HAGER Josef 1726-12.10.1781: Porovnání verzí

Z Personal
(HAGER_Josef_1726-12.10.1781)
 
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 1726
 
| datum narození = 1726
| místo narození =  
+
| místo narození = Přísečnice  (z.l. u Chomutova)
 
| datum úmrtí = 12.10.1781
 
| datum úmrtí = 12.10.1781
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef HAGER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 57-58
 +
}}
 +
'''HAGER, Josef''' ''(též HAAGER), * 1726 Přísečnice  (z. l. u Chomutova), † 12. 10. 1781 Praha, malíř''
 +
 
 +
Ve starší literatuře bývají uváděna odlišná místa narození. V Praze byl žákem J. K. Kováře, u něhož se vyškolil především v iluzivní malbě architektur. Patřil k vyhledávaným pozdně barokním malířům architektur, příliš nevynikal ve figurální malbě. Věnoval se především zakázkám pro církevní zadavatele. Je podepsán na freskové výzdobě kostela sv. Ducha v Libáni na Jičínsku (1755), hřbitovní kaple sv. Anny v Kašperských Horách (1757), kostela P. Marie Utěšitelky v Klášterci nad Ohří (1752 – před 1760), sv. Petra a Pavla v Bezně (u Mladé Boleslavi, 1764), Nanebevzetí P. Marie ve Slatinách (u Jičína) a poutního kostela Narození Panny Marie ve Vranově (u Brna, 1777). V šedesátých letech 18. století pracoval pro broumovské benediktiny, v  Broumově vyzdobil děkanský kostel sv. Petra a Pavla, v Kamenném sále kláštera jsou jeho dílem (kromě iluzivní architektury a imitace štukatur) veduty benediktinských klášterů v Broumově, Břevnově a Lehnickém Poli a apoteóza sv. Benedikta, Václava a Vojtěcha. Na Broumovsku zhotovil také fresku v kostele sv. Anny ve Vižňově. 1771 provedl na objednávku F. A. Nostitze výmalbu hlavního sálu na zámku v Měšicích (u Prahy) podle grafických předloh G. B. Piranesiho. Nedochovala se výzdoba glorietu zámku v Zahrádkách (u České Lípy). S figuralistou Josefem Redelmayerem se podílel na freskách tvořících fiktivní kupoli v kostelech Povýšení sv. Kříže v Ostružně (u Jičína, 1779) a sv. Vojtěcha ve Vejprnicích (u Plzně, 1781), své poslední zakázce. K jejich společným dílům patří také scény z trojské války v zámku Bečváry na Kolínsku (1774).
 +
 
 +
H. zanechal četné stopy v Praze, kde prováděl rozsáhlé práce v refektáři dnes zaniklého kláštera cyriaků na Starém Městě, dále v konventu břevnovského kláštera i v kostele sv. Markéty, spolupracoval s F. X. Palkem na klenbě v malostranském kostele sv. Mikuláše (od 1751 s přestávkami do 1760). Podílel se i na výzdobě průčelí Chrámu sv. Víta (1771). Iluzivní architekturou v sedmdesátých letech dekoroval sály klášterních knihoven malostranského karmelitského kláštera u  kostela Panny Marie Vítězné (1773, nedochována), novoměstské piaristické (1778) a staroměstské servitské. Je autorem iluzivních oltářů v kostele sv. Šimona a Judy (1773).
 +
 
 +
H. se věnoval rovněž jevištnímu výtvarnictví, jemuž se vyučil u scénografa Antonia d’Agostiniho, který 1744 upravoval barokní zámecké divadlo v Českém Krumlově a 1754 při příležitosti návštěvy císařovny Marie Terezie také divadlo na Pražském hradě, kde už s ním H. spolupůsobil. Kromě Čech měl H. kontakty na drážďanské divadlo, kam zajížděl pracovat. 1764 vybavil divadlo gymnázia broumovského kláštera, 1765 dostal objednávku na divadelní dekorace z Českého Krumlova, následujícího roku tam dodal řadu návrhů, zakázku však nakonec nezískal. 1781 vytvořil kolekci barokních kulis pro pražské Divadlo v Kotcích. 1777/78 je v Praze doložen jako scénograf Göttersdorfovy baletní společnosti.
 +
 
 +
Z H. manželství s Barbarou, roz. Nusserovou, s níž se 1753 oženil v malostranském kostele sv. Mikuláše, se narodili čtyři synové a dcera.
 +
 
 +
'''L:''' Dlabač 1, s. 547–548; Wurzbach 7, s. 195; RSN 3, s. 573; OSN 10, s. 736; Thieme–Becker 15, s. 469–470; R. Kuchynka, H. fresky, in: PA 33, 1923, s. 242–250 (se soupisem díla); F. Mareš, Malíř J. H., dodatky k jeho životopisu, in: tamtéž 34, 1924, s. 490–492 (se soupisem díla); Toman 1, s. 285; J. Neumann, Český barok, 1974, s. 115–116; DČD 1, rejstřík a zvl. s. 777; DČVU 2/2, s. 777–778; NEČVU 1, s. 239; Jakubcová, s. 221–223 (se soupisem literatury); P. Lokšová, Život a dílo pozdně barokního malíře J. H., 2014 (se soupisem díla a literatury, diplomová práce Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK, Praha).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/138646 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Marie Makariusová
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
  
