HAERING Julius 14.6.1887-1.8.1936: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| rodné jméno =  
 
| rodné jméno =  
 
| datum narození = 14.6.1887
 
| datum narození = 14.6.1887
| místo narození = Vysočany (Praha)
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 1.8.1936
 
| datum úmrtí = 1.8.1936
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 36: Řádka 36:
 
| poznámky =  
 
| poznámky =  
 
| web =  
 
| web =  
| citace = Biografický slovník českých zemí , Praha ,  
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 52-53
 
}}
 
}}
[[Kategorie:37- Doprava, pošty, spoje]]
+
'''HAERING, Julius''', ''* 14. 6. 1887 Praha, † 1. 8. 1936 Praha, dopravní technik, propagátor vědy a techniky''
 +
 
 +
Syn Maxmiliána H., inženýra v První českomoravské továrně na stroje v pražských Vysočanech, a Františky, roz. Boudníkové. Bratr spisovatele Otakara H. (1892–1951), synovec ředitele a prokuristy smíchovské Ringhofferovy vagonky Františka Adolfa Heringa (1853–1910). Po ukončení reálky v Karlíně se přihlásil ke studiu na strojním odboru ČVUT, 1910 školu ukončil druhou státní zkouškou. Poté pracoval rok ve firmě Křižík v Karlíně a další rok v Pražských elektrotechnických závodech (dříve firma Očenášek a spol.). Od 1912 až do konce života působil v Elektrických podnicích hlavního města Prahy. Nejprve nastoupil do Ústředních dílen elektrických drah (původně v objektu holešovické elektrárny). Při jejich stěhování do budov v Karlíně (na místě Rustonky) řídil stavební úpravy, které objekt přizpůsobily pro výstavbu kolejových tratí. Během první světové války byl vedoucím inženýrem dílen vrchní stavby tramvajových tratí, po jejím konci se vrátil do Ústředních dílen jako vrchní technický rada Elektrických podniků a přednosta vozoven elektrických drah. Díky jeho schopnostem se podařilo v krátkém časovém období rozvíjet městskou dopravu elektrickou trakcí do větších rozměrů a vzdáleností a dopravně obsloužit další pražské čtvrti. Ve funkci H. vynikal nejen jako zručný technik, ale rovněž jako nadřízený s citlivým sociálním přístupem.
 +
Se zaujetím se věnoval také propagaci vědy a techniky, často přednášel na veřejnosti. Psal a publikoval odborné texty (někdy pod pseud. J. H. Ring). Agilně působil ve vedení Spolku Komenský v Praze, který se původně inspiroval obdobným renomovaným spolkem ve Vídni. Ten se zabýval především shromažďováním finančních a materiálních prostředků na výstavbu, vybavení a provoz českých škol v zahraničí. H. zpočátku vedl místní odbor v Bubenči, 1922 byl zvolen do ústředního výboru a stal se místostarostou republikového ústředí. S touto funkcí bylo spojeno i jeho prestižní postavení v pražských společenských kruzích. Spolek zanikl za německé okupace 1942. H. byl dvakrát ženatý, poprvé od 1913 s Annou, roz. Řehákovou. Z manželství se narodila dcera Zdenka (* 1913). Podruhé se oženil 1925 s Antonií, roz. Minaříkovou.
 +
 
 +
'''L:''' Kulturní adresář ČSR 1, 1934, A. Dolenský (ed.), s. 141; Krajané v cizině a jejich styky s domovem. Ročenka Československého ústavu zahraničního, 1930, č. 1, s. 30; nekrolog, in: Elektrická služba 6, 1936; Národní listy 2. 8. 1936, s. 7.
 +
 
 +
'''P:''' AHMP, Spolkový katastr 1921–1942, Komenský, místní odbor v Bubenči, SK II/505; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 175, obraz 167, karton 175, obraz 186.
 +
 
 +
Pavel Hering
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 +
[[Kategorie:37- Doprava, pošty, spoje]]
 +
 
[[Kategorie:1887]]
 
[[Kategorie:1887]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 9. 3. 2020, 14:52

Julius HAERING
Narození 14.6.1887
Místo narození Praha
Úmrtí 1.8.1936
Místo úmrtí Praha
Povolání 37- Doprava, pošty, spoje
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 52-53

HAERING, Julius, * 14. 6. 1887 Praha, † 1. 8. 1936 Praha, dopravní technik, propagátor vědy a techniky

Syn Maxmiliána H., inženýra v První českomoravské továrně na stroje v pražských Vysočanech, a Františky, roz. Boudníkové. Bratr spisovatele Otakara H. (1892–1951), synovec ředitele a prokuristy smíchovské Ringhofferovy vagonky Františka Adolfa Heringa (1853–1910). Po ukončení reálky v Karlíně se přihlásil ke studiu na strojním odboru ČVUT, 1910 školu ukončil druhou státní zkouškou. Poté pracoval rok ve firmě Křižík v Karlíně a další rok v Pražských elektrotechnických závodech (dříve firma Očenášek a spol.). Od 1912 až do konce života působil v Elektrických podnicích hlavního města Prahy. Nejprve nastoupil do Ústředních dílen elektrických drah (původně v objektu holešovické elektrárny). Při jejich stěhování do budov v Karlíně (na místě Rustonky) řídil stavební úpravy, které objekt přizpůsobily pro výstavbu kolejových tratí. Během první světové války byl vedoucím inženýrem dílen vrchní stavby tramvajových tratí, po jejím konci se vrátil do Ústředních dílen jako vrchní technický rada Elektrických podniků a přednosta vozoven elektrických drah. Díky jeho schopnostem se podařilo v krátkém časovém období rozvíjet městskou dopravu elektrickou trakcí do větších rozměrů a vzdáleností a dopravně obsloužit další pražské čtvrti. Ve funkci H. vynikal nejen jako zručný technik, ale rovněž jako nadřízený s citlivým sociálním přístupem. Se zaujetím se věnoval také propagaci vědy a techniky, často přednášel na veřejnosti. Psal a publikoval odborné texty (někdy pod pseud. J. H. Ring). Agilně působil ve vedení Spolku Komenský v Praze, který se původně inspiroval obdobným renomovaným spolkem ve Vídni. Ten se zabýval především shromažďováním finančních a materiálních prostředků na výstavbu, vybavení a provoz českých škol v zahraničí. H. zpočátku vedl místní odbor v Bubenči, 1922 byl zvolen do ústředního výboru a stal se místostarostou republikového ústředí. S touto funkcí bylo spojeno i jeho prestižní postavení v pražských společenských kruzích. Spolek zanikl za německé okupace 1942. H. byl dvakrát ženatý, poprvé od 1913 s Annou, roz. Řehákovou. Z manželství se narodila dcera Zdenka (* 1913). Podruhé se oženil 1925 s Antonií, roz. Minaříkovou.

L: Kulturní adresář ČSR 1, 1934, A. Dolenský (ed.), s. 141; Krajané v cizině a jejich styky s domovem. Ročenka Československého ústavu zahraničního, 1930, č. 1, s. 30; nekrolog, in: Elektrická služba 6, 1936; Národní listy 2. 8. 1936, s. 7.

P: AHMP, Spolkový katastr 1921–1942, Komenský, místní odbor v Bubenči, SK II/505; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 175, obraz 167, karton 175, obraz 186.

Pavel Hering