. Programově se vymezovala proti jinému pražskému uměleckému uskupení Concordia, které reprezentovali Hugo Salus a Friedrich Adler. Roku 1900 vyšla H. prvotina, sbírka básní. Brzy nato mu zemřela matka a vzápětí se rozešel s otcem, který studia mladého básníka přestal financovat. Hmotný nedostatek a dluhy H. donutily opustit univerzitu a na doporučení přátel a s příspěvkem od Společnosti pro podporu vědy, umění a literatury odjel 1903 do Berlína, kde se začal se živit jako redaktor a literární kritik listu ''Vossische Zeitung''. Svou básnickou tvorbou uveřejňovanou často v novinách a časopisech nebo v antologiích (''Das Blaubuch'', ''Hyperion'', ''Aktion'') k sobě připoutal pozornost německých literárních kruhů. S pražským prostředím udržoval nadále kontakty, přispíval např. do pražského kulturního měsíčníku ''Deutsche Arbeit''. I v Německu vedl neuspořádaný osobní život, který změnil až po sňatku se spisovatelkou Elsou Straußovou krátce před svou náhlou smrtí. H. prózy byly objeveny teprve posmrtně, z  pozůstalosti vyšla také antologie jeho poezie. V českém prostředí zůstala díla tohoto předchůdce literárního expresionismu dlouho málo známá. ''Abraham Abt'' (1994, překl. V. Lexa) a ''Básně'', ''Kde je ten šašek, co nebyl nikdy král?'' (2016, překl. M. Kučera) se dočkaly překladu do češtiny až s velkým časovým odstupem.
+
Hugem Wienerem či  výtvarníky Richardem Teschnerem a Hugem Steiner-Pragem ad. Přátelství ho pojilo s Gustavem Meyrinkem. V té době H. patřil k nejznámějším postavám pražské bohémy, která se scházela v kavárně Renaissance v ulici Na Příkopě. Programově se vymezovala proti jinému pražskému uměleckému uskupení Concordia, které reprezentovali Hugo Salus a Friedrich Adler. Roku 1900 vyšla H. prvotina, sbírka básní. Brzy nato mu zemřela matka a vzápětí se rozešel s otcem, který studia mladého básníka přestal financovat. Hmotný nedostatek a dluhy H. donutily opustit univerzitu a na doporučení přátel a s příspěvkem od Společnosti pro podporu vědy, umění a literatury odjel 1903 do Berlína, kde se začal se živit jako redaktor a literární kritik listu ''Vossische Zeitung''. Svou básnickou tvorbou uveřejňovanou často v novinách a časopisech nebo v antologiích (''Das Blaubuch'', ''Hyperion'', ''Aktion'') k sobě připoutal pozornost německých literárních kruhů. S pražským prostředím udržoval nadále kontakty, přispíval např. do pražského kulturního měsíčníku ''Deutsche Arbeit''. I v Německu vedl neuspořádaný osobní život, který změnil až po sňatku se spisovatelkou Elsou Straußovou krátce před svou náhlou smrtí. H. prózy byly objeveny teprve posmrtně, z  pozůstalosti vyšla také antologie jeho poezie. V českém prostředí zůstala díla tohoto předchůdce literárního expresionismu dlouho málo známá. ''Abraham Abt'' (1994, překl. V. Lexa) a ''Básně'', ''Kde je ten šašek, co nebyl nikdy král?'' (2016, překl. M. Kučera) se dočkaly překladu do češtiny až s velkým časovým odstupem.
  
 
'''D:''' výběr: Gedichte, Dresden–Leipzig 1900; Ich bin. Gedichte, Leipzig–Berlin 1903; Der Empfangstag, Berlin 1911; Wenn unter uns ein Wandrer ist. Ausgewählte Gedichte aus dem Nachlass, A. Ruest (ed.), Berlin 1912; Abraham Abt, tamtéž 1912; Der Tod und der Goldfisch, München 1913; Il Pantegan, Berlin 1919; Des tragischen Affen Jogo Liebe und Hochzeit. Eine tragikomische Geschichte, tamtéž 1920.  
 
'''D:''' výběr: Gedichte, Dresden–Leipzig 1900; Ich bin. Gedichte, Leipzig–Berlin 1903; Der Empfangstag, Berlin 1911; Wenn unter uns ein Wandrer ist. Ausgewählte Gedichte aus dem Nachlass, A. Ruest (ed.), Berlin 1912; Abraham Abt, tamtéž 1912; Der Tod und der Goldfisch, München 1913; Il Pantegan, Berlin 1919; Des tragischen Affen Jogo Liebe und Hochzeit. Eine tragikomische Geschichte, tamtéž 1920.  