 
[[Kategorie:1726]]
 
[[Kategorie:1726]]
 +
[[Kategorie:Přísečnice]]
 
[[Kategorie:1781]]
 
[[Kategorie:1781]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 9. 3. 2020, 19:40

Josef HAGER
Narození 1726
Místo narození Přísečnice (z.l. u Chomutova)
Úmrtí 12.10.1781
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 57-58

HAGER, Josef (též HAAGER), * 1726 Přísečnice (z. l. u Chomutova), † 12. 10. 1781 Praha, malíř

Ve starší literatuře bývají uváděna odlišná místa narození. V Praze byl žákem J. K. Kováře, u něhož se vyškolil především v iluzivní malbě architektur. Patřil k vyhledávaným pozdně barokním malířům architektur, příliš nevynikal ve figurální malbě. Věnoval se především zakázkám pro církevní zadavatele. Je podepsán na freskové výzdobě kostela sv. Ducha v Libáni na Jičínsku (1755), hřbitovní kaple sv. Anny v Kašperských Horách (1757), kostela P. Marie Utěšitelky v Klášterci nad Ohří (1752 – před 1760), sv. Petra a Pavla v Bezně (u Mladé Boleslavi, 1764), Nanebevzetí P. Marie ve Slatinách (u Jičína) a poutního kostela Narození Panny Marie ve Vranově (u Brna, 1777). V šedesátých letech 18. století pracoval pro broumovské benediktiny, v  Broumově vyzdobil děkanský kostel sv. Petra a Pavla, v Kamenném sále kláštera jsou jeho dílem (kromě iluzivní architektury a imitace štukatur) veduty benediktinských klášterů v Broumově, Břevnově a Lehnickém Poli a apoteóza sv. Benedikta, Václava a Vojtěcha. Na Broumovsku zhotovil také fresku v kostele sv. Anny ve Vižňově. 1771 provedl na objednávku F. A. Nostitze výmalbu hlavního sálu na zámku v Měšicích (u Prahy) podle grafických předloh G. B. Piranesiho. Nedochovala se výzdoba glorietu zámku v Zahrádkách (u České Lípy). S figuralistou Josefem Redelmayerem se podílel na freskách tvořících fiktivní kupoli v kostelech Povýšení sv. Kříže v Ostružně (u Jičína, 1779) a sv. Vojtěcha ve Vejprnicích (u Plzně, 1781), své poslední zakázce. K jejich společným dílům patří také scény z trojské války v zámku Bečváry na Kolínsku (1774).

H. zanechal četné stopy v Praze, kde prováděl rozsáhlé práce v refektáři dnes zaniklého kláštera cyriaků na Starém Městě, dále v konventu břevnovského kláštera i v kostele sv. Markéty, spolupracoval s F. X. Palkem na klenbě v malostranském kostele sv. Mikuláše (od 1751 s přestávkami do 1760). Podílel se i na výzdobě průčelí Chrámu sv. Víta (1771). Iluzivní architekturou v sedmdesátých letech dekoroval sály klášterních knihoven malostranského karmelitského kláštera u  kostela Panny Marie Vítězné (1773, nedochována), novoměstské piaristické (1778) a staroměstské servitské. Je autorem iluzivních oltářů v kostele sv. Šimona a Judy (1773).

H. se věnoval rovněž jevištnímu výtvarnictví, jemuž se vyučil u scénografa Antonia d’Agostiniho, který 1744 upravoval barokní zámecké divadlo v Českém Krumlově a 1754 při příležitosti návštěvy císařovny Marie Terezie také divadlo na Pražském hradě, kde už s ním H. spolupůsobil. Kromě Čech měl H. kontakty na drážďanské divadlo, kam zajížděl pracovat. 1764 vybavil divadlo gymnázia broumovského kláštera, 1765 dostal objednávku na divadelní dekorace z Českého Krumlova, následujícího roku tam dodal řadu návrhů, zakázku však nakonec nezískal. 1781 vytvořil kolekci barokních kulis pro pražské Divadlo v Kotcích. 1777/78 je v Praze doložen jako scénograf Göttersdorfovy baletní společnosti.

Z H. manželství s Barbarou, roz. Nusserovou, s níž se 1753 oženil v malostranském kostele sv. Mikuláše, se narodili čtyři synové a dcera.

L: Dlabač 1, s. 547–548; Wurzbach 7, s. 195; RSN 3, s. 573; OSN 10, s. 736; Thieme–Becker 15, s. 469–470; R. Kuchynka, H. fresky, in: PA 33, 1923, s. 242–250 (se soupisem díla); F. Mareš, Malíř J. H., dodatky k jeho životopisu, in: tamtéž 34, 1924, s. 490–492 (se soupisem díla); Toman 1, s. 285; J. Neumann, Český barok, 1974, s. 115–116; DČD 1, rejstřík a zvl. s. 777; DČVU 2/2, s. 777–778; NEČVU 1, s. 239; Jakubcová, s. 221–223 (se soupisem literatury); P. Lokšová, Život a dílo pozdně barokního malíře J. H., 2014 (se soupisem díla a literatury, diplomová práce Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK, Praha).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová