HAFFENECKER Thomas 20.5.1669-16.11.1730: Porovnání verzí

Z Personal
(HAFFENECKER_Thomas_20.5.1669-16.11.1730)
 
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 20.5.1669
 
| datum narození = 20.5.1669
| místo narození = Haldensee
+
| místo narození = Haldensee (Tannheim, Rakousko)
 
| datum úmrtí = 16.11.1730
 
| datum úmrtí = 16.11.1730
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 74- Architekt
 
| povolání = 74- Architekt
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Thomas HAFFENECKER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 56-57
 +
}}
 +
'''HAFFENECKER, Thomas''' ''(též HAFENEGER, HAFENEGGER, HAFFENECKER, HOFFNECKER),  * pokřtěn 20. 5. 1669 Haldensee (Tannheim /Rakousko/),  † 16. 11. 1730 Praha, architekt, stavitel''
 +
 
 +
Syn Georga H. a jeho manželky Margarety. Byl zřejmě příbuzným tyrolského stavitele Andrease H. (1666–1745). Malostranským měšťanem v Praze se stal 1701; svědčili mu Kryštof Dientzenhofer a Jan Jiří Mayer. Jak vyplývá z matričních zápisů, byl dále v přátelských stycích s dalšími staviteli Heinrichem Klingenleitnerem a Antoniem Giovannim Luragem, kteří se často objevují jako kmotři či svědci při křtech H. dětí. 1707 mu zemřel syn Václav Antonín, který se narodil z manželství s Annou Rosalií, roz. Ehringovou; další potomci následovali 1707, 1711 (tehdy byl H. uváděn jako polír), 1713, 1714, 1715, 1718 a 1722, 1727. 1729. H. zemřel v cihelně na Brusce, byl pohřben v kapli sv. Barbory kostela sv. Tomáše na Malé Straně. Podle vizitace bydlel ve dvacátých letech 18. století ve vlastním domě U Tří věnců na Újezdě (čp. 452/III;  ohodnocen nevelkou sumou 850 zl.). Ročně vydělával poměrně slušných (přiznaných) 300 zl. Dále vlastnil dům čp. 475/III na Maltézském náměstí, který zdědila jeho manželka. Během let 1719 (nebo 1716) až 1729 byl pevnostním stavitelem v Chebu, 1723–30 dvorním zednickým mistrem, činným převážně na komorních statcích, kde navrhoval a prováděl četné kostelní stavby, jejichž plány se dochovaly v Archivu Pražského hradu. Zaměstnávali ho též premonstráti, rodina Gallasů, pracoval pro Marii Gabrielu Lažanskou (1713–30). V nepřítomnosti Antona Erharda Martinelliho dohlížel 1723 na stavby u Schwarzenbergů na panstvích v Čechách, a dokonce Schwarzenberského paláce ve Vídni (Neuer Markt). Jako přísežný měšťanský stavitel se rovněž objevoval v různých komisích (např. 1710 oceňoval spolu s Kryštofem Dientzenhoferem Widmannovský dům čp. 1/III na  Malostranském náměstí, 1725 s Filipem Spannbruckerem dům čp. 139/IV na Pohořelci).
 +
 
 +
Nejstarší doloženou prací (od 1705) je úprava domu čp. 79/IV kameníka Jakuba Františka (Santina) Aichla na Hradčanech a domu čp. 86/III na Malé Straně. V témže desetiletí H. pracoval na domě čp. 72/III a 1707 vytyčoval na Malé Straně trasu nové Míšeňské ulice. 1711 vypracoval s  Kryštofem Dientzenhoferem rozpočet na přestavbu Marradasovského domu (součást čp. 1/III na Malé Straně). Po 1712 vedl přestavbu zámku v Manětíně na Plzeňsku, k níž dodal i vlastní plány (1715 se mu za ně platilo), přestavoval tamní kostel sv. Jana Křtitele (svěcen 1717), jeho dílem je i terasové řešení náměstí před zámkem. 1714–18 vedl (spolu s dalším nejmenovaným stavitelem) stavbu Clam-Gallasovského paláce čp. 158/I na Starém Městě pražském podle návrhu Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. Významným počinem se stala přestavba klášterního kostela premonstrátek v Doksanech (1718–25), pro strahovské premonstráty H.  postavil po 1718 generální provizoriát na Strahově (Hradčany) a prováděl rovněž menší úpravy kanonie. 1719–29 pracoval na poutním kostele v Hejnicích na Liberecku podle zjednodušené varianty zachovaného nesignovaného návrhu. Dále stavěl 1722–25 kostel sv. Bartoloměje v Březíně (Plzeň-sever), 1723 prováděl úpravy Schwarzenberského paláce (čp. 185/IV) na  Hradčanech podle návrhu Antona Erharda Martinelliho. 1724 vyhotovil plány nové mincovny (čp. 587/I) na Starém Městě pražském, které však zůstaly nerealizovány. 1725–27 uskutečnil přestavbu Rožmberského paláce čp. 2/IV na Pražském hradě podle vlastního návrhu (1724). Z 1726 pochází přestavba kostela Narození P. Marie ve Štědré (Karlovarsko), podle plánu vytvořeného H. pro patrona kostela Ferdinanda z Kokořova. Stavěl rovněž kostel sv. Markéty v Břežanech (Rakovnicko), vysvěcený 1727. Z doby před 1727 se mu připisuje – asi oprávněně – přestavba klášterního kostela P. Marie na Strahově (Hradčany). 1728–29 stavěl letní prelaturu premonstrátek a prováděl přestavbu velkého špýcharu v Doksanech.
 +
 
 +
Je považován za autora kostela Nanebevzetí P. Marie ve Skále (č. obce Věž /u Havlíčkova Brodu/, 1728); alumnátu a konventu maltézských rytířů (čp. 287/III) v Praze na Malé Straně (realizováno 1728–31, dokončil stavitel Jakob Schödl). H. navrhl a 1728–29 vedl stavbu kostela sv. Máří Magdaleny v Lázních Bohdanči, 1728 zájezdního hostince ve Velence a dalšího roku zhotovil plány ke kostelu sv. Václava v Činěvsi, uskutečněné do 1732 (oba na Nymbursku). 1729 ještě vytvořil (nerealizovaný) návrh kostela sv. Martina v Holicích a tamní fary, dále kostela sv. Gotharda v nedalekém Vysokém Chvojnu, jehož výstavba se uskutečnila až po jeho smrti (po 1733). Do 1730 je datována přestavba gotického kostela sv. Martina v Cerhovicích (u Hořovic). Již někdy před 1730 projektoval kostel sv. Petra a Pavla v Moravanech (u Pardubic). Návrh na kostel sv. Máří Magdalény v Semicích (u Nymburka) pochází ze 1730, postaven byl 1731. Neproveden zůstal projekt na zvětšení kostela sv. Ondřeje ve Starém Kolíně (1730). V letech 1730–31 probíhala výstavba domu pro faráře, písaře a lazebníka v Kladrubech nad Labem, jehož byl H. autorem. Je mu připisován také kostel ve Všesulově na Rakovnicku a kostel P. Marie v Sepekově (u Milevska) z let 1730–33. Krátce před smrtí se ještě 1730 doložitelně podílel na úpravách domu Lilkovského (čp. 480/III) na malostranském Maltézském náměstí.
 +
 
 +
H. lze označit za tzv. malého mistra, který s dalšími přenášel ideje pražského centra do venkovských regionů. Vytvořil jednoduchý, ale půvabný typ venkovského kostela, který zaujme spíše půdorysným a hmotovým řešením s centrálním oválným prostorem než architektonickými detaily. (Jeho architektonické návrhy a průběh jeho kariéry neopravňují k domněnce, že byl autorem nesignovaných plánů hejnického poutního kostela, které se řadí ke skupině staveb českého radikálního baroka. Realizované konkávokonvexní průčelí v Hejnicích se patrně nejvíce z českých realizací přibližuje vídeňskému kostelu Maria Treu od Johanna Lucase von Hildebrandt.)
 +
 