Aktuální verze z 8. 3. 2020, 14:38

Viktor HADWIGER
Narození 6.12.1878
Místo narození Praha
Úmrtí 4.10.1911
Místo úmrtí Charlottenburg (Berlín, Německo)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 50-51

HADWIGER, Victor, * 6. 12. 1878 Praha, † 4. 10. 1911 Charlottenburg (Berlín, Německo), básník, spisovatel

Rodina pocházela z Horšovského Týna. H. otec, vojenský lékař, často střídal posádky v celé monarchii a rodina se stěhovala s ním, během středoškolských studií tak H. navštěvoval několik gymnázií v různých městech; maturoval 1898 v Kadani. Pro literární sklony svého syna měla pochopení matka. H., od mládí poněkud výstřední, ale narazil na tvrdé odmítnutí otcovo. 1899 se v Praze zapsal na obory literární dějiny a filozofie na filozofické fakultě německé univerzity. Již tehdy se pohyboval v prostředí novoromantické literární skupiny Jung Prag (Mladá Praha), stýkal se spisovateli Paulem Leppinem, Hugem Wienerem či  výtvarníky Richardem Teschnerem a Hugem Steiner-Pragem ad. Přátelství ho pojilo s Gustavem Meyrinkem. V té době H. patřil k nejznámějším postavám pražské bohémy, která se scházela v kavárně Renaissance v ulici Na Příkopě. Programově se vymezovala proti jinému pražskému uměleckému uskupení Concordia, které reprezentovali Hugo Salus a Friedrich Adler. Roku 1900 vyšla H. prvotina, sbírka básní. Brzy nato mu zemřela matka a vzápětí se rozešel s otcem, který studia mladého básníka přestal financovat. Hmotný nedostatek a dluhy H. donutily opustit univerzitu a na doporučení přátel a s příspěvkem od Společnosti pro podporu vědy, umění a literatury odjel 1903 do Berlína, kde se začal se živit jako redaktor a literární kritik listu Vossische Zeitung. Svou básnickou tvorbou uveřejňovanou často v novinách a časopisech nebo v antologiích (Das Blaubuch, Hyperion, Aktion) k sobě připoutal pozornost německých literárních kruhů. S pražským prostředím udržoval nadále kontakty, přispíval např. do pražského kulturního měsíčníku Deutsche Arbeit. I v Německu vedl neuspořádaný osobní život, který změnil až po sňatku se spisovatelkou Elsou Straußovou krátce před svou náhlou smrtí. H. prózy byly objeveny teprve posmrtně, z  pozůstalosti vyšla také antologie jeho poezie. V českém prostředí zůstala díla tohoto předchůdce literárního expresionismu dlouho málo známá. Abraham Abt (1994, překl. V. Lexa) a Básně, Kde je ten šašek, co nebyl nikdy král? (2016, překl. M. Kučera) se dočkaly překladu do češtiny až s velkým časovým odstupem.

D: výběr: Gedichte, Dresden–Leipzig 1900; Ich bin. Gedichte, Leipzig–Berlin 1903; Der Empfangstag, Berlin 1911; Wenn unter uns ein Wandrer ist. Ausgewählte Gedichte aus dem Nachlass, A. Ruest (ed.), Berlin 1912; Abraham Abt, tamtéž 1912; Der Tod und der Goldfisch, München 1913; Il Pantegan, Berlin 1919; Des tragischen Affen Jogo Liebe und Hochzeit. Eine tragikomische Geschichte, tamtéž 1920.

L: P. Leppin, V. H. Gestorben am 4. Oktober 1911 in Charlottenburg, in: Deutsche Arbeit 11, 1911–1912, zvl. č.; F. J. Schneider, V. H. 1878–1911. Ein Beitrag zur Geschichte des Expressionismus in der Deutschen Dichtung der Gegenwart, Halle 1921; NDB 7, s. 419–420; BL 1, s. 508; Deutschsprachige Literatur aus Prag und den böhmischen Ländern 1900–1939, J. Born–D. Krywalski (eds.), München 2000, s. 121–122; P. Kneidl, Pražská léta německých a rakouských spisovatelů, 1997, s. 104–105; J. Serke, Böhmische Dörfer. Putování opuštěnou literární krajinou, 2001, rejstřík, a zvl. s. 417–421; J. Mühlberger, Dějiny německé literatury v Čechách, 2006, rejstřík; J. Hadwiger, „Jungprag“ war kein Verein und kein Klub, er war ein Herzensbund Gleichgesinnter. Spurensuche und Versuch einer Zuordnung, in: Brücken. Germanistisches Jahrbuch Tschechien-Slowakei, NF 20, 2012, č. 1–2, s. 9–40; P. Hlaváček, Svědkové minulosti – inspirace pro budoucnost. Osobnosti kadaňského gymnázia 19. a 20. století, 2013; https://de.wikipedia. org (stav k 29. 7. 2016).

Marie Makariusová