 +
'''L:''' Dlabač, 1, s. 546; B. Matějka, Příspěvky k dějinám Pražského baroka, in: PA 17, 1897, s. 54; R. Kuchynka, Příspěvky pro slovník českých umělců, in: ČSPSČ 20, 1912, s. 141; A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 27, 1915, s. 167–168, 231; 30, 1918, s. 60; 34, 1924–25, s. 271–272; týž, Plány a kresby chované v kanceláři správy hradu Pražského, in: PA 33, 1922–1923, s. 44, 52, 53, 286, 293–295, 303, 310; Toman 1, s. 284; A. Kubiček, Tannheimská umělecká družina v Praze, in: PA (Historie) 43, 1948, s. 96n.; Umělecké památky Čech 1, E. Poche (ed.), 1977, s. 91, 161, 234, 283, 370, 393, 394; 2, týž (ed.), 1978, s. 180, 422; 3, týž (ed.), 1980, s. 77, 307; 4, týž (ed.), 1982, s. 296; M. Horyna, Tomáš H. a stavba poutního kostela v Hejnicích, in: Umění 29, 1981, s. 437 až 447; V. Ryšavý, K barokní přestavbě kostela a zámku ve Štědré u Žlutic, in: Zprávy památkové péče 58, 1988, s. 21–24; NEČVU 1, s. 238; M. Horyna, Dvě skupiny sakrálních staveb Tomáše H., in: Ars baculum vitae, 1996, s. 178–187; Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 185, 186, 392; M. Ebel, Prameny k dějinám manětínského zámku, in: Sborník Městské památkové zóny. Manětín a Rabštejn, 1997, s. 14–16; Umělecké památky Prahy, Malá Strana, P. Vlček (ed.), 1999, s. 69, 123, 201, 396, 461, 545, 554; týž, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s. 165, 363, 529; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, P. Vlček (ed.), 2000, s. 181, 199, 246, 283, 288, 351, 366, 420; týž, Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, 2004, s. 210–212; AKL 67, s. 350; D. Štěrbová, Tomáš H., in: Barokní architektura v Čechách, 2015, s. 353–364.
 +
 
 +
'''P:''' Matriken Tirol Online, Pfarre Tannheim (Diözese Innsbruck), Taufbuch 1629–1719, fol. 33 (dostupné z: https://apps.tirol.gv.at/bildarchiv/#1523263840417_0); NA, Praha, APA, recepta, kart. 1161, 1119.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/62349 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Pavel Vlček
 +
 
  
== Literatura ==
 
BL I, 511; Menšiny, 60; Praha 2004; s. 210n
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]

Aktuální verze z 9. 3. 2020, 15:19

Thomas HAFFENECKER
Narození 20.5.1669
Místo narození Haldensee (Tannheim, Rakousko)
Úmrtí 16.11.1730
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 56-57

HAFFENECKER, Thomas (též HAFENEGER, HAFENEGGER, HAFFENECKER, HOFFNECKER), * pokřtěn 20. 5. 1669 Haldensee (Tannheim /Rakousko/), † 16. 11. 1730 Praha, architekt, stavitel

Syn Georga H. a jeho manželky Margarety. Byl zřejmě příbuzným tyrolského stavitele Andrease H. (1666–1745). Malostranským měšťanem v Praze se stal 1701; svědčili mu Kryštof Dientzenhofer a Jan Jiří Mayer. Jak vyplývá z matričních zápisů, byl dále v přátelských stycích s dalšími staviteli Heinrichem Klingenleitnerem a Antoniem Giovannim Luragem, kteří se často objevují jako kmotři či svědci při křtech H. dětí. 1707 mu zemřel syn Václav Antonín, který se narodil z manželství s Annou Rosalií, roz. Ehringovou; další potomci následovali 1707, 1711 (tehdy byl H. uváděn jako polír), 1713, 1714, 1715, 1718 a 1722, 1727. 1729. H. zemřel v cihelně na Brusce, byl pohřben v kapli sv. Barbory kostela sv. Tomáše na Malé Straně. Podle vizitace bydlel ve dvacátých letech 18. století ve vlastním domě U Tří věnců na Újezdě (čp. 452/III; ohodnocen nevelkou sumou 850 zl.). Ročně vydělával poměrně slušných (přiznaných) 300 zl. Dále vlastnil dům čp. 475/III na Maltézském náměstí, který zdědila jeho manželka. Během let 1719 (nebo 1716) až 1729 byl pevnostním stavitelem v Chebu, 1723–30 dvorním zednickým mistrem, činným převážně na komorních statcích, kde navrhoval a prováděl četné kostelní stavby, jejichž plány se dochovaly v Archivu Pražského hradu. Zaměstnávali ho též premonstráti, rodina Gallasů, pracoval pro Marii Gabrielu Lažanskou (1713–30). V nepřítomnosti Antona Erharda Martinelliho dohlížel 1723 na stavby u Schwarzenbergů na panstvích v Čechách, a dokonce Schwarzenberského paláce ve Vídni (Neuer Markt). Jako přísežný měšťanský stavitel se rovněž objevoval v různých komisích (např. 1710 oceňoval spolu s Kryštofem Dientzenhoferem Widmannovský dům čp. 1/III na  Malostranském náměstí, 1725 s Filipem Spannbruckerem dům čp. 139/IV na Pohořelci).

Nejstarší doloženou prací (od 1705) je úprava domu čp. 79/IV kameníka Jakuba Františka (Santina) Aichla na Hradčanech a domu čp. 86/III na Malé Straně. V témže desetiletí H. pracoval na domě čp. 72/III a 1707 vytyčoval na Malé Straně trasu nové Míšeňské ulice. 1711 vypracoval s  Kryštofem Dientzenhoferem rozpočet na přestavbu Marradasovského domu (součást čp. 1/III na Malé Straně). Po 1712 vedl přestavbu zámku v Manětíně na Plzeňsku, k níž dodal i vlastní plány (1715 se mu za ně platilo), přestavoval tamní kostel sv. Jana Křtitele (svěcen 1717), jeho dílem je i terasové řešení náměstí před zámkem. 1714–18 vedl (spolu s dalším nejmenovaným stavitelem) stavbu Clam-Gallasovského paláce čp. 158/I na Starém Městě pražském podle návrhu Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. Významným počinem se stala přestavba klášterního kostela premonstrátek v Doksanech (1718–25), pro strahovské premonstráty H.  postavil po 1718 generální provizoriát na Strahově (Hradčany) a prováděl rovněž menší úpravy kanonie. 1719–29 pracoval na poutním kostele v Hejnicích na Liberecku podle zjednodušené varianty zachovaného nesignovaného návrhu. Dále stavěl 1722–25 kostel sv. Bartoloměje v Březíně (Plzeň-sever), 1723 prováděl úpravy Schwarzenberského paláce (čp. 185/IV) na  Hradčanech podle návrhu Antona Erharda Martinelliho. 1724 vyhotovil plány nové mincovny (čp. 587/I) na Starém Městě pražském, které však zůstaly nerealizovány. 1725–27 uskutečnil přestavbu Rožmberského paláce čp. 2/IV na Pražském hradě podle vlastního návrhu (1724). Z 1726 pochází přestavba kostela Narození P. Marie ve Štědré (Karlovarsko), podle plánu vytvořeného H. pro patrona kostela Ferdinanda z Kokořova. Stavěl rovněž kostel sv. Markéty v Břežanech (Rakovnicko), vysvěcený 1727. Z doby před 1727 se mu připisuje – asi oprávněně – přestavba klášterního kostela P. Marie na Strahově (Hradčany). 1728–29 stavěl letní prelaturu premonstrátek a prováděl přestavbu velkého špýcharu v Doksanech.

Je považován za autora kostela Nanebevzetí P. Marie ve Skále (č. obce Věž /u Havlíčkova Brodu/, 1728); alumnátu a konventu maltézských rytířů (čp. 287/III) v Praze na Malé Straně (realizováno 1728–31, dokončil stavitel Jakob Schödl). H. navrhl a 1728–29 vedl stavbu kostela sv. Máří Magdaleny v Lázních Bohdanči, 1728 zájezdního hostince ve Velence a dalšího roku zhotovil plány ke kostelu sv. Václava v Činěvsi, uskutečněné do 1732 (oba na Nymbursku). 1729 ještě vytvořil (nerealizovaný) návrh kostela sv. Martina v Holicích a tamní fary, dále kostela sv. Gotharda v nedalekém Vysokém Chvojnu, jehož výstavba se uskutečnila až po jeho smrti (po 1733). Do 1730 je datována přestavba gotického kostela sv. Martina v Cerhovicích (u Hořovic). Již někdy před 1730 projektoval kostel sv. Petra a Pavla v Moravanech (u Pardubic). Návrh na kostel sv. Máří Magdalény v Semicích (u Nymburka) pochází ze 1730, postaven byl 1731. Neproveden zůstal projekt na zvětšení kostela sv. Ondřeje ve Starém Kolíně (1730). V letech 1730–31 probíhala výstavba domu pro faráře, písaře a lazebníka v Kladrubech nad Labem, jehož byl H. autorem. Je mu připisován také kostel ve Všesulově na Rakovnicku a kostel P. Marie v Sepekově (u Milevska) z let 1730–33. Krátce před smrtí se ještě 1730 doložitelně podílel na úpravách domu Lilkovského (čp. 480/III) na malostranském Maltézském náměstí.

H. lze označit za tzv. malého mistra, který s dalšími přenášel ideje pražského centra do venkovských regionů. Vytvořil jednoduchý, ale půvabný typ venkovského kostela, který zaujme spíše půdorysným a hmotovým řešením s centrálním oválným prostorem než architektonickými detaily. (Jeho architektonické návrhy a průběh jeho kariéry neopravňují k domněnce, že byl autorem nesignovaných plánů hejnického poutního kostela, které se řadí ke skupině staveb českého radikálního baroka. Realizované konkávokonvexní průčelí v Hejnicích se patrně nejvíce z českých realizací přibližuje vídeňskému kostelu Maria Treu od Johanna Lucase von Hildebrandt.)

L: Dlabač, 1, s. 546; B. Matějka, Příspěvky k dějinám Pražského baroka, in: PA 17, 1897, s. 54; R. Kuchynka, Příspěvky pro slovník českých umělců, in: ČSPSČ 20, 1912, s. 141; A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 27, 1915, s. 167–168, 231; 30, 1918, s. 60; 34, 1924–25, s. 271–272; týž, Plány a kresby chované v kanceláři správy hradu Pražského, in: PA 33, 1922–1923, s. 44, 52, 53, 286, 293–295, 303, 310; Toman 1, s. 284; A. Kubiček, Tannheimská umělecká družina v Praze, in: PA (Historie) 43, 1948, s. 96n.; Umělecké památky Čech 1, E. Poche (ed.), 1977, s. 91, 161, 234, 283, 370, 393, 394; 2, týž (ed.), 1978, s. 180, 422; 3, týž (ed.), 1980, s. 77, 307; 4, týž (ed.), 1982, s. 296; M. Horyna, Tomáš H. a stavba poutního kostela v Hejnicích, in: Umění 29, 1981, s. 437 až 447; V. Ryšavý, K barokní přestavbě kostela a zámku ve Štědré u Žlutic, in: Zprávy památkové péče 58, 1988, s. 21–24; NEČVU 1, s. 238; M. Horyna, Dvě skupiny sakrálních staveb Tomáše H., in: Ars baculum vitae, 1996, s. 178–187; Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 185, 186, 392; M. Ebel, Prameny k dějinám manětínského zámku, in: Sborník Městské památkové zóny. Manětín a Rabštejn, 1997, s. 14–16; Umělecké památky Prahy, Malá Strana, P. Vlček (ed.), 1999, s. 69, 123, 201, 396, 461, 545, 554; týž, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s. 165, 363, 529; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, P. Vlček (ed.), 2000, s. 181, 199, 246, 283, 288, 351, 366, 420; týž, Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, 2004, s. 210–212; AKL 67, s. 350; D. Štěrbová, Tomáš H., in: Barokní architektura v Čechách, 2015, s. 353–364.

P: Matriken Tirol Online, Pfarre Tannheim (Diözese Innsbruck), Taufbuch 1629–1719, fol. 33 (dostupné z: https://apps.tirol.gv.at/bildarchiv/#1523263840417_0); NA, Praha, APA, recepta, kart. 1161, 1119.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček